Luba Skořepová: Muž mě chtěl zastřelit kvůli milenci! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Luba Skořepová: Muž mě chtěl zastřelit kvůli milenci!

 (: Dalibor PUCHTA a archiv Luby Skořepové)

PRAHA – Herečka Národního divadla Luba Skořepová (82) žije herectvím již přes šedesát let. I po této době svou profesi doslova miluje. Když před ní vyslovíte slovo divadlo, oči se jí rozzáří a začne ihned vyprávět o svých hereckých zkušenostech a s láskou vzpomínat na mnoho svých kolegů…

Herečka Národního divadla Luba Skořepová (82) žije herectvím již přes šedesát let. I po této době svou profesi doslova miluje. Když před ní vyslovíte slovo divadlo, oči se jí rozzáří a začne ihned vyprávět o svých hereckých zkušenostech a s láskou vzpomínat na mnoho svých kolegů…

Nedávno jste dotočila poslední díl seriálu Příkopy, který je volným pokračováním seriálů Náves a Náměstíčko. Jak se vám na něm pracovalo?
„Natáčení pro mě bylo tentokrát hodně náročné. V této sérii je mnoho krásných, ale i těžkých scén, kterých jsem si za svou hereckou kariéru sice užila dost, ale nikdy jich nebylo tolik pohromadě. Další zajímavostí byl fakt, že jsem se asi po čtyřiceti letech setkala na jednom place s Jiřinou Bohdalovou.“

Jak probíhalo toto setkání?
„Bylo to, myslím, příjemné pro obě. Je to zvláštní, ale naše herecké kariéry se nějak míjely. Naposledy jsme spolu hrály v seriálu Chalupáři, kde já představovala cikánku Aranku a Jiřina paní Fuksovou. Nyní jsme natočily dvě docela náročné scény a šlo to hladce. Díky tomuto setkání se mi vybavilo moc hezké období, kdy se natáčely dobré, zábavné i kvalitní filmy.“

Mohla byste přiblížit osudy postavy paní Plecité, kterou v seriálech hrajete?
„Z posledního dílu, tedy z Příkop, nic prozrazovat nemohu. Můžu jen říci, že se celý můj příběh točí kolem syna, kterého ztvárňuje Pavel Nový. Jedná se o zvláštní citový vztah mezi matkou a synem.“

Jaké jste měla ohlasy na seriál Náměstíčko?
„Ženy mi hodně telefonovaly a psaly, že mají s dětmi podobné problémy. Mám schované velké množství dopisů, kde se mi svěřovaly.“

Vaše cesta k herectví prý byla jasná již od dětství?
„Ano. Měla jsem to v sobě už od malička. Rodiče mi v tom ale bránili. Chtěli, abych vystudovala »pořádnou« školu. Viděli ve mne budoucí lékařku nebo ženu v domácnosti s kupou dětí. Jen díky profesorům na gymnáziu, kteří se se mnou proti nim spikli, jsem se mohla herectví věnovat. Dokonce mi jednou dali z matematiky lepší známku jen proto, abych doma mohla ukázat vyznamenání a mohla zkusit štěstí při zkoušce na konzervatoř.“

Kdy jste poprvé pocítila lásku k divadlu?
„Do šesti let jsem bydlela s babičkou na samotě. Do té doby jsem ani nevěděla, že divadlo existuje. Ve dvanácti jsem začala navštěvovat představení ochotnických divadel v Náchodě. V této době se to ve mně už úplně probudilo.“

A vaše první filmové natáčení?
„Pan režisér Honzl mne vzal do svého Studia Národního divadla, ve kterém jsem vystupovala například s Milošem Kopeckým, Otakarem Brouskem či Milošem Nesvadbou. Každý den jsme hráli obrovské role širokého repertoáru. V divadle jsme zkoušeli dokonce i na Štědrý den, a já se kvůli tomu nedostala ani domů k rodičům. Při nástupu mi bylo dvaadvacet a Miloši Kopeckému asi o dva více. Vzpomínám si, jak třeba v jednom představení hrál osmdesátiletého dědu a já jeho čtrnáctiletou vnučku. A právě v tu dobu jsem odeslala fotografii s odpovědí na jeden filmový konkurz. Zkoušku jsem udělala, a hned mne angažovali na velkou roli do Gogolovy Podobizny a do Portášů.“

Herectví jste obětovala i soukromí. Byla jste dvakrát vdaná, nemáte děti…
„To ale nebylo kvůli herectví. Můj první manžel byl herec Josef Pehr, který dělal i loutkové divadlo. Jezdila jsem s ním na zájezdy. Druhý manžel Pavel Hanuš byl spisovatel. Ani v jednom případě jsme se k sobě nehodili, a tak jsme se rozumně rozešli.“

