Swayzeové umírají mladí!

O nutnosti rvát se

„Na střední všichni věděli, že tancuju. Křičeli na mě »teplouši« a bili mě. Když mi bylo dvanáct, vrhlo se na mě pět kluků najednou. Tehdy mi dal táta účinnou zbraň. Pár měsíců jsem se učil bojové umění a box. A když si otec myslel, že už toho umím dost, zavezl mě do školy, abych se s těmi kluky vypořádal. Nepopírám, že jsem se bál – toho, že otce zklamu. Ten den jsem ty kluky pobil.“

O životní lásce

„Lisu jsem poprvé uviděl v matčině tanečním studiu. Bylo mi devatenáct, jí sedmnáct. Všiml jsem si jí okamžitě, těch dlouhých blonďatých vlasů, pružného těla tanečnice. Souhlasila s několika schůzkami, ale k velké romanci to tehdy mělo daleko. To se změnilo, když se přestěhovala do bytu, který jsem jí pronajal v New Yorku, abychom zde mohli studovat balet.“

O kariéře

„První velká role přišla v roce 1984 ve snímku Rudý úsvit. Najednou byl můj obličej na každém rohu. Bránu k velkému úspěchu mi ale otevřel až Hříšný tanec. Byl jsem rád, že mám Lisu po boku, že jsem na ten šrumec nebyl sám.“

O prvních příznacích

„Že je něco špatně, jsem si uvědomil v prosinci 2007. »Objednej se k lékaři,« říkala mi Lisa. »Nemyslím si, že je to nutné. Určitě to přejde,« odpověděl jsem, ale byla neoblomná. Prodělal jsem sérii prohlídek, než měli jasno, že mám rakovinu. Lisa mi řekla, že mě miluje a že bude vždy stát po mém boku.“

O smrti

„Můj rod se příliš vysokého věku nikdy nedožíval. Otec zemřel v 57 letech. Dědeček zemřel taky mladý. A většina mých strýců se nedožila čtyřicítky. Je fakt, že jsem žil na dluh. Smrt jsem obelstil tolikrát, že to ani nedokážu spočítat. Ten život ale za to stál. A nejvíce moje Lisa.“