Uljana mluví za filmový festival už 21 let a teď...
81 fotografií
Pro novináře a média je jméno Uljany Donátové (60) stejným synonymem pro mezinárodní filmový festival Karlovy Vary jako jeho šéfa Jiřího Bartošky (74) nebo moderátora Marka Ebena (63). Coby tisková mluvčí festivalu působí už 21. ročník, vydává svou třetí knihu a čeká ji premiéra muzikálu!
Uljano, jak jste se k práci mluvčí MFF v Karlových Varech dostala?
„Vystudovala jsem fakultu žurnalistiky a pak jsem nastoupila do Filmového podniku hlavního města Prahy, což byla správcovská organizace pražských kin, kterých bylo asi sto třicet. Pracovala jsem tam v oddělení propagace a z toho titulu jsem přispívala do deníku Večerní Praha. Následně mi v roce 1988 nabídli, jestli bych tam nenastoupila do kulturní rubriky.“
Od té doby se vaše jméno zapsalo ve spojitosti se světem filmu. Jak dlouho jste ve Večerní Praze vydržela?
„Odcházela jsem v roce 1995 nebo 96, kdy mě oslovil Petr Vachler jako scenáristku a dramaturgyni do VAC, kde jsem pracovala na pořadu Kinobox. Tehdy se PR (public relation neboli vztah s veřejností, respektive propagace – pozn. red.) českým filmům moc nedělal a mě v té době Martin Dejdar, který produkoval film Panství, nabídl, jestli bych pro ně nepřipravila tiskové materiály. Díky tomu jsem se tímto odvětvím, které zde prakticky neexistovalo, začala zabývat. Myslím, že jsem byla první, nebo jedna z prvních.“
MFF KV v číslech: Prodalo se rekordní množství vstupenek!
Odtud tedy vedla vaše cesta k festivalu?
„Hodně jsem jako dramaturgyně Kinoboxu spolupracovala s Pavlem Melounkem, což byl první tiskový mluvčí MFF KV. Pak se Pavel rozhodl, že se bude plně věnovat produkování filmů, svoji pozici opustil a začal se hledat nový mluvčí. A tehdejší vedoucí produkce festivalu Markéta Černá mě na základě toho pozvala na pohovor k panu Bartoškovi.“
Znali jste se už předtím z pozice filmová novinářka – herecká hvězda?
„Já ho samozřejmě vnímala jako velkého herce, on mě asi měl také někde mezi novináři zařazenou. Popovídali jsme si a pak se s paní doktorkou Evou Zaoralovou rozhodli, že to se mnou zkusí a tu šanci mi dají. Říkala jsem si tehdy, že bych ráda vydržela pět, šest let, podobně jako Pavel Melounek. Vidíte, a teď si povídáme o jednadvacet let později. Jsem Jiřímu Bartoškovi nesmírně vděčná a vždycky budu.“
Recenzovala jste někdy nějaký jeho film?
„Upřímně si nevzpomínám, že bych o něm něco psala, ale už je to tak dávno...“
Co všechno obnáší vaše práce mluvčí v průběhu roku?
„Já a můj tříčlenný tým jsme po celý rok festivalu k dispozici, ale není to po celý rok stejné, plný úvazek a osm hodin denně. Festival je jako vlna, která vždycky naběhne a pak se zase zklidní. Podzimní a zimní měsíce jsou klidnější, na jaře a v létě to graduje. A letošní rok je samozřejmě úplně specifický, festival je oproti svému běžnému červencovému termínu posunutý. Intenzivněji začínáme pracovat v březnu nebo v dubnu s první tiskovou konferencí, pak se to postupně nabaluje a vrcholí to během festivalu, kdy jedeme skutečně osmnáct hodin denně. Poskytujeme servis pro všechna média, která na festival přijíždějí i pro ta, která na festival dorazit nemohou, ale odebírají tiskové zprávy a podobně.“
Dodává značka festivalu, se kterým jste spojená, váhu i pro vaši další práci? „Spíše bych řekla, že za mnou a mým oddělením je určitá kvalita práce. A to může sloužit jako určité měřítko, co všechno umíme, jaké máme zkušenosti a jaký servis umíme nabídnout. Producenti, kteří mě pro své individuální projekty oslovují, si na festivalu mohou utvořit obrázek, jaký servis umíme poskytnout.“
Zastupujete i domácí filmové projekty, kolik jich během roku zvládnete?