Jeden váš vztah ale skončil velice dramaticky…
„V jednom údobí jsem měla dokonce najednou lásky i dvě. Zvlášť na tu jednu nikdy nezapomenu. S jistým mladíkem jsem seděla v biografu na Flóře v lóži. Když byl filmový děj nejvypjatější, postřehla jsem, že se k nám z vedlejší lóže sune blýskavá hlaveň revolveru. Vyběhla jsem ve velikém zděšení na chodbu, kde stál s napřaženou pistolí jeden z mých manželů a chtěl mne skutečně zastřelit. Vrhla jsem se mu k nohám, snad jsem je i líbala, a volala silným tragickým hlasem, který jsem poté použila v představení Médey v roli Chůvy. Zapřísahala jsem žárlivce, aby mne nezabíjel, že mám život před sebou. Po dlouhé chvíli úpěnlivých lamentací se tehdejší manžel uklidnil a naše »představení«, které sledovalo hodně diváků, šťastně skončilo.“

Chodila jste pak ještě do tohoto kina?
„Od té doby jsem tam nikdy nebyla. Co kdybych tam potkala nějakého diváka z tehdejší doby?“ (smích)

Když hovoříme o vašich láskách. Kdy jste dostala první polibek?
„To bylo v deseti letech při hodině náboženství v kostele. Nesměla jsem kvůli rodičům chodit na rande, do tanečních, prostě nikam. Ten kluk byl asi o hlavu menší. Při pozdvihování jsme si v kostele vlezli pod lavici a tam jsem dostala první hubičku. Pak jsme se plížili kolem náchodského zámku a schovávali se, aby nás nikdo neviděl.“

Proč jste se rozhodla nemít děti?
„Děti jsem chtěla mít od dětství. Aspoň tak deset, ale osud rozhodl jinak… Za totality byla v Národním divadle jakási povinnost, kdy zvláště mladí herci museli o Prvního máje na ulici recitovat na dělnických vozech. Toho dne přijely náklaďáky z Kolbenky. Jelo nás osm lidí. Vezl nás mladý kluk, který židličky na otevřeném voze nepřipevnil. V zatáčce u Vinohradské tržnice se vůz převrátil na bok a my všichni vyletěli z auta na tvrdou dlažbu. Zranění všech byla vážná a já jsem potom už nikdy nemohla mít děti.“

Jak jste se s touto skutečností vyrovnávala?
„Asi tomu tak v mém životě mělo být. Začala jsem psát a hrát divadlo pro děti. Zvykla jsem si.“

Prožila jste skoro šedesát let v Národním divadle. Jak vzpomínáte na éru ve Zlaté kapličce?
„Někdy to bylo pěkné, někdy nádherné, ale byly i chvíle, kdy jsem se necítila nejlépe. To bylo hlavně za totality. V mém hereckém životě se mi nejvíc líbí jeho poslední třetina. Role z tohoto období jsou nejzajímavější a nejlidštější. V Národním divadle stále hraji Bábu v Jiráskově Lucerně. Před měsícem jsem oplakala hrdinku ve své benefici Prospaný život. Možná, že mne tam čeká ještě nějaká herecká radost. Tu mi dělá také vystupování v menších, ale známých divadlech.“

V Divadle Rokoko jste v devadesátých letech nastudovala jednu z nejslavnějších mužských hereckých rolí Harpagona ze hry Lakomec. Jak jste se cítila v mužských šatech?
„Bezvadně. Vypadalo to, jako bych v sobě objevila skryté mužské hormony.“ (smích)

Co Vás nyní nejvícezaměstnává?
„Právě se snažím začít psát svoji devátou knihu. Chodím ráda na zahrádku, kde mám meruňky, jablka, ořechy a vinnou révu. To mi dodává hodně energie do života a do herecké práce. Jen aby to dlouho vydrželo…“

Luba Skořepová - Hanušová
* 21. 9. 1923 v Náchodě

Zájmy: Herectví, astrologie, kabala, magie, zahradnictví, lidové léčitelství, psaní, tanec.
Filmy: Podobizna, Portáši, Cesta z města, Čarovné dědictví, Příliš hlučná samota.
TV Seriály: Chalupáři, Sňatky z rozumu, Šípková Růženka, Náměstíčko, Příkopy.
Současné divadelní role: Stará bába tančí (Divadlo U Valšů), Mytlibaba (Divadlo v Řeznické), Lucerna (Národní divadlo), Poslední šance (Divadlo Metro).

Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.