Herec Pavel Trávníček: Už hraji krále, ale princ budu pořád!

„Kdybych natočil cokoliv, vždycky si mě budou lidi spojovat právě s touto rolí,“ stýská si herec, který je dnes principálem zájezdového divadla, vlastní rolls royce a má o pětatřicet let mladší přítelkyni.

Na Štědrý večer dávají v televizi pohádku Tři oříšky pro Popelku. Budete se dívat?

„Myslím, že se na to koukat nebudu, koneckonců už na to nekoukám. Ale když to má někdo puštěné a já kolem proběhnu a vidím zrovna nějaký kousek, tak mi to určitě něco připomene. Ale musím říct, že většina lidí, co na tom filmu dělala, včetně režiséra Vorlíčka, k němu mají hezký a sentimentální vztah. Nikdo si totiž při natáčení nemyslel, že bude tak slavný. Naopak se nám nedařilo, nebyl sníh a bylo to dost složité. Je proto hezké, že nám vydržel tak dlouho. Nedávno jsem byl v Německu na tom zámku, kde se to točilo, protože německá strana nás často zve na nějaké akce. Považují ho totiž také za svůj film, a protože ho zbožňují, zřídili tam za tím účelem stálou výstavu.“

Vybaví se vám ještě nějaká vzpomínka na natáčení?

„Často vzpomínám na ten úplně poslední záběr filmu, který se stejně jako ty lesní scény točil na Šumavě. Jedeme s Popelkou na koni a režisér Vorlíček nás nabádal, abychom jeli co nejdále, že do toho půjdou titulky. Před námi to vypadalo jako rovina, ale přitom tam byla zavátá stráň, což jsme nevěděli. Najednou pode mnou kůň zmizel ve sněhu a já viděl před sebou jenom jeho hlavu a uši. Vorlíček na mě volal, co tam dělám, a já mu odpověděl, že nemám koně. Musela nastoupit technika, nakonec koně podhrabali a vytáhli ho traktorem.“

V jedné scéně sestřeluje princezna lukem šišky ze stromu, zatímco princové minou cíl. Kdo za ni ve skutečnosti střílel?

„Na to přišel mistr republiky ve sportovní střelbě vybavený americkým lukem.“

Role prince vám je v životě při různých příležitostech často předhazována. Nejste už na prince alergický?

„To už je tak zařízené. Tenkrát mi říkal představitel slavného prince Miroslava z filmu Pyšná princezna Vladimír Ráž, že jakmile jednou natočím prince z pohádky, která se povede, že už nikdy ničím jiným nebudu. Že prý to zná podle sebe. Můžu prý pak natočit cokoliv, a vždycky si mě budou lidi spojovat s touto rolí. To samé má Libuška Šafránková s Popelkou nebo Pepa Dvořák s vodníkem.“

Vypracoval jste se postupem let i na krále?

„Myslím, že asi před rokem jsme točili televizní pohádku Lojzička, kde jsem takového poťouchlého krále hrál. Režisér Vorlíček mi říkal, že už pomalu do těch králů dospívám.“

Nedávno jste oslavil úctyhodné kulatiny, bylo vám šedesát. Jak vnímáte svůj věk?

„Zatím to moc nevnímám. Myslím, že úplně normální chlap to bere tak, že to k životu patří. Prostě stárne a stárne a jsou zase jiné příjemné věci, které v tom mládí nebyly. Mě to nějak zvlášť nevzalo, abych zjistil, že jsem už starý. Pracuji a ten život žiji se vším, co k němu patří. Člověk si to nesmí démonizovat.“

V pořadu DO RE MI, který jste moderoval, jste poznal i svoji současnou, o pětatřicet let mladší přítelkyni. Jak dlouho jste spolu?

„Asi pět roků.“

Zpívá vám doma?

„Ano, doma zpívá ráda a dobře.“

Je pravda, že toužíte po dceři?

„Ne, to je výmysl. (smích) I když, člověk nikdy neví, co se stane.“

Vypadáte stále dobře. Dodržujete nějakou přísnou životosprávu?

„Vůbec ne. Ani v jídle se nehlídám. Spíš se pohybuji, sportuji a rád fyzicky pracuji. Například při práci na zahradě se tělo unaví a hlava vyčistí. Je to taková antická záležitost – kontinuita ducha a těla. Je nesmysl sedět dvanáct hodin u počítače.“

Říká se o vás také, že jste dědil a je z vás milionář...

„To byla taková vlna informací, protože jsem si koupil rolls royce. Mám kamaráda, jehož hobby jsou veteráni a ten s tou myšlenkou přišel. Dokonce našel auto s dějinami, což se u rolls royce zvlášť cení. Vlastnil ho významný předseda liberální strany v Anglii, který byl později dokonce obviněn z vraždy. Je to krásný veterán z roku 1968, a už když jsme ho vezli z Anglie, tak jsme ho mohli nejméně čtyřikrát prodat.“

K rolls royce ale patří i osobní řidič?!

„Většinou mě vozí právě ten můj kamarád, který se o vůz i stará. Když někam přijedeme, obejde auto a nastane komedie. Otevře mi dveře a já jako správný majitel vystoupím. Má dobrý humor i v tom, když říká, že večer s tímto vozem není vhodné jezdit. Ve tmě prý totiž není vidět, že je to rolls royce.“

Jste principálem zájezdového divadla. Co nového chystáte?

„Ano, máme zájezdovou scénu. V Praze hrajeme nejčastěji v divadélku U hasičů a 4. ledna 2011 bychom měli na Nové scéně Národního divadla odehrát premiéru hry francouzského autora tuniského původu Erica Assouse Manželské iluze. Je to hra pro tři lidi, dva muže a jednu ženu. Hraji tam já s Davidem Suchařípou a Martou Richterovou, kolem které se to všechno točí. Je to sonda do úskalí manželství. O tom, co se stane, když si manželé začnou říkat pravdu. Plakát nám udělal světový fotograf Robert Vano.“

Vy jste zkušený a několikanásobný »ženáč«. Poznal jste v té hře i sám sebe?

„Myslím, že tam se najde každý.“

Fotogalerie

4 fotografie