Finalista SuperStar Jan Bendig: Holky mi píšou 6 dopisů denně!

Honza se věčně usmívá. Jen jednou zvážněl, to když si vzpomněl na matematiku, která mu ve škole moc nejde. (Aha! – Martin Pekárek, Marek Pátek, David Kundrát)

3. ledna 2010 • 02:00

Ještě v polovině roku byl pro širší veřejnost naprosto neznámý, do Čech se vrátil z Anglie, kde žila jeho rodina zhruba dva roky. Odtamtud taky poslal přihlášku do Česko Slovenské SuperStar, díky které ho teď zná celé Česko i Slovensko.

Jana Bendiga (15) mnozí tipovali jako soupeře Martina Chodúra (20), nakonec to ale bylo všechno jinak. Věčně usměvavého mladíka z Třebechovic pod Orebem jsme se zeptali, jak si své slávy užívá a jak prožil letošní Vánoce a konec roku. A také jak zvládá nápor fanynek, co si myslí o Martinu Chodúrovi a jestli mu nestoupla popularita příliš do hlavy.

Honzo, jak jsi strávil Vánoce a Štědrý den?

„Doma, v kruhu rodinném. Měli jsme klasickou štědrovečerní večeři s rybí polévkou, kaprem a bramborovým salátem a potom se rozbalovaly dárečky. Navíc měla teta narozeniny, takže bylo veselo.“

Z jakého dárku jsi měl největší radost?

„Ze svetru, který jsem si přál a o kterém jsem netušil, že mi ho naši koupili.“

Jak se v tvém okolí projevila tvá popularita? Když jdeš například v Třebechovicích po ulici, hlásí se k tobě lidé?

„Dokonce chodí i před náš barák a čekají, dokud nevyjdu. To samé v Hradci nebo Pardubicích, když jdu třeba nakupovat do obchoďáku. Vždycky se z toho stane autogramiáda.“

Takže všude jsi za hvězdu. Setkal jsi se také s negativními reakcemi lidí?

„To se mi na ulici nestalo ani jednou. Všude jsem se potkal s lidmi, kteří mi gratulovali a povídali, že mi fandili a také mi často říkali, abych zůstal takový, jaký jsem.“

A myslíš si, že ti stoupla sláva do hlavy?

„Snažím se být pořád normální. Proč bych měl být vlastně namyšlený? Že jsem byl párkrát v televizi? Lidé mě viděli, a proto jsem momentálně slavný. Teprve musím něco dokázat a když něco chci, musím za tím jít. Půjdu na konzervatoř do Prahy, takže musím skloubit hudbu a školu. Hodně jsem zameškal a musím to dohonit. Učit se umím, docela mi to jde, ale největší problémy mám s matikou.Každý večer než jdu spát si beru nějakou knížku, aby se mi to učení zafixovalo do hlavy.“

Do které teď vlastně chodíš třídy?

„Do deváté. Zameškanou látku zvládám tak na trojky a čtyřky. Ta matika je nejhorší. Nechápu, jak může někdo říct, že je lehká.“

Co holky? Jak zvládáš zájem fanynek?

„Tak ten zájem je teď opravdu veliký. Pořád mi chodí dopisy, nejméně šest denně. Píší mi, že mě mají rády, že mě milují, ale co jim na to říct? Hodinu přemýšlím, co odepsat…“

To na všechny ty dopisy odepisuješ?

„Ano. A kámoši mi to závidí. Říkají tolik holek má o tebe zájem, seznam nás s nějakou. (smích) Ale to nejsou jenom dopisy, často mi neznámí lidé volají na mobil, vůbec nechápu, jak se dostali k mému číslu. Uvažuji o tom, že si pořídím jinou kartu.“

Vraťme se ještě k SuperStar. Byl jsi hodně zklamaný, že jsi soutěž nevyhrál?

„Abych řekl pravdu, čekal jsem, že vypadnu. Jsem rád, že jsem se dostal tak daleko.“

Jak jsi vycházel s celkovým vítězem, Martinem Chodúrem?

„Martina mám strašně rád. Je to suprový kluk, člověku dokáže dát první poslední. Když jsme spolu například zkoušeli duet, většinu času jsme si vyprávěli. Lidem se zdá namyšlený a cizí lidé se mě na to také často ptají. Já jim vždycky odpovídám, že je suprový, že jenom nedokáže projevit city. Jako kámoše ho mám hrozně rád a také jsem mu poslal nějaké hlasy. Měl to ale jasné už od začátku.“

Dostal jsi už nějaké nabídky na vystupování?

„Nabídek mám hodně, radím se s taťkou a se strejdou, kteří hrají v jedné skupině a rozumějí tomu.“

Vídáš se s někým ze soutěžících v SuperStar?

„Moc se mi po nich stýská. Občas se vídám s Monikou a v Praze budu vídat Bena. Jsem v kontaktu také s Denisem, chtěli bychom se navštívit.“

Jak jsi strávil Silvestra?

„Do půlnoci jsem byl s rodinou a po přípitku jsme vyrazili s nejstarším bráchou, ségrou, bratranci a kámoši na jednu diskotéku. Dospělí slavili a popíjeli doma.“

Co si přeješ do nového roku?

„Hlavní je pro mě škola, studium na konzervatoři v Praze a hudba. To všechno musím skloubit a jít za svým cílem.“