Mareš proti Hámovi: Kdo je lepší? Kdo vydělává víc?

Aleš Háma (36), moderátor pořadu »Duety ...když hvězdy zpívají«, tvrdě šlape na paty Leoši Marešovi (33), který je považován za moderátorskou jedničku v Česku. Háma vedle Duetů zvládá soutěž Taxík i moderovat soukromé večírky. Mareš zase má svou ranní show v rádiu a taktéž moderuje kdeco. V tom nicméně podobnost obou mužů končí, jak dokládají odpovědi obou moderátorů na stejné otázky. Leošovy odpovědi pocházejí z několika jeho rozhovorů pro různá média, Aleš si našel čas na zodpovězení otázek přímo. Posuďte sami, kdo je podle vás sympatičtější?

Přemýšlel jste, co byste dělal, kdybyste se nemohl živit tím, co děláte teď?

Leoš: „Tahle práce mě tak naplňuje, že si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného. Moderování je pro mě vyšší forma uspokojování. Přišel jsem na to, že mě naplňuje štěstím, když můžu cokoliv komukoliv sdělovat. Čím je to vznosnější, lepší a důležitější, tím víc mě to baví.“

Aleš: „Přemýšlel jsem o tom dost často. Tahle práce má jedno velké negativum, je velice nestabilní. Teď je to třeba v pohodě, frčí Duety, ale až skončí, tak nikdy nevíte, za jak dlouho se zase objevíte v nějakém pořadu. Mám ale tu výhodu, že když jsem byl v Americe, vyzkoušel jsem si tam celou řadu profesí. Jedno léto jsem třeba zase vařil v Německu v jednom hotelu. Zjistil jsem, že se člověk může naučit cokoliv v jakémkoliv věku, a to mně dodalo klid a jistotu.“

Dostal jste už někdy jako moderátor pokutu?

Leoš: „Když jsem začínal na Evropě 2, tak jednou. Tehdy se na Václaváku rozdávaly lístky na premiéru jednoho filmu, já vyšel na pódium před tři sta lidí, v ruce třicet lístků, a udělal jsem to nejhorší, co v tu chvíli moderátor udělat může. Řekl jsem: Rozdáváme lístky, takže se připravte, tři, dva, jedna... A rozpoutalo se peklo. Lidi se rvali, rozbili aparaturu, moderátoři utíkali do krámů okolo. Tehdy to nešlo vrátit, já dostal pokutu a k tomu vynadáno od ředitele.“

Aleš: „To bylo v mých úplných začátcích, kdy jsem dělal Snídani s Novou s Pavlou Charvátovou. Ona měla mít zrovna vstup, ale klidně odešla ze studia. Ten vstup jsem tedy musel za ni udělat já, i když jsem ho neměl vůbec připravený. To mě docela naštvalo, tak jsem Pavle náležitě vyčinil. Vzápětí ale následoval další vstup, měl jsem tam hosta, kterého jsem pak šel doprovodit ze studia. Jenže jsem si neuvědomil, že mám mít hned další vstup! Takže Pavla to musela vzít za mě. Když jsem se vrátil do studia, zařval jsem: Ty krá*o, teď jsem to pros*al já! Měl jsem ale zapnutý mikrofon, takže všechno bylo slyšet ve vysílání. Tenkrát jsem přišel o honorář. A Pavle jsem se samozřejmě omluvil.“

Aleš Háma, který v současné době září v pořadu Duety moc dobře ví, jak je moderátorská práce vrtkavá.

Když jsme u pokut – kolik už vám policie strhla bodů za dopravní přestupky?

Leoš: „Zatím jsem v pohodě. Ale ono to přijde...“

Aleš: „Vím pouze o jednom bodu, který mi policisté vzali na Václavském náměstí, protože jsem neměl rozsvícená světla.“

Už jste musel policisty přemlouvat?

