Jiří Krytinář: Povyrostl o tři centimetry!

Jiří Krytinář (58) je sice vyučeným hodinářem, ale celý národ ho zná především jako herce. Od roku 1969, kdy poslal své fotky do filmových studií Barrandov s tím, jestli by pro něj neměli nějakou roli, natočil téměř osmdesát pohádek a filmů. Hrál například i v oscarovém Amadeovi Miloše Formana. Vedle filmů se věnuje i divadlu – má za sebou více jak třicet inscenací. V současné době ale musel herectví na čas opustit, protože podstoupil dvě náročné operace, během kterých mu voperovali totální endoprotézu obou kolenních kloubů. Místo po divadelních prknech se tak teď prochází po rehabilitačním ústavu v Brandýse nad Orlicí.

Vaše velké zdravotní komplikace nedávno probíral tisk. Jak se vám v současnosti vede?
„Už jsem za vodou. Mám za sebou dvě těžké operace kolen. V únoru mi v Motole operovali pravé koleno, v červnu pak levé, a dali mi totální endoprotézy. Teď se u paní primářky Tomanové rehabilituji v Rehabilitačním ústavu v Brandýse nad Orlicí. Nejen osoba paní primářky, která má své osobní kouzlo, ale i ostatní personál je velmi příjemný a odborně erudovaný. Paní primářka a ředitelka ústavu v jedné osobě má své charisma nejen po stránce odborné, ale je to krásná blondýna s hezkýma očima.“

Byly operace nezbytné?
„Obě kolena už byla o čtyřicet procent vychýlená do stran a strašně to bolelo. Kolikrát jsem měl pocit, že ani nedohraju představení. Začal jsem být kvůli tomu i protivný na dceru a manželku, protože jsem se s tím těžko srovnával. Nakonec jsem si řekl: Dost, musíš to začít nějak řešit. A tak jsem podstoupil dvě těžké operace. Dopadly výborně. Kdybych neměl na pravém koleně dvacet stehů a na levém dvacet tři, tak bych ani nevěděl, že nějaké operace proběhly.“

Je pravda, že jste kvůli operacím povyrostl o tři centimetry?
„Když jsem měl odoperovanou jen pravou nohu, která pak byla delší, tak jsem se hrozně těšil, aby už byla po operaci i ta levá a já byl stejně vysoký. Hned jak jsem se pak probudil po druhé operaci, tak první, co jsem kontroloval, bylo, jestli jsou obě nohy stejně dlouhé a jestli jsou opravdu delší. A skutečně – měřím teď 126 centimetrů, o tři víc než před tím. A fakt se mi zdálo, jako bych se na ten svět díval z větší výsky – sice malinko, ale přeci jen.“

Takže spokojenost?
„Určitě. Byl jsem na sebe hrdý, že jsem to zvládl. Ale nikomu nebudu tvrdit, že to nebolelo. Byl jsem dvacet čtyři hodin na jednotce intenzivní péče a hned po operaci mi začali píchat morfium, to mi moc pomohlo, protože jsem pak tolik netrpěl.“

To byly opravdu tak náročné operace?
„Byly. Vždyť mi v podstatě obě velké kosti v kolenním kloubu kousek uřízli a nahradili mi kolenní kloub dvěma částmi kolenní endoprotézy. Můžu klidně říct, že mám nový nožičky, který mi teď dobře šlapou.“

Všiml jsem si, že se vás řada spolupacientů vyptávala, jak jste se vlastně stal hercem. Jak se to tedy přihodilo?
„Odstartoval to tehdejší novinář Mladého světa Rudolf Křesťan, který mě oslovil do rubriky Tržiště senzací. On tam psal o nějakém malém anglickém herci, který měl problémy s milenkou, a chtěl znát můj komentář k tomu. Mě tehdy hrozně zaujalo, že slavným hercem může být i takhle malý člověk. Proto jsem se rozhodl poslat své fotky do filmového studia na Barrandov. A na podzim roku 1969 jsem už točil svůj první film – Šest černých dívek aneb Kam zmizel doktor Zajíc. Postupně jsem dostával větší a větší role, až jsem skončil až v Národním divadle.“

Zmínil jste problémy malého anglického herce s milenkou. Vy jste v tomto ohledu měl také někdy problémy?
„Na střední škole samozřejmě dávaly holky přednost velkým. Takže jsem musel být lepší než oni. Když jsem se pak stal hercem, tak jsem pochopil, že cesta vede jen skrze to, být slušný a skromný. Takže jsem se ze začátku hodně držel stranou a snažil se tomu všemu moc nepropadnout.“

Trochu jste mi z té otázky utekl. Měl jste úspěch u žen?
„Co se týče kamarádství a přátelství, tak ano. A co se týče zbytku, tak si nemyslím, že bych byl nějak odstrkovaný. Takže myslím, že jsem měl úspěch i v této rovině.“

