Pavel Zedníček: Otázky na svatbu se mi protiví!

Jak dlouho byste vydržel bez ženy?

„Bez hloupých, sobeckých a vypočítavých klidně celý život. Kdybych neměl jinou možnost, raději bych trávil čas ve společnosti kamarádů. Nemám s tím problém.“

Dokážete se postarat sám o sebe?

„Moji rodiče mě vychovali tak, abych se dokázal postarat sám o sebe, jsem jim za to vděčný a dokonce to ocenila i moje partnerka. Než jsme se poznali, žil jsem dva roky sám. Jednou mi mezi řečí řekla, že když přišla poprvé ke mně na návštěvu, čekala, že přijde do bytu bohémského samotáře a začne uklízet. Nemusela.“

»Pečujete« o domácnost?

„Snažím se nepřidělávat práci druhým. Což znamená, že dělám nepořádek jen v rámci normálu a jsem rád, že o náš domov je postaráno a že je mi v něm dobře. A kdybych viděl, že moje partnerka nestíhá, nemám problém. Pokecám s kytkami, zaliju je, koš vynesu, prádlo taky umím dát do pračky…“

Hanka Kousalová je vaše životní partnerka, kdy přijde žádost o ruku?

„Tohle je snad nejčastější otázka, kterou dostávám a nikdy nevím, co na ni odpovědět. Představte si, že máte dceru, které se denně ptáte, kdy už si toho svého vezme. Zprotivíte se jí.“

A bude svatba?

„Nedáte pokoj? Oba za sebou už jedno manželství máme, takže obřad i svatební hostinu už jsme si užili, tenhle zážitek už máme. Navíc u obou se zkušeností, která skončila u rozvodového soudu. Kurňa, svatba není pojistka na štěstí, to ví každý. A jestli si spolu tuhle věc, co se jí říká svatba, někdy prožijeme, jsem si jistý, že nebudeme posílat tiskovou zprávu do novin a užijeme si ten den spolu, s rodinou a s našimi kamarády.“

Zedníček se svojí dlouholetou partnerkou Hanou Kousalovou. Oba mají rozvodové zkušenosti a do svatby se zatím nehrnou.

Jak jste přišel k přezdívce Čmaňa?

„Dal mi ji Bolek Polívka. Zeptejte se Bolečka. Říkal něco o tom, že jsem podobný Ivě Janžurové. Chápete to? No tak se ho zeptejte, proč jsem celoživotně Čmaňa.“

Jste prezidentem festivalu Novoměstský hrnec smíchu. Jaké máte cíle a ambice, co se festivalu týče?

„Jedno přání se mi už splnilo. Získat pro festival mladé filmaře, studenty českých filmových škol. Dát jim motivaci a zároveň festival osvěžit. Mám už pár roků pocit, že se nám schází čím dál víc filmů, které mají přívlastek hořká komedie. Jenže co je to hořká komedie? Chtěl bych, aby se diváci smáli, ne aby mi hořkli z hořkosti. Žijeme v zahořklé době a já doufám, že se těm mladým podaří vrátit filmové komedii ten správný výraz. Kurňa, jak to říct. Chytrou českou komedii, u které se divák směje a nemusí přemýšlet, jestli se směje dobře nebo ne a proč jde na komedii, když se nesměje. Vybabrali jsme se z totality a máme v sobě hořkost, a mě to štve. V pátek 25. září v Novém Městě nad Metují budou »mlaďoši«, jak jim pracovně říkáme, soutěžit a já se na to moc těším. Taky na Zdeňka Svěráka, kterému budu mít o den později tu čest předat Cenu Moser za přínos české komedii. On patří k lidem, kteří točí nezahořklé komedie. Nepotřebuje podtitul. Točí, protože chce, aby se lidi smáli. Je to makačka, která si zaslouží ocenění.“

Je těžké získat kvalitní hosty na festival? Je to konkrétně vaše práce?

