Jaroslava Obermaierová: Seriály nesleduji, ale ráda v nich hraji

PRAHA – V příštích dnech se začne natáčet další série »nováckého« seriálu Ulice, která se na obrazovkách objeví v září. Jednu z hlavních rolí v něm hraje herečka Jaroslava Obermaierová (60), která získala velikou popularitu již v seriálu Třicet případů majora Zemana. Jaký má herečka názor na seriály a skandalizaci »Majora« ?

Vystupovala jste hodně v seriálech. Jaký k nim máte vztah?
„Jako herečka mám na seriálech ráda, že se při natáčení většinou utvoří dobrá parta lidí. A to je pak příjemná práce. Třeba na každé natáčení seriálu Ulice se moc těším. Musím se ovšem přiznat, že jako divák seriály moc nesleduji, ale ráda v nich hraji. Nemám na to trpělivost. Mám raději filmy nebo seriály, kde na sebe nenavazuje děj.“

Jak jste vnímala mediální skandalizaci opakování seriálu Třicet případů majora Zemana, kde jste hrála jednu z hlavních rolí?
„Považovala jsem to za naprostý nesmysl. Jsou lidé, kteří budou vždy plní nenávisti ke všemu, co vzniklo za minulého režimu. Jsem člověk, který umí odpustit a navíc se v té době špatně nežilo. To období jsem prožila v poměrném klidu už proto, že jsem byla mladá holka. Měla jsem svoji práci a snažila se nepříjemné věci od sebe odhazovat. Na ty politické scény v seriálu se dívám s úsměvem. Každý chytrý člověk si to dovede přebrat a udělat svůj vlastní úsudek. A navíc díly, v nichž šlo hlavně o kriminální zápletku, byly promyšleny opravdu velice precizně. Byla to dobrá filmařská práce.“

Sledovala jste jeho reprízy?
„Jen občas. Někdy i se synem. Líbí se nám například díly Studna a Bestie.“

Chtěla byste vrátit čas?
„Bylo by fajn, kdyby mi bylo o pár let míň, abych měla víc energie. Asi bych si zařídila život trochu jinak. Sice nevím přesně jak, ale prostě jinak...“

A bylo nějaké období, na které nerada vzpomínáte?
„Nerada vzpomínám na dobu, kdy se zavíralo Divadlo E. F. Buriana. Vztahy v souboru se dost nesmyslně a myslím i zbytečně vyhrotily. Navíc jsem tak ztratila stálé angažmá. Byla jsem samoživitelka a v zákoně stojí, že se tyto ženy nemohou jen tak propustit. Proto mi nabídli práci ve vrátnici... To jsem však brala sportovně. Právě v tu dobu začal hodně dabing, za což jsem byla vděčná. A práce »na volné noze« mi začala vyhovovat.“

Jak jste vůbec prožívala Sametovou revoluci v listopadu 1989?
„Dost zmateně. Nevěděla jsem vlastně, kam to všechno povede. Byla to velká změna. Spíš jsem se snažila zorientovat. Měla jsem dost starostí sama se sebou.“