Víte, kolik jste měl v životě žen?
„To nevím. Každopádně co jsem se oženil, žiji spořádaným životem, abych byl dceři příkladem.“

Ale před tím jste tedy divočel?
„Tak měl jsem hodně kamarádek, ale že by to byly vztahy, to ne. Já se spíš šetřil na to manželství. A tam jsem si to vynahradil. Mám krásnou šestnáctiletou dceru Janičku, a to je naplnění mého života.“

Jak jste se potkal s manželkou?
„Studovala práva na vysoké škole a jeden můj kamarád byl její spolužák. A tak nějak jsme se sešli. Od začátku se mi hrozně líbila, protože byla taková rázná. Dva roky jsme spolu chodili a pak se vzali. Teď už jsme spolu šestnáct let.“

Vy jste se jako herec podílel na natáčení jednoho z nejslavnějších filmů všech dob – Amadea Miloše Formana. Jak na to vzpomínáte?
„Ten servis – neuvěřitelný. Všechno perfektně připravené a nacvičené. Navíc jsem se s panem Formanem spřátelil. To natáčení se pak pro mě stalo vzorem. Dodnes se syny Miloše Formana kamarádím a vídáme se.“

Jak to bylo pro vás zajímavé finančně? Nechtěli vám Američani dát poloviční honorář?
„To vždycky zkoušeli jen Češi. Ze zahraničních produkcí to nikdo nikdy nezkusil. Amadeus byl světovým filmem ve všech ohledech.“

Byl to tedy váš nejvyšší honorář?
„Ten byl za seriál Hospoda. Dělal ho pan Dudek a ten nás bral, že jsme všichni na jedné lodi, a proto jsme měli jeden a velice slušný honorář. Díky tomu jsme si zařídili úplně nový byt.“

Kolik jste si vydělal?
„Můžu vám říct, že jsem byl spokojený. Jako rodina jsme se díky Hospodě odpíchli ode dna. Kolik to bylo přesně, vám ale raději neřeknu.“

Je pravda, že role kamelota v Hospodě vám byla psána přímo na tělo?
„V hospodě jsem před lety potkával jednoho studenta žurnalistiky, který mi pořád sliboval, že jednou pro mě bude mít roli. Já mu vždycky říkal: Kecáš, tady máš pivo a za chvíli o tom nebudeš vědět. Jenže za pár let se ten bývalý studentík ozval, že dělá dramaturga připravovaného seriálu Hospoda, a že mi zavolá produkce, že má pro mě roli.“

Seriál Hospoda měl neobyčejný úspěch a natočily se ho dvě řady. Je pravda, že se měla točit i třetí řada?
„Měla. Už to bylo připravené. Jenže pak Vladimír Železný odešel z Novy a vzal s sebou i práva na Hospodu. Sliboval nám, že bude mít novou televizi, a že tam se pokračování Hospody natočí. Ale nedopadlo to.“

Mrzí vás to?
„Samozřejmě. Kdyby Železný zůstal, tak by se určitě točilo dál. On měl ten seriál hrozně rád. Chodil za námi na natáčení, všem nám vždy podal ruku a byl moc příjemný. Občas se i teď bavíme s ostatními, že by jsme klidně natočili pokračování. Všichni do toho mají chuť. Ale nejsou ta práva.“

Jak moc se při natáčení Hospody pilo?
„Pila se desítka Gambrinus a poctivě nám ji doplňovali. Takže já jsem za natáčecí den vypil vždycky šest, sedm piv. Kolikrát mě z toho až brněla hlava. Ostatní herci ale moc pivo nemuseli. Takže Kanyzovi s Menzelem tam sice na stole stálo pivo, ale vedle měli schované víno, ze kterého upíjeli. Petr Nárožný měl zase u pultu položenou láhev slivovičky.“

Jaký je vůbec váš vztah k alkoholu?
„Tak občas jsme zapařili, to je pravda. Ale řada mých kolegů mi sloužila jako odstrašující příklad toho, kam nadměrná konzumace alkoholu vede. Takže napil jsem se rád, ale nikdy to myslím nepřekročilo únosné meze.“

A máte nějaké další neřesti nebo vášně?
„Jsem vyučený hodinář, a tak miluji staré hodinky. Moje sbírka hodinových strojků je opravdu hodně cenná. Vždycky, když někde vidím nějaké v antikvariátu, tak si je musím koupit. Manželka mi za to sice nadává, ale já je opravím a mám z nich velkou radost.“

Jakou má vaše sbírka hodinek cenu?
„Sbírka se nedá ocenit jen podle peněz, má pro mě hlavně sběratelskou hodnotu.“