Herec Karel Hlušička (83): Já vždy vyslyšel každou ženu...
Dělat rozhovor s Karlem Hlušičkou (83) je lákavé téma z mnoha důvodů. A přece jsem měla trochu obavy. Mám schůzku s jedním z nejstarších a nejváženějších českých herců – domluvíme se, nebo mě pošle do háje?
Vzpomíná na majora Zemana i na role milenců
A když nepošle, nebudou jeho odpovědi už jen senilní bláboly? Moje obavy se ukázaly jako úplně zbytečné. Proti mně seděl muž, kterému by šarm mohl mnohý třicátník závidět…
V seriálu Třicet případů majora Zemana jste předvedl v epizodě Rubínové kříže brilantní výkon v roli kasaře – specialisty. Vzpomínáte si na to ještě?
„Ano, ano… Byla to záporná role, tu si herec vždycky rád zahraje.“
Byl nějaký okamžik, který na vás při natáčení dramaticky zapůsobil?
„Já vám rozumím, co byste chtěla slyšet, ale o život mi při filmování Zemana nikdy nešlo. Ale něco pro mě zajímavé bylo. Ještě za protektorátu jsem jezdil do gymnázia z Modřan na tehdejší Lobkowicovo náměstí. Jednou jsem nepřišel do školy včas, protože tramvaj č. 16 v Resslově ulici zastavila střelba německých vojáků. Dobývali se do kostela na parašutisty – aktéry atentátu na Heydricha. Od té doby každý školní den začínal hlášením: »Dnes byli popraveni…« A v Rubínových křížích je scéna, kdy jsou v rakvích ukryté zbraně připravené k pašování. Odehrává se to v kobce kostela právě v Resslovce, kde tehdy Němci parašutisty utopili. Při filmování Rubínových křížů jsem si oživil tu dávnou vzpomínku. Dodnes jsou tam stopy, kam až tehdy sahala voda, kde parašutisty nacisti nakonec dostali.“
Vaše tvář je známá z mnoha českých filmů. Co vám utkvělo v paměti?
„Pamatujete si Krškův film Kde řeky mají slunce podle románu Marie Majerové Nejkrásnější svět? Hrál jsem tam postavu mrzáka, Gabriela Vránová hrála děvečku. Podle scénáře jsem s ní měl poměr, a když mi jako řekla, že je v jiném stavu, měl jsem zapochybovat, zda je to vůbec moje. A ona mi v tom filmu dala takovou facku, že jsem z toho skutečně měl otřes mozku.“
To měla Gabriela Vránová takovou páru, nebo si s vámi vyřizovala nějaké účty?
(Úsměv) „Režisér Krška ji žádal, zda by tu facku mohla uštědřit levou rukou. »Neboj se,« vyzval jsem Gabrielu, »jen mi ji dej, nic se mi nestane!« Poslechla. A vlepila mi takovou, že jsem pak zvracel. Naštěstí to byl poslední záběr.“
Hrál jste většinou milenecké role. Na které partnerky dodnes vzpomínáte?
„Třeba právě na Gabrielu Vránovou. Pak na Zdenu Hadrbolcovou, ta mi hrála manželku…“
Bude vám 84 let. Hlasově, ani pohybově rozhodně nepřipomínáte, s prominutím, starce nad hrobem. Říkáte, že rád pijete dobré víno. Nesypete si do něj elixír věčného mládí?
„Ježišmarjá! Fakt je, že zatím mi nedělá potíže naučit se dlouhou roli. Keana v divadle zkoušeli tři měsíce a já jsem to udělal za tři neděle.“
Co ženy? Vaší láskou je choreografka a kdysi vynikající primabalerína Libuše Králová – nevadí, že mezi vámi stojí čtvrt století?
„Je to naše pozdní láska.“
Měl jste hodně lásek?
Přítomná Libuše Králová mu skočí do odpovědi:
„Moc! Nedávno jsem se ptala jedné paní u nás v divadle v Českých Budějovicích, kde Karel hrál, než odešel do Prahy. Říkám jí: »A co ten pan Hlušička?« Odpověděla mi: »No, byl na holky, hodně, ale nedalo se říct, že by byl děvkař!« Tak to je hezké, ne?“
Jak jste se před osmi lety seznámili a sblížili?
Libuše Králová: „Šéfovala jsem balet v Jihočeském divadle a Karel tam byl pozván jako host, jako bývalý člen. Slovo dalo slovo, blíž jsme se poznali při prohlížení fotografií z doby, kdy Karel hrál na Krumlově. Stále pracuji v Budějovicích, Karel hraje tady v Praze. Náš styčný bod je starý mlýn blízko Husince.“
Hlušička: „Z různých rozhovorů už je ten mlýn notoricky známý. Skutečně je z roku 1557. Choval jsem tam i koně.“
Z těch mnoha žen, které prošly vaším životem – má některá, pochopitelně kromě Libuše Králové, také hvězdné jméno?
(Dlouhý úsměv a mlčení) „Připomenu jednu milou ženu. Zamilovali jsme se do sebe právě ve filmu Kde řeky mají slunce a dokonce jsme se zasnoubili. Ale rozešli jsme se.“
A která to byla? Kterou jste nevyslyšel?
„Už jsem vám řekl, že já jsem vyslyšel každou. Já bych žádnou ženu neurazil.“ (usmívá se, ale jméno říct nechce)
Čím jste ženy okouzloval?
„To nevím. Sám sobě jsem se nikdy nelíbil. Dávali mi role hrdinů a milenců, a já si proto dokonce přilepoval nos, zdálo se mi, že mám pršák, že jsem takový sériový typ.“
Autor: JANA HAVLICOVÁ
Foto Aha! – Martin Pekárek
