Vlastimil Zavřel z Ordinace: Jsem alkoholik, ne notorik!

V Ordinaci v růžové zahradě 2 hraje českobudějovický rodák Vlastimil Zavřel (56) diváky velmi oblíbeného podnikatele ve stavebnictví Jindřicha Valšíka. Jeho hlasem také promlouvá Homer Simpson nebo mafi án Joe v původní české a celosvětově nesmírně populární počítačové hře Mafia II. Jak se Zavřel vnímá jako herec? Co se mu nelíbí na kolegovi Janu Šťastném? Proč se málem upil k smrti? Kvůli čemu od něj utekly všechny jeho přítelkyně? Kdo ho okrádá? To vše prozradil v exkluzivním rozhovoru pro deník Aha!

Pane Zavřele, na první pohled působíte jako pohodář. Můžete vy vůbec hrát role gaunerů?
„Tyhle postavy mi nevadí, ale zase tolik jsem jich nehrál. Teď například v Ordinaci v růžové zahradě můj Jindřich Valšík začínal jako gauner. Pak z něj scenáristé udělali spíš tajtrlíka, takového komika, ale teď se to zase vrací do polohy, v jaké v seriálu začínal. Pro tu postavu je to podle mě lepší.“

Je pravda, že stačí nevidět pár dílů a člověk nechápe, proč se postavy chovají úplně jinak.
„To je nejen v Ordinaci, ale i v jiných seriálech. Vezměte si u nás třeba Honzu Šťastného nebo předtím Jiřího Langmajera, co se z nich zničehonic stalo za lidi. Jsou to zlomy. Divák asi musí žasnout, kde se v nich bere, že se najednou začnou chovat úplně jinak. Během dvou dílů je z nich najednou někdo úplně jiný.“

Vtipálka Valšíka mají diváci kvůli vašemu pojetí rádi.
„V celém seriálu moc legrace není. Snažil jsem se proto najít v něm něco, aby nebyl plochý, placatý. Kdyby byl jenom zlej, tak za chvilku začne lidi otravovat. Ale když se najde i jiná poloha – a já si tedy našel, že je trošku do srandy – diváky to hned víc baví a mě vlastně taky.“

Vaše seriálová partnerka Veronika Jeníková alias vrchní sestra Vendulka odchází kvůli »únavě materiálu«. Vás Ordinace nevysiluje?
„Nemám toho tolik, abych se cítil unavenej. Točím maximálně pět dní v měsíci. A to se dá vydržet. Naštěstí dělám i rádio, divadlo a dabing. Mám pestrou práci.“

Je Ordinace pro herce jako jste vy životně důležitá kvůli zaplacení složenek?
„Rozhodně. Je to dobrý kšeft. Není to žádné veledílo, nejedná se o umění, takže to dělám vyloženě pro peníze. A když má herec jako já po pětatřiceti letech v divadle plat devatenáct a půl tisíce hrubého, což je naprostý výsměch, musí si pomáhat vedlejšáky. Je to plat pro srandu, který dostává kdejaký středoškolák v osmnácti při nástupu do zaměstnání. A to jsem se ještě dočetl, že nám budou snižovat gáži o 10 procent. Nemám slov.“

Pane Zavřele, vy sám hrajete na třech divadelních scénách, že?
„Mým domovským je Divadlo v Dlouhé, jinak hraju v Paláci Hybernia a v Divadle Broadway v muzikálech. To taky nějakou korunu hodí. Řeknu vám: být jenom v angažmá, to by byl hodně drahý koníček. Divadlo je dnes hlavně o poslání, charitě, herce neuživí. A to jsem sám, zatímco mnoho mých kolegů v oblastních divadlech má rodinu, dvě děti a musejí si vystačit jen s divadelní gáží, protože nemají kšefty jako my v Praze. To já co si vydělám, to utratím, v tomhle směru jsem svobodný.“

Jak se cítíte v muzikálové partičce?
„Jsem moc rád, že jsem se do ní dostal. Přišel jsem mezi jinou, hrozně příjemnou sortu lidí. Nejsou to náfukové, vzali mě mezi sebe.“

Zpíváte si doma v koupelně nebo na WC?
„Prakticky neustále. Mám rád různé styly, jen ne moc pop, ten současný mi nesedí. Jen s jednou výjimkou. Líbí se mi hit Michala Davida z muzikálu Kleopatra Teď královnou jsem já. To se mu fakt povedlo, a tak si ji zpívám snad nejčastěji.“