„Tenhle festival má za sebou třicet let. Už má nějakým způsobem svoji historickou hodnotu. Mám vždycky radost, když přijede herec, režisér nebo scenárista a řekne: Čmaňo, nejsou to Vary, ale máte tady milo. Tím nechci říct, že ve Varech by milo nebylo, rád tam jezdím, Jiříku (smích), ale my jsme někde jinde, nemáme tolik sálů, hotelů, mezinárodní prestiž, a já se dál budu ze všech sil snažit o to, aby v Novém Městě nad Metují bylo milo. Otázka zněla – moje práce? Moje přání a naše společná práce.“

Prozradíte něco o letošních soutěžních filmech?

„Dobrá zpráva je, že česká komedie v krizi není. Alespoň co se počtu natočených filmů týká, takže zaplnit jimi soutěžní týden nebyl problém. A jestli se jim lidi budou smát, to už je věc diváků.“

Je mezi herci velká rivalita?

„Myslím, že ti dobří rivalitu »nepěstují«, a to platí o všech profesích. Člověk, který si dokáže vážit sám sebe, rivalitu nepotřebuje a své kolegy ctí. Mám štěstí, že se pohybuji mezi těmi »nerivalovskými«, a jsem za to rád.“

Netoužíte zase po seriálových rolích a po tom objevit se opět v televizi?

„O prázdninách mi volali kamarádi, že mě vidí v tom a v tom seriálu, na té a té televizi, takže asi se v bedýnce objevuju. Neměl jsem čas to sledovat, protože jsem točil krásnou rodinnou pohádku v Telči s režisérem Pavlem Jandourkem, má jít o Vánocích v televizi, v další pohádce hraju čerta a režisér Karel Smyczek mě obsadil do seriálu, ve kterém hraju Einsteina, považte, to su celý já. Taky jsme dotočili seriál z prostředí českého podsvětí pro televizi Nova, podle scénáře Pepíka Klímy a Janka Kroupy… Bylo to moc hezké téma i práce na něm a těším se, jak ho přijmou diváci. Ptala jste se, jestli toužím. Nemám čas toužit, hraju…“

Se kterou herečkou si to nejvíc »užíváte« na jevišti?

„Jednoznačně s Janou Paulovou. Teď se užíváme kromě večerních představení po republice taky každý den na zkoušce nové hry, kterou uvedeme v premiéře v Divadle Kalich v listopadu. A pořád nás to spolu baví a doufám, že to cítí i diváci.“

Máte nějaké zajímavé filmové nabídky?

„Dotočil jsem filmovou komedii Muži v říji, byl jsem před pár dny na premiéře, bavilo mě, že se diváci v sále smějí. Muži v říji budou soutěžit i v Novém Městě nad Metují na 31. ročníku hrnce smíchu, sám jsem zvědav, jak moc jim diváci budou tleskat a jak je bude hodnotit porota.“

Jaký byl váš největší honorář?

„Tak to byste se musela obrátit na moji daňovou poradkyni, ona to sleduje jako čert, a já mám klid.“

Jaké budou oslavy šedesátin?

„Prvního listopadu, na své narozeniny, mám premiéru v Divadle Kalich, pak si dáme nejspíš po kalíšku a pak půjdu spát, abych byl fit na dny další.“

Co vás udržuje v dobré kondici?

„Tenis, pohoda, dobří lidé kolem mě…“

Zdravotní stav se s přibývajícím věkem nezhoršuje?

„Z mojí strany zaplaťpánbů, jinak je to otázka pro mého ošetřujícího lékaře. Zatím si na mě nestěžoval.“

Jaký byl největší průser vašeho života?

„Učili mě, že se neříká průser, ale průšvih. Od slova prošvihnout. Prošvihl jsem pár vlaků, pár autobusů, ale nic výraznějšího, čím bych se trápil a co by za trápení stálo.“

Na co jste naopak pyšný?

„Na to, že mám ve svých skoro šedesáti fantastické rodiče, sestru, fungující vztah, že je mi doma dobře, že mám skvělé profesionální zázemí v Divadle Kalich a v mojí herecké partnerce Janičce Paulové, že mám kamarády, ve kterých se nezklamu…“

Jste tolik let v showbyznysu, a nikdy se neprovalil žádný skandál, jak to děláte?

„Nepíšu do společenských časopisů a žiju si svůj život tak, jak ho cítím. Se svými a po svém.“