Exkluzivně v deníku Aha!: Rodokmen Karla Gotta!

Jako první tak můžete zjistit, že má Karel Gott (71) předky, kteří bojovali v bitvě na Bílé hoře. Několikrát také hrozilo, že rod Gottů vymře po meči. Nakonec to ale vždy dobře dopadlo.

Rodokmen je k vidění v rámci putovní výstavy reprodukce zpěvákových obrazů, na které se ale nesmí fotografovat ani filmovat. Deník Aha! to měl povolené, a tak pro vás Mistrův rodokmen nafotil a přepsal. A s Gottem si pak o jeho rodu popovídal.

Karle, jak se vám podařilo rodokmen vašeho rodu sestavit?

„Informace jsem sesbíral se svým spolupracovníkem a kurátorem výstav mých obrazů Zdeňkem Kohákem z úředně ověřených listin, které jsou v různých archivech. Teď už nikdo nemůže tvrdit, že mé příjmení byl jen pseudonym.“ (směje se)

Kam až jste v pátrání došli?

„K bitvě na Bílé hoře, ve které bojoval jakýsi Gott Bonaventura z Vídně a další předci. Za statečnost je pak vyznamenali rodovým erbem.“

Co podstatného váš rodokmen ukazuje?

„Že to mí předci vůbec neměli lehké. Několikrát hrozilo, že vymřou po meči. Nakonec se ale vždy narodil kluk, a rod byl zase na půl století zachráněný.“

Teď je ale opět ohrožený...

„Vím. Ale vždyť víte, že jsem se snažil, aby tomu tak nebylo!“ (směje se)

A o synovi ještě přemýšlíte?

„Už ne. Synové slavných otců to mívají velmi těžké...“

Vrátil bych se k vašemu rodokmenu. Spočítal jsem, že vám je teď přesně tolik let, v kolika zemřel v roce 1982 váš tatínek.

„Ano, byl nemocný a táhlo se to dlouho. Byl jsem na jeho odchod připravený. U maminky to bylo horší. V roce 1976 ji nečekaně zastihl srdeční infarkt...“

A vy jste jí nemohl být nablízku...

„V té době jsem měl vánoční koncert v Německu a před vystoupením mi její smrt telefonicky oznámili. Čekal mě ještě koncert v pražské Lucerně a pořadatelé byli připraveni na to, že ho odřeknu. Naopak jsem požádal, aby se normálně pokračovalo. Nešťastné na té práci bylo, že jsem musel bavit lidi.“

Není žádným tajemstvím, že jste s ní měl lepší vztah než s tátou...

„Vím, že se často mluví o mé fixaci na matku. Ale ona mi fandila v muzice, zatímco otec ne. Přemluvila tátu, aby mi koupil tahací harmoniku, pak kytaru, dokonce i kontrabas... Všechno, co souviselo s kumštem, podporovala.“

Nebyla pro vás tátova nedůvěra k vašemu zpívání motivací?

„Určitě to sehrálo velmi důležitou roli. Chtěl jsem dokázat, že mě podceňoval.“

Dokázal byste říci, v čem jste s otcem nesouhlasil, a naopak co se vám na něm líbilo?

„Nerozuměli jsme si politicky, ale oceňoval jsem jeho cílevědomost.“

Vzpomínáte na rodiče často?

„Ano. Dodnes mě mrzí, že jsem si na ně během kariéry neudělal více času. Táta mi často vyčítal, že se ode mě nic nedoví. Chtěl, abych si k nim po návratu z cest sedl a vyprávěl jim o svých turné. Mrzelo je, že se o mně dozvídají pouze z novin.“