Dnes by milovaný herec Rudolf Hrušínský oslavil 90 let! Málokdo ale ví, že se ho pokusili zničit a... Vytáhli na něj špínu! Hrůza!
Legenda českého filmu, fenomenální bard Národního divadla a nejvýraznější člen rozsáhlé herecké dynastie Rudolf Hrušínský (†73) by se dnes dožil devadesáti let! Velebený herec zemřel v roce 1994, jeho život však byl protkán řadou nelehkých období. V sedmdesátých letech mu třeba komunistický režim zakázal filmovat, ještě předtím jej navíc obvinil z toho, že k filmu se dostal »přes postel« homosexuálního producenta!
Dobrý voják Švejk, Spalovač mrtvol, jeden ze tří veteránů, inspektor Ledvina z Adély, co ještě nevečeřela či protagonista řady svérázných figurek z filmů Jiřího Menzela Rudolf Hrušínský patří k nejslavnějším osobnostem českého filmu. Málokdo však ví, že během svých začátků se mladičký Hrušínský v roce 1944 pokusil i o filmovou režii. A málem se mu to vymstilo!
Závist promluvila
Filmoví kritici totiž neuvěřili, že tehdy štíhlý, blonďatý a pouze třiadvacetiletý Hrušínský, jak jej známe třeba z pamětnického filmu Cesta do hlubin študákovy duše, dostal šanci posadit se na režisérskou stoličku filmu Jarní píseň díky talentu. Do řečí jej dostal fakt, že producent a tehdejší majitel Lucernafilmu Miloš Havel byl homosexuál.
Miloš Havel.
V tehdejším tisku proto vypukla proti Hrušínskému a Havlovi doslova štvavá kampaň! Co v ní zaznělo? Třeba to, že producent Havel jako „všeobecně známý homosexuál shromáždil kolem sebe morálně zkažené mladé muže a potom je činil povolnými ke svým činům. V poslední době zejména Rudolf Hrušínský, kterému dal za jeho povolnost ,udělat si film’, ačkoliv jmenovaný o filmové práci nemá ani ponětí,“ tvrdil článek, pod kterým je podepsán režisér komunistických propagandistických filmů a pracovník tehdejšího německého Pragfilmu Vojtěch Trapl.
Havel vysvětlil obsazení Hrušínského tím, že ateliérový termín se uděloval na poslední chvíli a všichni jeho režiséři měli jiné závazky.
Další rána! Zákaz hraní!
Komunistická zlovůle do života Rudolfa Hrušínského podruhé zasáhla po roce 1968, kdy herec podepsal výzvu Dva tisíce slov. Nesměl nadále učit na DAMU, kde byl v té době krátce asistentem, později i hrát ve filmu, televizi a rozhlase. Zákaz poznamenal i divadlo. V té době se začalo mezi lidmi povídat, že se z něj raději stal taxikář, byla to však jen fáma.
Finančně to však bylo velmi náročné období. Místo deseti filmů ročně natočil maximálně jeden nebo třeba vůbec žádný... Zlom přišel až v roce 1977, kdy se stejně jako mnoho dalších musel povinně dobrovolně zúčastnit zasedání Anticharty.
Svou ženu Evu si Hrušínský hýčkal a ona byla jeho oporou. Zemřela čtyři roky po svém muži.
Bolest rodiny Hrušínských na pohřbu Rudolfa. Synové Jan a Rudolf podpírají maminku Evu.
