Maminka Lenka Marešová - Leošova milenka? Tu vidět nechci! Bojím se, že přijdu o vnoučky!
Lenka Marešová, maminka nejlépe placeného českého moderátora Leoše Mareše (34), svého syna nechápe. Přestože ho dle svých slov vychovala dobře, dnes ho nepoznává.
„Může za to jeho zaměstnání. A nevyzrálost. Nic s tím ale nenadělám,“ svěřila se v exkluzivním rozhovoru pro deník Aha! Marešová. Rozmluvila se i o mladé milence svého syna Gábině Dvořákové (22) a o tom, proč má strach o vnuky.
Paní Marešová, co říkáte na Leošův rozhovor pro magazín Elle, kde přiznává, že Moniku a syny opustil, protože je sobec a nechce se jednou probudit a zjistit, že promrhal život rodinným soužitím?
„Co mám na to říct? Já se k tomu nechci vyjadřovat. Nezlobte se.“
Vím, že to je nepříjemné, ale přece jen vidíte, co se děje...
„Je to jejich soukromí. Je to jeho věc, když se svěřil. Já jsem ho vychovala dobře. Zřejmě to, čím je, z něj dělá to jeho zaměstnání.“
Vídáte se s Leošem?
„Jistě. S celou rodinou. Jezdím za ním. S Monikou jsme taky neustále spolu. Mám ji moc ráda. Je mi velmi líto, že se rozešli. Je jako moje dcera.“
Domlouvala jste Leošovi, aby si uvědomil, o co přijde?
„Milionkrát. Všechno bylo řečeno. Všechno. A nic nezabralo.“
Viděla jste se už s Gábinou Dvořákovou?
„To už zacházíme moc daleko... Neviděla jsem ji.“
A co byste jí řekla, kdybyste ji viděla?
„Na to nebudu odpovídat. To po mně chtít nemůžete. Včera jsem zrovna nad tím přemýšlela, co bych vám řekla, kdybyste se mě na to zeptali. Nebudu o tom mluvit. Můžete si ale odpovědět sám.“
Myslím si, že zájem nemáte.
„A já vám řeknu, že to tak je. Monika je pro mě jako dcera. Leoše taky miluju. Je to můj kluk. Já je všechny miluju. Zřejmě za to může zaměstnání, které má. Jeho nevyzrálost. Já už jsem se s tím vyrovnala a není první ani poslední.“
A přejete Monice štěstí v nové lásce?
„Přeju všem, aby byli šťastní. Vždyť jsem jejich máma.“
A nebojíte se, že vaše vnuky bude vychovávat cizí muž a vy je ztratíte?
„A co mám dělat? Já se bojím, bojím, bojím. Život už je takový a já jsem se s tím vyrovnala. Už nebudu dělat žádnou uplakanou. Možná, že se vám to zdá tvrdé, ale už to trvá dlouho. Nic s tím neudělám a neovlivním to. Je mi to líto, ale je to dlouho. Všem přeju, aby byli šťastný. A děti... Nedá se nic dělat.“
