Bývalá hvězda Ordinace Šinkorová: Pomsta s rozbitou hlavou!
25 fotografií
Vystudovala muzikálové herectví, září v činohře několika divadel, doma má dvě Ceny Thálie, ale osudný – a osudový – se Daniele Šinkorové (52) stal lékařský plášť. Jaké zkušenosti a pocity si odnesla z natáčení Nemocnice na kraji města po 20 letech a Ordinace v růžové zahradě?
Na rozhovor jste přišla rovnou z konzervatoře, kde učíte. A ne na jedné, ale hned na dvou!
„Je to tak, musela jsem se ještě trošku dolíčit v autě. (smích) Učím na Konzervatoři Jaroslava Ježka a teď připravujeme maturitní představení, tak mám za sebou dvouapůlhodinový maraton. A na Mezinárodní konzervatoři Praha jsem vedoucí oddělení muzikálu, takže to mám na střídačku. Pondělí a středa jsem na Mezinárodce, úterý a čtvrtek na Ježkárně.“
Baví vás práce s mladými herci?
„Strašně mě to baví. Kdo to nemá rád a koho to nebaví, učit nemůže, protože jak víme, učitelská profese placená dobře není. Říkám úplně poctivě, že vyžít se z toho nedá. Jsem příkladem toho, kdo to nedělá pro peníze, ale protože to jakýmsi způsobem vyplňuje můj život a cítím se dobře mezi mladými.“
Daniela Šinkorová: Na StarDance dorazila s Mužem roku! Co spolu mají?
Jaké místo ve vašem životě zabírá Ordinace v růžové zahradě?
„Hrozně velký kus života, i když jsem tam byla tři roky. Ale přijde mi to jako deset let. Vyneslo mi to krásné ceny, spoustu přátel, se kterými se vídám dodnes, naučila jsem se hrozně moc o televizní práci i o sobě samotné. Přestože to neskončilo úplně krásně, moje vzpomínky jsou jen dobré.“
Nevadilo vám, že máte hrát postavu, které bylo podle scénáře asi o deset let více než vám?
„Hned na začátku se mě ptali, jestli mi nevadí, že budu mít osmnáctiletou dceru, načež já že mi to samozřejmě nevadí. Bylo mi asi třiatřicet a měla jsem hrát čtyřicátnici, tak mě trošku stylizovali a usedleji oblékali.“
Tak jako je pro Nemocnici typický Josef Abrhám, pro Ordinaci je to Petr Rychlý.
„Když jsem Petra naposledy potkala, tak jsem ho nepoznala. Uniklo mi, že má oholené vlasy, hodně zhubnul a on kolem mě projel na kole, když jsem venčila pejska. Najednou na mě ten cyklista zezadu křičí, já se otočila, on stál proti slunci, a až když se mě potřetí trosku naštvaně zeptal, jestli ho nepoznávám, mi došlo, že je to on. Pravda, je v Ordinaci nejdéle, ale on se připojil až v osmém díle. My se spolu seznámili rovnou milostnou scénou, jak jinak. Byla to strašně plodná spolupráce, Petr je úplně jiný než já, občas jsme se na place i rafli, ale vždy jsme to dokázali rychle odstřihnout. Myslím, že to bylo přátelství.“
Jan Čenský na Blesk ordinaci
Říkáte, že vaše etapa v Ordinaci neskončila krásně. Proč jste ze seriálu utekla?
„Nebyl to útěk. Měli jsme podepsané smlouvy na určitou dobu a potom přišlo období, kdy se začalo jednat o dalším. Já měla nabídky z divadel, kde jsem chtěla hrát, a musela je odmítat, protože jsem nebyla puštěna. Tak jsem najednou řekla, že ne. Nikdo to nečekal, a proto se potom stalo to, co se stalo.“
A nešlo postavu Gity ukončit jinak než nechat ji umlátit někde na nádraží mimo obraz?
„Svalil se na mě hněv celého světa, celé Novy i médií. Diváci byli naštvaní, a to naštvání na mě bylo tak velké, že autorka scénáře dostala nařízení mě nějak ukončit. Sama mi pak přiznala, když jsme se viděly po dlouhé době, že byla tak naštvaná a raněná, že mi vymyslela ten nejhorší možný konec.“
25 fotografií
