Herec Čestmír Řanda bez servítků: Vydra mě okradl o miliony!

● Je to tunelář!
● Prodával nelegální součástky do zbraní!
● Manželku Janu Bouškovou zaměstnával jako uklízečku!

Václava Vydru označuje za tuneláře, který veškerý majetek převedl na jinou firmu a »prázdnou společnost« pak poslal do konkurzu. Svého společníka tak prý připravil o hezkých pár milionů. A to není zdaleka všechno, co řekl Čestmír Řanda v exkluzivním rozhovoru pro Nedělní Aha!

Jak jste se ocitl s Václavem Vydrou v jedné firmě?
„Vzhledem k tomu, že po revoluci nebyly platy v divadlech nic moc, přemýšlel jsem v čem podnikat. Jelikož rozumím zbraním, sportovně jsem střílel a už tenkrát jsem měl zkoušky z myslivosti, rozhodl jsem se pro tento obor. Tenkrát jsem se dal dohromady s Vaškem Vydrou, kterého znám od dětství, a šli jsme do toho společně. Rozhodli jsme se dovážet zbraně a lovecké potřeby včetně nožů a prodávat je u nás za slušné ceny. Vašek měl kontakty ve Španělsku, já znal zase německý trh, tak jsme to rozjeli. Prvotní nápad, včetně názvu firmy El Cid a loga, pochází ode mě. Objeli jsme několik veletrhů v zahraničí a sjednali kontakty s příslušnými firmami. Postupně jsme založili i servis.“

Kdy a proč došlo k rozporům mezi vámi a Václavem Vydrou?
„Začalo to postupně. Vaškovi se nechtělo příliš dělat, točil televizní seriál a ve firmě, která v té době čítala kolem třiceti lidí, často chyběl. Díky tomu vázly obchody ve Španělsku a navíc Vašek, který je v některých věcech dost naivní, se asi dvakrát pokusil někomu dodat součástky do zbraně, která nebyla legální. Jednou to byla dokonce hlaveň, což mě vytočilo. Vyřešilo se to tenkrát interně, ale těch věcí bylo víc. Boural firemní auta, za úklid, který téměř neexistoval, platil manželku Janu Bouškovou, a co bylo nejhorší, názory na chod firmy a její směrování jsme měli zcela odlišné. I přes tyto neshody však firma fungovala navenek dobře.“

Přesto jste se rozhodl z firmy vystoupit…
„Protože se mi nepodařilo společníka ke změnám ve směrování firmy přesvědčit, v roce 1996 jsem požádal, aby mi byl vyplacen podíl s tím, že ve firmě skončím. Nepochodil jsem. Místo toho jsem dostal výhrůžný dopis od právníka. Stálo v něm, že pokud se svého podílu vzdám bez finanční náhrady, nebudu trestně stíhán. Poté jsem byl policií obviněn ze zhruba devíti trestných činů, mimo jiné i z toho, že jsem odjel firemním autem. Výsledek byl takový, že ani jedno z těchto obvinění neskončilo u soudu. Ze strany mých společníků se jednalo jen o určitou formu nátlakua vydírání mé osoby. Když nepochodili, dali firmu do konkurzu.“

Jak jste to přijal?
„Špatně. Udivilo mě, že firma o zhruba třiceti zaměstnancích, která vlastnila tři prosperující obchody, devět aut a jediný a největší servis s frézami a stroji za obrovské peníze, měla najednou krachovat. Až později se ukázalo, že to byla jen záminka, jak se mě bezbolestně a definitivně zbavit.“

Obětovat kvůli tomu vlastní firmu?
„Pan Vydra jako jednatel firmy totiž založil na té samé adrese stejnojmennou firmu El CID, se stejným obchodním zaměřením. Společníkem v nové firmě byl shodou okolností i právník, který mi krátce předtím poslal onen výhružný dopis. Firma v podstatě zůstala ve stejných kancelářích a jednatelem obou stejných firem byl opět Václav Vydra. Správce konkurzní podstaty tyto okolnosti nezajímaly, spokojil se s navrácením jednoho ojetého vozu a mobilního telefonu. Já tenkrát přišel úplně o všechno. Byl to tunel jak hrom! Pan Vydra vzápětí firmu prodal a ta dodnes existuje pod jiným názvem a dál se zabývá obchodem se zbraněmi. Stačí se podívat na internetu do Obchodního rejstříku a každému to musí být jasné.“

Přece musel být oznámen nějaký výsledek konkurzu původní firmy?
„Ano. Trvalo to přesně dvanáct let, než bylo toto konkurzní řízení ukončeno. Letos mi přišlo od soudu, že správce konkurzní podstaty ukončil konkurzní řízení. Podal jsem námitky, popsal jsem celý vývoj případu a na rovinu připsal svůj názor. Že nemám pochybnosti o tom, že se jedná doslova o loupežný konkurz. Mimochodem, samotný fakt, že jsem nebyl konkurzním správcem vyzván k žádné finanční úhradě, potvrzuje, že žádný dluh z mé strany neexistoval.“

Co na to Václav Vydra?
Václav Vydra se nechce k případu vracet, obchodování se zbraněmi je pro něho uzavřenou kapitolou. Nedělnímu Aha! k osočení Čestmíra Řandy řekl jen následující: „Podnikání je jako manželství, chvílemi je pohoda, jindy zataženo. Rozhodně nechci nikoho pomlouvat nebo na někoho svádět vinu, ale pan Řanda by měl být rád, že to pro něho takto dopadlo. A co se týče údajného tunelu, tak v tomto případě nebylo rozhodně co vytunelovat.“