Bývalá miss Veronika Chmelířová: Konečně promluvila o nové lásce
Před téměř dvaceti lety se stala II. vicemiss České republiky a od té doby se Veronika Chmelířová (38) drží na špičce českého modelingu i v konkurenci žen o více než dekádu mladších. Mezi její klienty patří tuzemské i zahraniční značky. A vypadalo to, že i v osobním životě to bude pohádka.
V roce 2011 se Veronika vdala za hokejistu Milana Procházku (47), šest let po církevním sňatku ovšem přišel rozpad vztahu. Ve velkém rozhovoru teď Veronika prozradila nejen detaily rozvodu, ale také jaký vztah má se svým exmanželem i jeho rodinou. Řeč přišla i na současného partnera, proč ho tají a také, že se atraktivní blondýnka s titulem Mgr. nespoléhá jen na modeling, ale pustila se do dalšího studia.
Poslední měsíce jste trávila víceméně v Čechách, konec roku na horách. Chystáte se teď někam?
„Láká mě Asie. Byla jsem tam před pár lety a asi bych si to ráda zopakovala. Takže doufám nějaké Thajsko, Bali, možná znovu něco takového.“
Pojedete sama, nebo vás někdo doprovodí?
„Uvidím, až budu vědět konkrétnější datum, jestli bych jela s kamarádkou nebo s partou. Je to ještě opravdu ve hvězdách. Jsem dost flexibilní a když vidím, že mám v kalendáři týden, nevydržím úplně na jednom místě a hned to chci nějak využít. Velmi mě lákají třeba Azory nebo bych se ráda podívala na Madeiru.“
Vážně budete cestovat jen s kamrádkou nebo partou? Bez partnera? Takhle krásná žena prostě nemůže být sama...
„Jsem v tomhle skoupá na slovo. Je pravda, že co se osobního života týče, nejsem moc sdílná a asi to tak nechám.“
Nejvíc skoupá na slovo jste především o všem ohledně partnerského života, tak to zkusím trošku jinak. Jaký muž vás zaujme? A čeho si na mužích ceníte?
„Musí mít určitě charisma, musí na něj být spoleh, musí to být inteligentní muž, vtipný, a sportovec. Taková kombinace se podle mě těžko hledá. A nezadaný.“
A co se týče vzhledu, máte nějakou preferenci? Zaujmou vás třeba takové pomněnkově modré oči, jako máte vy, a blondýni, nebo byste naopak hledala tmavší typy?
„Mně se vždycky hrozně líbili vysocí muži. A ten chlap musí být opravdu chlap, nemůže být nějaké chrastítko.“
Co barva očí?
„To jsem nikdy neřešila. Když se mi někdo líbil, měl v sobě asi něco, co mě zaujalo. Opravdu je to spíš kombinace vícero věcí a určitě i povahy.“
Snoubí se to, co jste právě vyjmenovala, v někom konkrétním? V někom, kdo je eventuálně po vašem boku a je vám s ním hezky?
„Ano, trávím čas i tak, že ho s někým sdílím. Nejsem pořád jenom sama s pejskem nebo s rodinou. Ano, občas to tak je.“
Miss Veronika Chmelířová má chlapa! Vrkala na baru s miliardářem
Pejsek vás před nedávnem opustil a teď máte z útulku nového, fenečku...
„Byla to velká, velká rána. Prostě jednoho dne jsem si řekla: A dost, já se jinak takhle utrápím! Tak jsem zadala do vyhledávače inzeráty na pejsky k adopci a vyskočila mi stránka se štěňátky. A fahle fenka tam byla asi třetí. Říkala jsem si, že tam zkusím zavolat. Paní mi řekla, že je volná a že si pro ni můžu přijet. Jediné úskalí bylo v tom, že byla ve Zvolenu, takže mě čekalo šest hodin cesty. Čekat měsíc, než by mi ji někam přiblížili, se mi nechtělo. Tak jsem řekla, že jelikož mám zítra volno, tak dorazím hned. Tam jsme si okamžitě padly do oka. Je to štěně, takže má spoustu energie a její povaha se ještě bude asi nějak krystalizovat. Nicméně je to opravdový miláček a velký mazel. Teď je jí asi rok.“ *
Znali v útulku její životní historii?
