ROZHOVOR Michael Douglas (66): Nádor je pryč!
4 fotografie
Po půlroce tuhého boje s rakovinou hrtanu mohl konečně slavný herec Michael Douglas (66) vystoupit a prostřednictvím televize NBC svým fanouškům sdělil: „Přátelé, jsem vyléčen!“
Zde je přepis převážné části jeho rozhovoru s Mattem Lauerem.
Jak se cítíte?
„Velmi dobře, ulevilo se mi. Nádor je pryč. Neprožívám sice totální euforii, ještě pár měsíců budu muset být pod kontrolou, ale... Byl to divoký půlrok!“
Co po fyzické stránce? Jak moc vás oslabily ty chemoterapie, ozařování? Váš hlas je pořád pevný, chlapský, ale co jinak?
„V důsledku ozařování se mi uzavřely slinné kanálky, mám pořád sucho v ústech, hlavně v noci. To má trvat ještě rok dva... Jinak mám ještě trochu strnulou tvář, to má ale samo odeznít.“
Co váha? Apetit? Můžete jíst?
„Žeru jako prase! (smích) Zhubl jsem skoro 15 kilo, přes pět už mám zpátky, ale ještě nějakých deset chci nabrat.“
Je něco, co nesmíte? Ať už v jídle, ve cvičení, v životě vůbec?
„Jím, co chci. Cvičím, ale omezují mě v kondičním tréninku, protože musím nabírat. Ztratil jsem hodně svalů, takže musím spíš posilovat.“
Na život se tedy díváte optimisticky! Je to tak?
„Ano, to rozhodně! S ohledem na to, že nádor je pryč, a na informace, jež jsem si o tomto typu rakoviny nastudoval, mám dobré vyhlídky na vítězství.“
Jak ten váš boj nesli vaši nejbližší?
„Všechna ta podpora od rodiny, od přátel, od mých fanoušků mě neskutečně zasáhla a dojala. Daleko víc jsem si uvědomil cenu dobrých přátel.“
Máte malé děti, Dillon má 10, Carys teprve sedm. Kolik jste jim vůbec o vaší nemoci řekli?
„Řekl jsem jim o rakovině, i o tom, že jí sám trpím, hned zpočátku...“
Nevystrašilo je to?
„Je to strašidelný svět. Ale zdůrazňovali jsme jim, že to je nadějné. Párkrát jsem je vzal do nemocnice s sebou. Místnost pro ozařování, to pro ně byly Hvězdné války, s maskou na obličeji jsem pro ně byl zase něco jako Hannibal Lecter... Našli si v tom své. Ale byli i trpěliví a shovívaví, zvlášť ve dnech, kdy táta ležel na gauči a nebyl schopen vstát. A samozřejmě si užili velkou párty, když jsem se dozvěděl finální diagnózu – totiž že jsem zdráv.“
Může to znít jako klišé, ale změnila vás rakovina?
„Dala mému životu časovou osu. Víte, mamince je 88... (zaváhá) Bože, ta mě zabije, je jí teprve 87! (smích)... Táta Kirk má 94! Díky za ty geny! Já jsem si ale nyní víc uvědomil, že každý máme na světě vymezen nějaký čas a je třeba si vybrat, jak ho prožijete.“
4 fotografie
