Martin Dejdar: MOJE RODINA, TO JE REALITY SHOW! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 28. března 2024

Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána

Martin Dejdar: MOJE RODINA, TO JE REALITY SHOW!

Je skvělý herec i moderátor. A když začne vyprávět historky, je k nezastavení a všichni kolem se válejí smíchy. Prostě kde je Martin DEJDAR (41), tam je o zábavu postaráno. Je stejný i v soukromí?


● Dcera Sára je pěkná divoška
● Se synem Matesem je kamarád
● Jen na tu výchovu nezbývá moc času

Zvládá vedle náročné práce i rodinu? A co učí své děti Matěje (6) a Sáru (1), které má s manželkou Danielou (36)?

Martine, jste pořád v jednom kole. Zvládáte fungovat jako táta?
„Snažím se. Ale musím přiznat, že převážná tíha výchovy je na ženě. Jsem dost časově zaneprázdněn, vracím se pozdě v noci. Teď jsem dokonce na natáčení mimo Prahu, a to se s rodinou vidím opravdu sporadicky. Ale když mám volno, vynahradím jim to.“

Jak vychováváte syna Matěje?
„Za těch šest let, co máme Matese, jsem se v tom už naučil »chodit«. (směje se) Né, vážně! S Matesem jsme bezva parťáci. Jsem velký hokejový fanda, a kluk teď dokonce začal hrát závodně, takže jsem na něho náležitě pyšný. Také dobře lyžuje, stejně jako Daniela, takže pokud to čas dovolí, vyrážíme společně na lyžovačku.“

Kliknutím zvětšeteA co Sára? Jste pyšný na to, že máte dceru?
„Jako každý chlap jsem chtěl nejdřív kluka. Tohle přání mi Daniela splnila. No a před rokem mi dala Sáru, což je úplně jiné, ale stejně úžasné.“

Sára je prý pořádná divoška…
„No i v hlídací agentuře by měli dost práce. Sára nás nutí ke stálé pozornosti. Stačí chvilka, kdy na ni člověk nekouká, a už sedí u misky naší jezevčice Báry a krmí se jejími suchary. (směje se) Myslím si, že bychom mohli v klidu natočit novou reality show s názvem Hlídá celá rodina. Všechno musíme dávat z jejího dosahu. Už víme, že pokud je zticha, určitě někde v něčem sedí a likviduje to.“

Jak zvládl příchod sestřičky do rodiny Matěj?Kliknutím zvětšete
„Doslova super. Byl natěšený a už se nemohl dočkat, až malou ségru uvidí. Samozřejmě že mu stouplo sebevědomí, protože je teď v roli staršího bráchy a učitele lumpáren a legrácek. A daří se mu to naprosto skvěle. Z celé rodiny na Sáru nejlíp funguje právě on. Ať jsou to rošťárny, nebo opravdová »výuka«, co se může a co ne. Zkrátka na ni Mates nedá dopustit, a ona se v něm doslova vidí.“

Máte při tom všem vůbec čas na koníčky?
„V mezích možností. Mám vlastní mužstvo složené z herců, s nimiž hrajeme sedmou hokejovou ligu. V soutěži jsme se udrželi, což považuji za zázrak, protože náš tým tvoří totální amatéři, herci, kteří s hokejem začali před rokem. Pravidelně jednou týdně se s kluky scházíme a trénujeme. V poslední době začínám zase s tenisem a občas se protáhnu na kole.“

Prý také rád cestujete, ale nenávidíte letadla. Je to pravda?
Kliknutím zvětšete„Bohužel ano… Poprvé a opravdu naplno jsem to pocítil, když moji rodiče odjeli pracovně do Indonésie. Prázdniny a Vánoce tehdy byly pro mě a sestru ve znamení cest do Jakarty. Jak jinak než letecky. Jednou měla sestra letenku až do Jakarty, a protože má cesta se zařizovala na poslední chvíli, já se dostal pouze do Singapuru, kde bylo mezipřistání. Měl jsem na přilepšenou 200 dolarů, které byly mimo jiné určeny i na zakoupení letenky Singapur–Jakarta. Naivně jsem se domníval, že si v Singapuru dokoupím letenku na stejný let jako sestra, jenže palubní lístky nebyly k mání a já musel počkat do dalšího dne. Zůstal jsem úplně sám, kapesné postupně utratil a noc strávil na křesle v liduprázdné letištní hale. Druhý den jsem vysílen konečně nastoupil do letadla směřujícího do Jakarty. Paluba byla k mému úžasu téměř prázdná, takže jsem si udělal pohodlí, přes tři sedačky zaujal polohu ležícího střelce a v domnění, že už nic horšího, než byla noc na letišti v Singapuru, mě nemůže potkat, jsem únavou usnul.“


Zřejmě to nebyl klidný let…Kliknutím zvětšete
„Ani omylem! Probudilo mě hrozné zahřmění a rána. Zvedl jsem hlavu a okénkem uviděl světlo, které jako by vycházelo z křídla letounu. Propadl jsem panice! Uhodil do nás blesk! Vymrštil jsem se a úprkem zamířil k pilotní kabině. Tam mě určitě zachrání, honilo se mi hlavou. Jenže já jsem si v tom šoku nevšiml, že u jedné z předních sedaček je zaparkovaný servírovací stůl. A pak se to stalo. Roh stolku mi nekompromisně natrhl sedací část těla. Kliknutím zvětšeteDoslova. Bolest jsem v tom šíleném stresu vůbec nevnímal. Cítil jsem jen mokro na kalhotách. Sahám si rukou na své pozadí. Ježíši, krev! To je hrůza, umírám, padáme k zemi, je konec!“ (rozesměje se)

To zní hrozně. Jak to dopadlo?
„Nic z toho se samozřejmě nekonalo, byly to pouze elektrické výboje. Jak jsme v Jakartě přistáli, si už vůbec nepamatuji. Od té doby mám před každým letem žaludeční neurózu a dušuji se, že příště už opravdu nepoletím. Jenže nakonec to stejně vždycky poruším…“


Martin Dejdar mýma očima

Na seznámení s Martinem Dejdarem nikdy nezapomenu. Před třinácti lety v Deštném v Orlických horách mi přejel na svahu konce lyží šílenec v zelené kombinéze. Dole u vleku jsem si ho našla a přetáhla ho několikrát dost surově hůlkou po zádech v domnění, že se jedná o německého turistu. A dokonce jsem mu jadrnou češtinou naznačila, že má jezdit lyžovat do »Garmiše«, že u nás na ně nejsme zvědaví, když se neumí chovat. Byl z toho dost v šoku, ale zase si mě vychutnal při tom, když sundal brýle a čepici. Když jsem zjistila, že jsem ztloukla známého herce, málem jsem upadla. Naším výstupem se ovšem bavilo celé okolí včetně Martinovy přítelkyně, dnes už manželky Daniely, a jeho kamaráda a kolegy Petra Vacka. Když jsem se vzpamatovala, nezapřela se ve mně novinářka a požádala jsem Martina o rozhovor. „Nejdřív mě málem zabijete, a teď chcete rozhovor? Tak dobře. V 19 hodin v hotelu Panorama,“ uzemnil mě. Večer byl milý, zábavný, vtipný a bavil nás humornými historkami tak, že mě bránice bolela ještě druhý den. Stejný jako tehdy je i dneska. Pořád je to ten sympaťák s čertíky v očích a šibalským úsměvem, který si opravdu na nic nehraje.


Autor: Evelína HRUŠKOVÁ-ŠPATENKOVÁ
Foto: Tomáš NOSIL, Marek PÁTEK a Archiv

Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.