Gabriela Vránová alias Anička Čiháková z Chalupářů: S režisérem jsme popili!

Jak vám natáčení Chalupářů utkvělo v paměti?

„Bylo to velice příjemné, rušné a svým způsobem neobyčejné natáčení. Vzpomínám si hned na první den natáčení exteriérů, když před naším domem na Pankráci, kde jsme tenkrát bydleli, zastavil autobus se spoustou lidí. Vždycky jsem popisovala, že před naším panelákem stojí jeden zelený strom, což byl snadný orientační bod. Ten strom tenkrát v ulici Na Strži skutečně dominoval, dnes je tato ulice doslova zalesněná. V autobusu tenkrát seděla i moje drahá kolegyně z vinohradského divadla, herečka Nina Popelíková, která mi říkala, že budeme mít konečně čas si pořádně popovídat.“

A co váš seriálový manžel Vladimír Menšík? Byla s ním legrace i mimo kameru?

„Na natáčení Chalupářů se sešlo plno skvělých vypravěčů. Stelinka Zázvorková, pan Beyvl, Pepíček Hlinomaz, Jirka Sovák, ale všem samozřejmě absolutně vévodil Vláďa Menšík. Jeho povídání nebylo možné zastavit, byl k neutahání. Dokázal to až velice laskavý člověk, režisér František Filip. Přišel a řekl: Vládi, prosím tě, my musíme opravdu točit. Prosím tě... Na oplátku nám všem slíbil, že nás po natáčení pozve na svou chatu, kterou měl nedaleko. Byly jsme tenkrát u toho za ženské jenom já s paní Stelou a večerní akce jsme se také zúčastnily. Trvalo to dlouho do noci, byla legrace, povídalo se a paní Stela vařila. Mělo to však i dohry, když jsme se pak museli omlouvat paní Filipové. Ale ta nám vše odpustila, hlavně Vláďovi, protože to bylo v době, kdy ještě pil.“

Postava Aničky Čihákové byla a stále je hodně populární. Projevilo se to i ve vašem osobním životě, například že vás lidé zastavovali na ulici?

„Že si lidé spojují osudy seriálových postav s realitou, je stará věc. Já jsem měla možnost se o tom přesvědčit dokonce až v Moskvě, kde jsme před lety hráli s divadlem Maryšu. Na velikém a nehezkém letišti Šeremetěvo se k nám z nějakého autobusu blížila skupina lidí. V čele skupiny šel nějaký pán s flaškou v ruce a namířil si to přímo ke mně. Řekl mi, že jsou z Uherského Brodu a že jdou za mnou. Na můj nechápavý výraz dodal, že mi nesou flašku slivovice za to, jak jsem to tomu Menšíkovi na tom stole u Fleků nandala. Byla jsem z toho úplně vedle. Neuvěřitelné, v Moskvě, a lidé z Uherského Brodu. Mně navíc tak blízcí, protože můj otec tam z toho koutu pocházel.“

Svému »manželovi« Vladimíru Menšíkovi jste to pořádně nandala ještě jednou. Dokonce se chtěl kvůli vám v seriálu oběsit...

„To byl zrovna díl, ve kterém se točila tisící klapka. Vladimír Menšík se kvůli mně skutečně věšel. Bylo to po té scéně »o hubičku«, kde si na mně kolegové v rolích ochotnických herců nacvičovali polibky. Najednou se ozvalo – stop! a šla se slavit ta tisící klapka. Byla jsem ráda, protože těch hubiček už bylo až moc. V hostivařských ateliérech se otevřely šampusy a bylo veselo. Ráda na tento okamžik vzpomínám.“

Jaké vzpomínky máte na herce a malíře Josefa Hlinomaze?

„Pepíček Hlinomaz, tenkrát to byl pro mě ovšem pan Hlinomaz, měl takovou zvláštní zálibu. Když si s někým z nás ve Višňové povídal, pořád si něco kreslil. Jednou jsem se podívala a viděla, jak kreslí nějakou ptákovinu. Viděl můj zájem a jeden obrázek mi dal. Mám ho doma pověšený tam, kam chodí i císař pán pěšky. Každý se pak diví, že mám obrázek od něj na záchodě, ale brzy pochopí, že se v našem bytě se zdmi plnými obrázků nikam jinam již nevejde. Není to neúcta. Je totiž navíc tematický a na místo, kde je, se skutečně hodí nejvíc.“

Josef Hlinomaz

Byla jste se ve Višňové někdy ještě podívat?

„Jednou jsme tam s manželem zajeli, ale to už je dávno. Chci se tam však ještě vrátit a s panem starostou ta místa obejít. Zajímá mě, jak se to tam změnilo. Ve Višňové mě tenkrát upoutal jeden krásný nápis u kostelních hodin, který hlásal: Hodiny odbíjejí i tvůj čas. Pamatuj na konec. Moc se mi to líbilo a od té doby si to pamatuji. Každému totiž ten čas ubíhá stejně a u té pomyslné nebeské brány bude přijat každý s tím, jaký byl a co během svého života vykonal. Bylo by dobře, aby mohl člověk říct, že to, co dělal, bylo dobré.“

Na natáčení Chalupářů Gabriela ráda vzpomíná. „Byla tam skvělá parta,“ říká.