31 laskavých vyznání... Velká anketa deníku Aha!

1. Proč jste se vypravili/nevypravili na pohřeb Waldemara Matušky?
2. Co byste Waldovi vzkázali na jeho poslední cestě?
3. Na jakou Matuškovu písničku si vzpomenete?

A takhle vzpomínají jeho slavní přátelé...

MARTIN MICHAL
Obklopují mě strašné pocity. Je to věc, která se neměla stát. Jsem zdrcený a těžko to zvládáme. To Olina je statečnější, že to zvládla. Neustále byli spolu, vlastně celý život a dnes to vše nesla opravdu tak statečně a bez prášků, nevzala si ani jeden. Mladý Walda junior to taky zvládl. Celou řeč si psal sám, také se drží...

KAREL GOTT
Pocity jsou střídavé. Waldemar už nikdy nebude a po něm zůstane obrovská dlouhá mezera. Jeho nahrávky jsou národním pokladem a můžeme na něj vzpomínat tím, že je budeme poslouchat. Nemusíme být smutní, každého to čeká. Taky jsem dnes poprvé mluvil při takové příležitosti. Bylo to velmi emotivní a neovládal jsem hlas. Walda jel celých padesát let po vedlejší koleji, a to mě motivovalo.

HELENA FIBINGEROVÁ
Setkala jsem se s ním. Například vystupoval, když jsem já ještě závodila, na Zlaté tretře, v takovém zahajovacím předprogramu. Už tehdy ho velmi bolela záda, chudáka. A já měla dobrého maséra Petra Křížka, tak jsem mu ho doporučila, a skutečně mu tehdy pomohl.

KAREL ŠTĚDRÝ
Walda byl nejlepší člověk, kterého jsem znal. Dělám jiný styl hudby, ale ta jeho se stala národním klenotem. Vážím si ho jako muzikanta, umělce i jako charakterního člověka. Takových lidí už moc nebude. On byl top. Nenahraditelný svou lidskostí a skromností...

KRISTIAN KODET
Vzpomínek je spousta. Dojalo mě, že je Walda doma (začal vzlykat). Promiňte, já teď nejsem schopen slova, nemohu mluvit...

MARTA KUBIŠOVÁ
Jako na člověka i jako na zpěváka na něj musím vzpomínat jen v tom nejlepším. Walda a Karel Štědrý byli první kolegové, kteří mě očekávali v divadle Rokoko, když jsem přišla z Plzně do Prahy. Musím říct, že jsme se písničku od písničky měli s Waldou víc a víc rádi. Je fakt, že ze začátku našeho vztahu často říkal – tu nikam nezvěte, ta má pejsky, ona půjde stejně hned domů. Vždy říkal, že se mnou nic není. A já mu odpovídala: Waldo, počkej, až ty budeš mít pejsky, k čemuž taky došlo a on pochopil, že první kroky obvykle směřovaly za pejsky a pak až do společnosti. Víte, on byl Walda velice svůj, ale nemůžu říct, že by nás to překvapovalo. On tak prostě působil, postojem a jednáním si získával respekt, takže bylo nutné ho takto akceptovat. Ale jako kolega byl opravdu úžasný.

A jakou měl přednost? Právě tu, že byl zcela jiný než Karel Gott. Byli každý svůj a zároveň uměli oba úžasně zpívat. Ale pamatuji si, že jsme měli s Waldou duet Červencové ráno, musím se tomu smát... Zpívali jsme, drželi jsme se za ruku a pak o nás napsali, že můj projev byl rozpačitý. Bylo to ale tím, že jsem mu házela texty, Walda totiž svůj part vůbec nezvládal.

Foto Aha! – Karel Kopáč, Mária Rušinová, ara