Reknu to rovnou: Zdeněk je nešika! O režiséru Zdeňku Troškovi – »otci« komedií Slunce, seno... – promluvil jeho bratr Pavel Troška

Jeden z bratrů je manuálně nešikovný, zato slavný režisér. Druhý je vyučený autoelektrikář a je tím, komu se říká »fachman«. I když je každý jiný, některé vlastnosti mají podobné. Zdeněk (55) a Pavel (52) Troškovi nesnášejí akční fi lmy, rádi vaří a milují klid. Proč má Zdeněk Troška rád pohádky? Jak si při natáčení rozbil hlavu? Proč mu před lety utekly krávy na pastvě? To vše a další podrobnosti z režisérova života prozradil Nedělnímu Aha! režisérův bratr Pavel.

Prali jste se s bratrem jako kluci?
„Nikdy jsme se neprali. Zdeněk je o tři roky starší a spíš na mě dohlížel. Občas jsme společně klečeli v koutě, ale Zdeněk byl vždycky hodnější. Na klukovské lumpárny jsme ani neměli moc času. V rodných Hošticích jsme po škole chodili pást dobytek nebo husy, ale bratr byl už tenkrát myšlenkami jinde. Hlavu měl plnou různých scénářů.“

Už tenkrát se zabýval uměním?
„Hrál ochotnicky divadlo, pořád chodil s blokem a tužkou a přemýšlel o scénářích. Když psal, většinou nevnímal, a to mu zůstalo dodnes. Jednou, když pásl krávy, se do psaní tak zabral, že po několika hodinách zjistil, že je na pastvě sám. Celou noc jsme potom sháněli krávy po okolí.“

Jak mu šlo učení ve škole?
„Zdeněk měl vždycky dobrou hlavu a vůbec se nemusel učit. Jako starší brácha mi pomáhal s učením.“

Je manuálně zručný?
„Je nešikovný. Kladivo a hřebík pro něj představuje téměř neřešitelný problém. Zato je však výborný teoretik.“

Jaké má bratr záliby?
„Už od dětství ho baví pohádky. V průběhu let se jeho knihovna rozrůstala a dnes vlastní desítky svazků nejrůznějších pohádek a ve svých filmech tak spojil realitu s koníčkem. Také doslova hltal příběhy, které si v zimních měsících vyprávěly babky při draní peří. To si vždycky zalezl za pec a ani nedutal. Stejně, jako když poslouchal historky našeho dědy, bývalého cirkusáka.“

Máte nějaké společné zájmy?
„I když jsme povahově rozdílní, nesnášíme lež a akční filmy. Oba rádi vaříme a máme rádi klid. Již od dětství nás spojuje láska k filmu.“

Chodili jste spolu do kina?
„Dá se to tak říct. Já jsem v Hošticích promítal a Zdeněk filmy vybíral a objednával. Později si pořídil osmičku kameru a sám točil první příběhy.“

Vzpomínáte si ještě na jeho první dílo?
„Ten první dětský film byl o vílách a princovi. Podařilo se mu dát dohromady několik kamarádek, které oblékl do různých závojů a udělal z nich pohádkové bytosti. Holky pak ladně tančily přímo v přírodě a zrovna v tu chvíli šel kolem nějaký pán s malým chlapečkem. Tomu pak už asi nikdo nevymluvil, že pohádkové víly neexistují.“

Ten první snímek se povedl?
„Hlavně měl nečekanou dohru. Zdeněk představoval v příběhu prince, který s vílami v přírodě také tančil. Jenomže víly ho v tom tanečním roji roztočily víc, než bylo zdrávo, a brácha upadl hlavou přímo na kámen. Utrpěl otřes mozku a zřejmě se mu tím nárazem v hlavě rozsvítilo tím správným směrem.“

Bratr Zdeněk je klidný, nebo spíš výbušný typ?
„Klidný. I při natáčení filmů pracuje raději v klidu.“

Jaký má vztah ke sportu?
„Má rád turistiku v přírodě a plavání. Příroda ho uklidňuje a zároveň inspiruje ke scénám do jeho filmových pohádek.“

Když zaznamenal jako režisér první úspěchy, zůstal na zemi, nebo mu stoupla sláva do hlavy?
„Zůstal stejně lidský jako dřív. Z Hoštic se v posledních letech stal skansen, který navštěvují mnohdy zástupy lidí, a Zdeněk si s každým popovídá a každému se podepíše. Přijedou například autobusy důchodců a ty babičky a dědečkové jsou pak v sedmém nebi.“

Říká vám bratr dopředu, jaký film právě chystá?
„Doma se o tom bavíme, vždycky mi načrtne, o co se ve scénáři jedná.“

Jak zvládá případné negativní kritiky svých filmů? Hroutí se z toho, nebo je nad věcí?
„Bere to v pohodě, pokud sám uzná, že ta kritika má nějaký pádný důvod.“

Stýkáte se s bratrem často?
„Jak to čas dovolí. Nejčastěji v Hošticích, kam to mám ze Strakonic pár kilometrů.“

Měl jste se svým slavným příjmením někdy problémy, nebo naopak výhody?
„Nikdy jsem nic takového nezaznamenal. Občas si někdo něco přečte o bráchovi v novinách, a mě se potom zeptá, co je na tom pravdy. Já však na čtení časopisů neměl nikdy moc času, tak to většinou nekomentuji.“

Rychlý výslech: Zdeněk Troška očima bratra

• Komedie, nebo horor? Komedie
• Maso, nebo zelenina? Zelenina
• Kniha, nebo DVD? Kniha
• Pivo, nebo víno? Rajská šťáva
• Opera, nebo muzikál? Obojí
• Fotbal, nebo hokej? V obou případech fandí Budějovicím

Pavel Troška rád vaří a pro čtenáře Nedělního Aha! si připravil svůj originální recept.
Kapr na přírodním zelí

Příprava: nakrájené hlávkové zelí, cibule, kmín, sůl, pepř, paprika, chilli, smetena, 3 vajíčka
Osmahneme cibuli, na rozpáleném tuku zprudka osmahneme části okmínovaného a osoleného kapra a opět ho vyjmeme. Přidáme slabou vrstvu zelí, vložíme kapra, zasypeme zelím a podusíme. V hrnečku se smetanou rozšleháme 3 vajíčka, přidáme chilli, sůl, kmín, pepř a papriku a podušeného kapra zalijeme. Necháme zapéct do tenké kůrčičky.