HOSPODA JE KONÍČEK

Pane Zavřele, je pravda, že sbíráte mopedy?
„To spíš někdo sbírá ty moje. Už mi jich osm ukradli. Teď mám snad už čtrnáctý.“

A máte tedy jiného koníčka?
„Mým koníčkem jsou kamarádi tady v hospodě U báby. (směje se) Baví mě třeba sázet na fotbal. Ale jsou to spíš sázky o stovku s klukama. Jde jen o zábavu, třeba hraní automatů nesnáším a lidi, co jsou na tom závislí, nechápu.“

Gamblera jste si zahrál v Rodinných poutech.
„Mluvilo se tam o tom, že jsem rodině prošustroval všechny peníze na bednách. A pak se mi stalo, že mi u nás v Braníku v mlékárně nechtěli prodat mléko, protože jsem ochudil rodinu o takové peníze…“

Mrzí vás takové reakce?
„Spíš mě to těší, protože tím se ukazuje, že jste odvedl svou práci dobře, že vám diváci tu postavu uvěřili. Vzpomínám si, co mi říkal Pepa Vinklář. »Když jsem hrál v Nemocnici na kraji města Cvacha, nedali mi ani pivo, musel mi ho někdo koupit, jinak bych se nenapil.«“

Mimochodem: chce po vás hodně lidí vědět, jak bude pokračovat děj Ordinace?
„Mezi kamarády se mi to nestává, ale jinak poměrně často. V pekárně mi třeba jedna paní vyčítala: »Proč to nedáváte častěji?« Vysvětloval jsem jí, že o tom nerozhoduju, ale že když to dávají dvakrát týdně, že to snad stačí. Na to mi jenom naštvaně odpověděla: »To je málo!« Diváci to zkrátka žerou.“

Nedávno jsem dělal rozhovor s Martinou Adamcovou alias četařkou Babinčákovou z nesmrtelného filmu Tankový prapor. Moc hezky na vás vzpomínala.
„Martina byla vždycky hezká holka. točil jsem s ní dvakrát a v obou případech šlo o postelovou scénu. Nejdřív v Tankovém praporu, pak jsme se asi tři roky neviděli – a hned jsme zase skončili v Playgirls na matraci.“ (směje se)

S režisérem Vítem Olmerem jste kromě těchto dvou filmů natočil i kontroverzní seriál Policajti z předměstí…
„Byla to krásná práce. Parta, která se na tom sešla, byla výborná. Jen scénáře byly tak špatně napsané, že jsme si každé ráno sedli a hodinu přepisovali dialogy.“

Hned váš druhý film v kariéře Dívka na koštěti byl obrovský hit. Vzpomínáte si na to, jak jste tu roli získal?
„Byl jsem v prváku na konzervatoři. Na partu tří zlobivejch kluků se dělal velký konkurz. Bylo dokonce víc těch part, vůbec jsme ale o sobě nevěděli. Postupně je vyřazovali, až zbyly jen dvě. Pak se dělaly kamerové zkoušky na Barrandově, jestli k sobě ti kluci jdou. A nakonec jsme se jim nejvíc hodili my – Honza Kraus, Michal Hejný a já.“

HLAS Z POČÍTAČE

Mezi hráči počítačových her jste nyní také pojmem. Nemohou si vynachválit vaše ztvárnění mafiána Joe Barbara ze slavné české hry Mafia II. Jaký je vlastně rozdíl mezi klasickým dabingem a tím pro hry?
„Zaprvé jsem to točil naněkolikrát v různých studiích a ne najednou, zadruhé je to o dost těžší v tom, že když dabujete film, slyšíte ve sluchátkách originál, vidíte obraz a můžete se takzvaně trefovat herci do pusy. U téhle hry jsem ale četl jen scénář a nic neviděl. Člověk si musí představovat, jakou emoci tam zahrát. Takže klasický dabing je podstatně lehčí.“

Přesto za svůj herecký koncert sklízíte pochvalu. Na rozdíl od takového Jana Šťastného, který ve hře říká sprosťárny spisovně, jako například tlusté hovado a další mnohem ostřejší výrazy…
„To je ale jeho chyba. Já dostal podobně napsané věty, ale hned na začátku jsem si vyhádal, že si to upravím pro sebe, aby to neznělo blbě. Jde o to, jak se k té práci člověk rozhodne přistoupit. Je to kšeft, ale ne práce u pásu, snažím se tomu dát vždy něco navíc. Ale upřímně: takhle sprostou postavu jsem snad ještě nenamlouval. Nechápu, že to bylo tak drsné. Scenáristé mohli trochu ubrat.“