„Byla bezdomovec. Toulala se v osadě za městem a byla živá jenom z toho, co si obstarala. Musela se tak protloukat půl roku. Tudíž byla strašně hubená a vyhladovělá. Na začátku to bylo s jídlem něco neuvěřitelného. Opravdu doslova vysála misku do deseti vteřin, nemohli jsme v její blízkosti nic jíst. Teď už se uklidnila. Ví, že mističku má plnou. Taky už hodně přibrala, je ve formě. A ta historie? Těžko říct. Myslím, že větší trauma v sobě nemá. Je ale pravda, že na nás hodně žárlí a hlídá si nás. Ví, že se teď má dobře a nechce o to přijít. Tak je obezřetná, a jak je nějaký pes moc blízko, dá to najevo. Takže na tom ještě musíme trošku zapracovat. Věřím, že se sžijeme a že je to jenom otázka času a trpělivosti.“
Několikrát jste použila množné číslo. Uděláte teď přece jen velké odhalení a řeknete, že jste zadaná?
„Tak já nejsem asi úplně sama. Ale že bych se hnala někam do chomoutu nebo uvažovala o rodině, to takhle asi ještě nemám nastavené. Věk už asi určitě mám, ale spíš jde o fázi, v jaké se nacházíme. A to množné číslo... Mám velkou rodinu, s hlídáním mi pomáhá maminka i spousta kamarádů, protože bez toho by to fakt nešlo.“
Co by se muselo stát, abyste ho přivedla do společnosti a řekla: Tohle je můj partner?
„Nejsme zavření doma. Do společnosti celkem chodíme, jenom s médii tak otevřeně nespolupracuji. Vlastně mi to není příjemné. Já jsem si vybrala životní cestu, při níž jsem trošku víc na očích, a respektuji, že partner tohle nevyhledává. Ale asi to taky nějak časem přijde...“
Souvisí tohle s vaším prvním manželstvím? S tím, že jste byli s Milanem Procházkou dost pod drobnohledem a teď už si to nechcete zopakovat?
„To asi ne. Ale určitě pro mě bylo tehdy těžší vztah ukončit. Velmi jsem se ohlížela na okolí a říkala si: Ne, vždyť nás všichni sledují, všichni to budou řešit. Pak jsem si ale uvědomila, že nejsem šťastná a že jen hraji pro okolí, že je to všechno v pořádku. Člověk by se měl dívat hlavně sám na sebe, jinak se pak může stát, že roky běží a pak je pozdě. Anebo k tomu rozhodnutí musí jenom dozrát, a to asi byl i náš případ. Vztah spolu ale máme pořád velmi hezký. A nejen s ním, ale i s jeho rodinou. Něco jsme spolu prožili, to člověk jen tak nezapomene.“
Bylo to tak vždycky, nebo jste po rozvodu potřebovali čas všechno vstřebat?
„Rozvedli jsme se celkem se ctí, na všem jsme se dohodli a kamarád, co nás rozváděl říkal, že takhle smutný rozvod ještě nezažil. ´Oběma vám gratuluji, že jste rozvedení a ani jeden z toho nejste šťastný.´ Respekt mezi námi byl i v tuhle dobu. To jsem moc ráda. Ale jak říkám, měli jsme se rádi, respektovali jsme se, tak proč si pak ubližovat. Nicméně je pravda, že mi trvalo asi roky, než jsem dokázala za manželstvím zavřít pomyslné dveře a říct: ´Tak, a je to za mnou.´ Když miluji, tak opravdu miluji do morku kosti a asi možná celý život, i když třeba jinou hloubkou.“
Krásky fotily na Kačině: V šatech Martiny Pipkové Loudové vypadaly jako princezny
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Deníku Aha! (11. 1. 2025)