Herec Jiří Krampol prozradil: Zavedu erotickou výchovu v domově důchodců!

Váš pořad Nikdo není dokonalý se po čtyřech letech opět vrátil na obrazovky. Proč vlastně předtím skončil?

„První série trvala deset let a odvysílalo se 409 dílů. Ukončení pořadu mi tenkrát zdůvodnili tím, že nebyla dobrá sledovanost, což nebyla pravda. Například díl s Valerií Zawadskou a Honzou Vančurou měl sledovanost 1 126 000 diváků v repríze a ve všední den. Díl s Miroslavem Donutilem a Karlem Gottem skoro 1 800 000 diváků.“

Teď se váš pořad vrátil na obrazovky ve vysílacím čase, který koliduje s nejúspěšnějším seriálem Novy – Ordinací v růžové zahradě. Neměl jste z toho obavu?

„Toho se báli všichni, protože se jedná o seriál, který se lidem líbí. Navíc na ČT začali dávat výborné filmy a na dalším programu byly pro změnu význačná sportovní utkání. I přes tuto konkurenci se Nikdo není dokonalý drží mezi pěti sty až sedmi sty tisíci diváků. S tím jsem rozhodně nepočítal.“

Hosty si vybíráte sám?

„Po vzájemné dohodě. Problém je, že jsme hned od začátku nasadili laťku vysoko. Lucie Bílá a Honza Kraus jsou nesmírně talentovaní, populární a byli výborní. Také není lehké se trefit do času hostů, protože termíny natáčení jsou dopředu určené a nemohou se moc měnit. Teď se mi tam například podařilo dostat Bolka Polívku, se kterým jsme si to předtím slibovali šest let a nikdy předtím to nevyšlo. Také Miloš Zeman a Valtr Komárek byli výborní a vtipní hosté, na obrazovce se objeví začátkem ledna. O politice však nepadne ani slovo, protože politický pořad bych já osobně nikdy nedělal.“

Proč?

„Protože humor o politice nesnáším a nikdy mě to nerozesmálo. Například když jsem spolupracoval s Miloslavem Šimkem, tak ten k politické satiře inklinoval. A opravdu to uměl. Když jsme například spolu dělali scénku, kde byla politická narážka a řekl jsem ji já, tak se tomu vůbec nikdo nezasmál. Protože jsem tomu nevěřil. Když to řekl Šimek, lidé se smáli, protože to uměl říct.“

Co říkáte úrovni odpovědí některých náhodně tázaných občanů v pořadu Nikdo není dokonalý?

„S tou kulturou u nás by se něco už mělo udělat. Úroveň některých dotazovaných lidí je otřesná. Když na otázku – za které mužstvo v NHL hraje Vladimír Iljič Lenin – odpoví osm tázaných, že za New York Rangers, nebo za Moskvu a pouze dva řeknou, že to byl nějaký známý Rus, co na to říct? Nebo když na otázku, jak dlouho trvala druhá světová válka se dozvíte, že osmdesát let, to už hraničí s tupostí.“

V současné době točíte také televizní seriál. O čem to bude?

„Po dlouhé době jsem dostal krásnou roli v šestnáctidílném seriálu Elixír mládí. Děj se odehrává v domově důchodců, je tam skvostné obsazení, a zatím je natočeno osm dílů. Je to humorně laděné v tom duchu, že ze stáří si člověk musí dělat jedině srandu. Mám tam roli trampa, který balí důchodkyně a zavede tam erotickou výchovu. Atmosféra natáčení je nesmírně příjemná a pohodová.“

Blíží se konec roku, doba slavení. Jak jste na tom s alkoholem a vašimi proslavenými alkoholickými kvartály?

„Ty jsem nezažil již řadu let. Skleničku si občas dám, ale nepřeháním to. Bylo to údobí, kterým si projde asi každý citlivý člověk. Alkohol mi navíc nechutná a podobně na tom byl i Vladimír Menšík. Ten například své pití odůvodňoval slovy, že pije jenom proto, aby se dostal do jiného světa.“

Tři roky už máte v těle zabudovaný kardiostimulátor. Neomezuje vás v posilovně nebo při tenisu?

„Při sportu vůbec ne, zkrátka ho nevnímám. Jen se do toho nesmím bouchnout. Optimální počet tepů lidského srdce je 65 za minutu. Od pětašedesáti do osmdesáti je v normálu, já měl jen 42. Občas jsem z toho měl arytmii a od té doby, co mám kardiostimulátor, musím zaťukat, jsem v pohodě. Ten přístroj ale nepracuje denně, pouze v okamžiku, kdy je potřeba. Například za poslední čtyři měsíce to v mém případě byly asi čtyři minuty.“

Co vás v poslední době dokáže spolehlivě rozčilit?

„Třeba nesmyslné praktiky v televizích. Například když jsem natočil film Bobule, volali mi z televize, abych přišel do snídaně s Novou společně s Janou Švandovou. Večer mi volala paní produkční, že pro mě ráno nepřijedou, protože tam půjde jenom paní Švandová. Že prý nejsem tvář televize Nova. To je pořád dokola. Ten není tvář té a té televize. Tady jsou tři základní televize, herců je jak do mariáše a když mi někdo nabídne roli, tak co dál. Má přemýšlet Karel Gott nebo Lucie Bílá, čí je tvář? Proč by měli populární herci a umělci odmítat ukázat se i jinde, když jsou v podstatě majetkem národa?“

Co vás naopak potěšilo?

„Někteří účinkující v soutěži Česko Slovensko má talent.“

Existují pořady, na které jste naopak alergický?

„Jsou to takové různé druhy reality show, nebo sitcomy s umělým smíchem, ke kterým se raději nechci vyjadřovat, protože jsou pro mě slabomyslné. Připomíná mi to doby, kdy jsem byl na škole v přírodě a protože venku pršelo, uzavřeli nás v tělocvičně, kde jsme hráli podobné hry. S tím rozdílem, že to, co jsme hráli jako děti, mi připadalo inteligentnější. Jak říkal Miloslav Horníček: »Smích je tam, kde je humor.« Když něco není vtipné, nemohu se tomu smát.“

Co takhle nějaký vtip na závěr?

„Chlap sedí na pelesti postele a půlí viagru. Manželka říká: »Co to děláš, Toníčku, to se nesmí. To si musíš vzít celé, abychom si to užili.« Muž odpoví: »Ty mi nerozumíš, já si beru jenom půlku, abych ti dal pusu na dobrou noc.«

Fotogalerie

3 fotografie