MÍSTO LÁSKY PIVO

Zamiloval jste se někdy do kolegyně?
„Jo, ale to už je dlouho. A stejně mi to k ničemu nebylo.“

Pane Zavřele, jak se to vlastně stalo, že nemáte rodinu? Kvůli časově náročné práci?
„Může za to hlavně ta moje pohodlnost. Začal jsem totiž strašně brzo chodit do hospody, už před čtyřiceti lety. A i když jsem potom nějaký holky měl a měl jsem je rád, tak ale pořád všem vadilo, že jsem v tý hospodě často. Byl jsem víc v ní s kamarády než se svou slečnou. Zničil jsem si to vždycky sám. Dnes mě to mrzí, ale už se nedá nic dělat.“

Odešel jste někdy z nějakého vztahu vy sám?
„Ne, vždycky ode mě každá utekla.“

A teď máte přítelkyni?
„Asi tři měsíce se stýkám s paní Juditou. Je jí devětačtyřicet, pracuje na odboru životního prostředí, stará se o vodní toky. Bydlíme zvlášť a vyhovuje nám to. Veřejnosti ji ale zatím představovat nehodlám.“

Kde jste se poznali?
„Tady U báby. Všechny svoje lásky poznávám tady. Byla tu s kolegou z práce a náhodou tu zapomněla bundu. Když se pro ni vracela, nabídl jsem jí, ať si přisedne, a od té doby se vídáme.“

Před dvěma lety jste zničehonic radikálně zhubl. Jak k tomu došlo?
„Protože jsem byl nemocnej. Přišlo to s nemocí, zase to odešlo, a tak jsem opět pěkně tlustej.“

Co to bylo za chorobu?
„Měl jsem cirhózu. Uhnal jsem si to z chlastu. Od těch šestnácti let jsem pil opravdu nezřízeně.“

Jak vidím, dnes se už pivu nevyhýbáte.
„Mám ho zakázaný, ale dávám si ho. Ale nepřeháním to. Už vůbec třeba nesmím tvrdej alkohol, tak si ho nedávám. Všechno, co je víc než pivo desítka, to už dnes vynechávám.“

Stále berete léky?
„Pořád, tři ráno, jeden v poledne, jeden večer. Každýho čtvrt roku pak musím na kontrolu, výsledky se ale nehorší, tak jsem v klidu.“

Byla ta choroba zlomem ve vašem životě? Pomýšlel jste, co všechno se může stát?
„Lékaři mě hrozně vystrašili, takže jsem na půl roku úplně pití vynechal. Neměl jsem pak ani lok piva! A šlo to. Kdyby se to ale zase změnilo k horšímu, vím, že to dokážu, vypnu a hotovo.“

Musel jste někdy na léčení?
„Zas až tak hrozně jsem na tom nikdy nebyl. Práci jsem kvůli chlastu nikdy nezanedbával. Mně taky nejde ani tak o to pití jako o posezení s kamarády. A nebudu tu sedět u minerálky. Alkohol ale za každou cenu mít nemusím. Takoví lidé, ti už jsou jiná kategorie. To jsou notorici, zatímco já jsem jenom alkoholik.“

O Homerovi Simpsonovi

„Stalo se mi, že když mě po oční operaci pouštěli z nemocnice, ještě v budově jsem zabloudil. Dostal jsem se někam do sklepa. Přede mnou šel chlap v montérkách s žebříkem na ramenou, a tak jsem na něj zavolal, aby mi poradil, jak se dostanu ven. Úplně se zarazil, ani se neotočil a sám pro sebe si udiveně řekl: Homer Simpson! Absolutně nemohl pochopit, jak na něj mohl Homer, kterého zná z televize, promluvit ve sklepě špitálu...“

Jak vznikal rozhovor

Vlastimil Zavřel se nejdřív zdráhal poskytnout rozhovor, nakonec jsme v jeho domovské branické hospůdce U báby strávili pohodové dvě hodiny, během kterých vzpomínal i na ne zrovna příjemná období svého života. Vypil jedno malé pivo, během fotografování pak naoko napomínal fotografa: „Doufám, že mě vyfotíte i bez toho piva. Všude vycházejí jen moje fotky s alkoholem!“ Vlastimil Zavřel musí být mezi přáteli oblíbený. Mluví lidově, ale zároveň chytře. Troufnu si tvrdit, že Jindřich Valšík v Ordinace není jeho poslední velká role, že ta televizní životní ho ještě čeká. Herecky je na to totiž vybaven dokonale.