Zpěvák Jan Smigmator: Český Honza dobývá svět swingu
36 fotografií
Říká se mu český Frank Sinatra a na jeho koncerty chodil velice rád Karel Gott (†80). Jméno swingaře Jana Smigmatora (36) se na plakátech objevuje stále častěji a to nejen v České republice. Zanedlouho bude dokonce i na bulvárech New Yorku, protože v proslulé Carnegie Hall chystá Jan své vystoupení.
Váš příznivec Karel Gott vám prý říkal: „Musíš mít před sebou velké sny, nechat volně plynout čas, netlačit na pilu a pak se ti všechno splní. Třeba i koncert v Carnegie Hall jako mně...“
„Ač jsem Karla nikdy moc neposlouchal, vždycky jsem si ho nesmírně vážil jako zpěváka a obrovského profíka. Čím víc jsem se ale dostával do tajů muziky a zpěvu, tím víc jsem poslouchal i jeho nahrávky, které pro mě byly velmi poučné a inspirativní. On byl totiž skutečně výjimečný. Svého času to byl hlas, který neměl ve světě konkurenci. Když jsem byl v angažmá v Orchestru Václava Hybše, občas jsme se s Karlem někde potkali, ale já měl pocit, že mě vůbec neregistruje. Pak mě najednou někde oslovil zničehonic křestním jménem a já z toho byl celý bez sebe.“
A začali jste si povídat o swingu, který Karel miloval?
„Přesně tak. A mně došlo, že takové znalosti jako on má jen málokdo. Když jsme se pak po letech začali potkávat v rozhlase, kde jsme oba vysílali své hudební pořady, troufám si říct, že se z nás stali přátelé. Karel pak začal dokonce chodit jako divák na mé koncerty, čímž mi dělal neuvěřitelnou reklamu. Lidi pak přišli domů a říkali - tak jsme byli na tom Smigmatorovi a představ si, chodí na něj i Gott! A na dalším koncertě jich bylo zase o něco víc.“
V Carnegie Hall budete zpívat i písně Franka Sinatry, ostatně se vám také přezdívá český Sinatra. Nedurdí se Láďa Kerndl, který nosí tuto přezdívku celý život?
„Laďa se určitě nedurdí. Naopak! Vím, že má velkou radost, že jde někdo v jeho šlépějích. Vždyť to byl právě on, kdo byl mou největší inspirací. Když mi bylo deset let, slyšel jsem ho poprvé naživo a v tu chvíli mi bylo jasné, že přesně tohle bych chtěl taky jednou dělat. Zpívat swing, jezdit po světě a bavit publikum. Kdykoli mám nějaký úspěch, vydám nové album, vystoupím v televizi, vyjde se mnou rozhovor, Laďa mi vždycky zavolá a je z něj cítit, jak velkou radost ze mě má.“
Co bude, pokud Rusko nepustí plyn? Ivana překvapila fanoušky a požár v Chorvatsku
Sinatrův hit I´ve Got You Under My Skin jste si zazpíval i v duetu s kanadskou hvězdou Michaelem Bublé…
„Bylo to před třemi lety na Bublého koncertě v pražské O₂ areně. Setkali jsme se už ale pár týdnů před tím v Torontu, kde jsem s Michaelem dělal rozhovor pro Český rozhlas. Jako dárek jsem mu tehdy věnoval puky našich hokejistů Patrika Eliáše a Jiřího Bubly. Michael je totiž velkým hokejovým fanouškem a majitelem vlastního hokejového klubu Vancouver Giants.“
Na newyorském koncertě vás doprovodí skupina legendárního swingového zpěváka Tonyho Bennetta. Jak jste k nim přišel?
„Tonyho Bennetta jsem viděl poprvé jako třináctiletý v televizi. Zpíval tehdy písně na přání svých přátel a kolegů a já byl tím koncertem doslova uhranut. Jeho stylem, výrazem, noblesou, humorem, ale především hlasem. Hlavou mi tehdy prolétla myšlenka, že bych ho moc rád viděl a slyšel zpívat živě, ale protože je to už starší pán, tak že se mi to asi nepoštěstí. A vidíte, jeho koncert jsem viděl naživo šestkrát a třikrát jsme se osobně setkali.“
Jak k tomu došlo?
„Poprvé jsem se na jeho koncert vypravil coby student konzervatoře do Londýnské Royal Albert Hall. Z ušetřených peněz jsem si koupil vstupenku, zpáteční jízdenku na autobus, ale na hotel už mi nezbylo. Po tom obrovském hudebním zážitku jsem tak celou noc bloumal Londýnem a snažil se zůstat v bdělém stavu, abych někde na lavičce v parku nezaspal ranní odjezd autobusu. O několik let později mě Tony po koncertě v Berlíně přijal ve své šatně a já tak měl možnost si se svým největším pěveckým vzorem asi patnáct minut povídat. Vůbec by mě tehdy nenapadlo, že se potkáme ještě dvakrát, a že mi v Praze nabídne, abych zahájil jeho koncert.“
S kontrabasistou kapely Marshallem Woodem jste navázal vyloženě přátelský vztah.
„A když jsem před pár měsíci podepsal koncertní smlouvu s Carnegie Hall, Marshall byl první, komu jsem o tom napsal. No a jeho reakce byla neuvěřitelná. Okamžitě mi napsal, že pro něj bude ctí mě v tomto kulturním svatostánku i s dalšími muzikanty Bennettova quartetu doprovodit. Co si přát víc? Český Honza a americká jazzová extraliga! Sen, který se pomalu ale jistě stává realitou.“
Marek Ztracený na poctě pro Gotta: Nemám trému, ale respekt
36 fotografií
