Noemi Muková, dcera Petra Muka (†45): Táta mi nosí štěstí z nebe
29 fotografií
Jako by mu z oka vypadala! To si většinou šuškají ti, kteří se dostanou do blízkosti dcery zesnulého zpěváka Petra Muka (†45). Není to ale jen fyzická podoba, kterou dnes už šestnáctiletá Noemi Muková podědila. Hudební talent jí pomohl dostat se na konzervatoř. A podle ní jí k tomu navíc z nebe dopomohl i její táta. Od jeho smrti žije Noemi s maminkou na Slovensku a byť mluví slovensky, s dcerami svého otce z prvního manželství se stále snaží udržovat češtinu.
Máte nějaký profesní sen, nějakou metu, které byste chtěla dosáhnout?
„Chtěla bych hrát v divadle, a to opravdu velmi. Chtěla bych tam strávit každou minutu svého života, protože to tam prostě miluji. Je to v podstatě můj další domov. Takže divadlo!“
Váš tatínek byl Čech, narodil se v Českém Krumlově. Maminka je ale ze Slovenska a vy tam s ní žijete. Cítíte se být Češkou, Slovenkou nebo Čechoslovačkou?
„Cítím se být tím i tím. Ale na Slovensku jsem si velmi zvykla. Tím, že tam mám opravdu neskutečné přátele a svou taneční školu, kterou opravdu miluji a lidi v ní mě opravdu posunuli, ať už z psychické nebo fyzické stránky. Když ale přijedu do Prahy, cítím, že jsem tam prožila dětství. Cítím se tam opravdu doma. Když jdeme do parku na Grébovce, kde jsem jako malá běhala, cítím tam jinou atmosféru, než jako když jsme v Bratislavě. Přitom Bratislavu miluji, miluji tamní divadla i město, ale Praha má v sobě něco, co mě do ní opravdu táhne.“
Kde byste chtěla žít? Máte představu, jestli byste ráda zůstala v Bratislavě, vrátila se právě do Prahy, nebo zkusila štěstí někde ve světě?
„Zatím, jelikož jdu na střední školu, to bude Bratislava. Pak bych ale chtěla okusit Prahu. I proto, že tam stále máme náš byteček, takže bych se tam chtěla vrátit a vyzkoušet obě možnosti, abych zjistila, kde to bude lepší.“
Dojatá dcera Petra Muka (†45) Noemi: Vypadá jako on! Jakou jeho vlastnost zdědila?
Umíte ještě česky, nebo ve vás postupně slovenština tak trochu převálcovala češtinu?
„Tím, že jsem se začala trochu věnovat herectví, používám víc slovenštinu. I proto, že jdu na školu, na které je slovenština doopravdy potřebná. Umím ještě stále mluvit česky, je to ale už těžší. Nemám v češtině už takovou slovní zásobu. Se sestrami se ale bavím česky.“
Na jakou školu půjdete?
„Na státní konzervatoř v Bratislavě. Takže herectví, zpěv a tanec.“
Když váš tatínek zemřel, byla jste ještě malinká. Přesto, máte na něj nějakou vzpomínku?
„Mám jich mnoho. Například když jsme poslouchali hudbu. Mám i takové záblesky, kdy si pamatuji na určitý moment. Jako když jsme se honili po obývacím pokoji, z toho mám dokonce i video. Nebo když jsme v parku našli kámen ve tvaru čísla jedna. Od té doby mi to číslo nosí štěstí. Když jsem teď byla na přijímacích zkouškách, měla jsem číslo sto jedna. Takže je to cítit.“
Takže se dá říct, že vám táta z nebe přinesl štěstí?
„Je to tak.“
Jste mladá dospívající žena, která by tátu jistě potřebovala. Kdy cítíte, že vám chybí nejvíc?
„Například v tomto období přijímacích zkoušek. Maminka se mi s tím snaží pomoct, ale nežila v tom a je pro ni rovněž těžké to vnímat. To mi doopravdy chybělo moct si s ním o tom popovídat, co si on o tom myslí. Ale vždycky si to nějak vytřídím a vím, že to prostě dělám správně.“
Kdybyste tátovi mohla říct jednu věc, je něco, co byste mu teď v tuhle chvíli chtěla sdělit?
„Uf, to nevím. Asi, že to byl úžasný člověk a jsem ráda, že byl mým otcem. A to i jen na tak krátký čas.“
Richard Müller: Divoká minulost plná závislostí
29 fotografií