Leoš: „Nikdy nehraju na to, že jsem známý. Někdo prý rozdává cédéčka nebo podpisovou kartu, ale já jednak nemám podpisové karty a nevozím svá cédéčka a jednak mě děsí představa, že bych to někomu nabídl a on by řekl: Co si jako myslíte? Já nic vašeho nechci! V tu chvíli by mě sundal.“

Aleš: „Jednou, když jsem byl na Slovensku, jsem jel rychleji, než jsem měl. I když jsem to na muže zákona zkoušel, dostal jsem nemilosrdně 50 eur pokutu. Ten člověk byl neoblomný, jenom mi řekl: Pán Háma, tohle není taxík v Prahe.“

Vzpomenete si na svůj první placený moderátorský kšeft?

Leoš: „Úplně první věc, za kterou jsem dostával nějaké peníze, byla práce hlasatele na hokejovém stadionu v mém rodném Berouně. Šlo o to, že jsem seděl při zápasech v budce a hlásil jsem, když se něco událo, třeba: Gól domácích střelil hráč číslo 26 Petr Brázdil, asistence hráč číslo 12 Vlastimil Vykousal, stav utkání H+S Beroun – Kladno 2:1. Měl jsem za to padesát korun.“

Aleš: „To bylo někdy v roce 1996 ve Slušovicích, kam jsem vyrazil moderovat jeden zábavný večírek společně s Jakubem Wehrenbergem a Adélou Gondíkovou. Dělali jsme teprve měsíc v rádiu, takže jsme vůbec nevěděli, jak na to. Řekli jsme si, že to budeme dělat po svém, úplně normálně, ničím jsme se nestresovali a nakonec jsme měli docela úspěch.“

Nebýváte někdy u televize rozpačitý z vtipů, které jste řekl na pódiu?

Leoš: „Některé nevyjdou, ale snažím se předejít průšvihům – když na vtip není okamžitá odezva, tak dělám, že to vlastně fór nebyl. Dám si malou pauzu, a když není reakce, pokračuji.“

Aleš: „Mockrát! Jsem rozpačitý ze všech vtipů, co řeknu. I když vám okolí říká, že jsem byl třeba výborný, že to bylo super, tak to ve mně stejně hlodá. Jsem v tomhle dost sebekritický. Ale zase, když se mi něco fakt povede, mám z toho obrovskou radost.“

Bývá vám hodně zle, když oznamujete jméno vyřazeného soutěžícího?

Leoš: „Určitě o trochu hůř než divákům. Všichni soutěžící už jsou mí oblíbenci, takže každý týden přicházím o jednoho svěřence, se kterým trávím už kolikátý měsíc každou sobotu, neděli i pondělí.“

Aleš: „Je to hrozné. S těmi lidmi jsem dost často, máme zkoušky, chodíme do hospody, pak jim ale musíte oznámit, že končí. Nejhorší moment je dělat rozhovor s vypadlou dvojicí těsně po jejím vyřazení. Ale na druhou stranu je to přece jenom soutěž, nejdůležitější by měla být zábava.“

Jak probíhá váš obyčejný den?

Leoš: „V 5.35 budík, odjezd do rádia, kde mám od 6 do 9 ranní show na Evropě 2. Potom se vracím domů, a pokud to jde, jsem s rodinou. Tedy v případě, že nejsou nějaké schůzky, rozhovory nebo nemám přes týden práci, což bývá tak dvakrát třikrát do měsíce. O víkendech pracuji – moderuji pátek, sobota a neděle.“

Aleš: „Vstanu někdy po 9. hodině. Pak si dám kafe, přečtu si noviny, něco si udělám a pak jedu za pracovními povinnostmi. Když mám ještě čas, tak něco uvařím na večer. Domů se pak vracím kolem 19. hodiny. Když přijedu, tak si povídám s manželkou, pak něco uvařím na druhý den a teprve potom se dám do věcí, které chci dělat: píšu muziku nebo zkouknu nějaký film. Pravda je, že už dlouhou dobu jsem se do postele nedostal dřív než v jednu.“

Kolik si vyděláte za měsíc?

Leoš: „Tři miliony korun.“ (smích)

Aleš: „Třeba přes prázdniny jsem nevydělal ani korunu, teda kromě jedné pohádky, kterou jsem točil na začátku léta. Jinak mám úplně průměrný plat.“