„Na jednotlivých projektech spolupracuji s kolegyní z festivalu Zuzkou Janákovou a vždycky se snažíme práci sladit tak, aby se festival nekryl s dalšími projekty, které zastupujeme. Řekla bych, že maximum jsou čtyři filmy ročně, rozložené tak, aby vždy jeden byl v přípravě, další ve výrobě, v distribuci a podobně. Každá etapa natáčení totiž vyžaduje jiný servis a tohle všechno nám musí do sebe zaklapnout. Nelze si toho nabrat zbytečně moc. Naším kreditem je, že se nic nesmí ošidit.“
Je v tomhle odvětví dnes už silná konkurence? Boj o filmy?
„Neřekla bych. Mě oslovují lidé, kteří znají moji práci, s většinou producentů spolupracuji opakovaně. A pokud se stane, že projekt z časových důvodů nemůžu přijmout, nemám problém doporučit někoho z kolegů.“
Ne všichni umělci jsou vůči novinářům vstřícní, zároveň producenti o pozornost médií stojí. Nebýváte pak mezi mlýnskými kameny?
„Tvořím spíš takový most. Prostřednictvím novinářů se dostávají informace k divákům a žádný umělec nechce točit něco, o čem se nikdo nedozví. Je to jen o nalezení správné míry, aby se umělec cítil komfortně a novinář získal, co pro svou práci potřebuje. Je to často balancování na úzké hraně a hledání alternativ, které uspokojí všechny strany.“
Ten pečlivě složený časový harmonogram vám teď ale totálně rozboural covid. Na podzim jde do kin jeden český film za druhým a všichni chtějí dohnat, co zameškali.
„Je to samozřejmě složité. Nejdřív se všechno zastavilo a pak, když se opatření uvolnila, nahromadila se celá řada titulů, které byly »na čekačce« a teď rychle potřebují náš servis. Teď zažívám pracovně velice intenzivní období, kdy jde do kin jeden film za druhým a do toho máme posunutý festival. Ale nelze říci – Promiňte, nemáme čas. To by bylo neprofesionální.“
K tomu všemu jste i úspěšná spisovatelka, můžu říci ženských románů? „Samozřejmě, já se za to označení nestydím! Píšu ženská témata a moje čtenářky jsou prioritně ženy. Věnuji se jim cíleně a využila jsem i covidové pauzy, abych dokončila svoji třetí knížku Matka s ručením omezeným.“
Zúročila jste v ní rodičovské zkušenosti? „
Spíš už babičkovské. Ale ano, každý autor zužitkovává zkušenosti své i svého okolí. Když třeba rukopis četla moje kamarádka, našla v ní svoji příhodu, kterou mi vyprávěla. Bezostyšně přátelům příhody kradu, ale říkám jim o tom.“
A jaké máte další autorské ambice? Třeba scénář podle své knížky?
„Myslím, že už mohu prozradit, že jsem si zkusila další disciplínu. Napsala jsem libreto k muzikálu Biograf láska, který vychází z písniček Hany Zagorové. Ona má ve svých písních skvělé, nadčasové texty a já jsem za tu zkušenost moc vděčná. Premiéra by měla být příští rok na podzim v Divadle Kalich.“
Ještě k festivalu – díky němu jste se setkala s řadou hvězdných hostů, kteří Karlovy Vary navštívili. Máte v tom nějaké slovo, navrhujete třeba, kdo by byl pro českého diváka zajímavý?
„Ne, takhle to nefunguje. U jednání o tom, kdo přijede, nejsem. Management festivalu v rámci dialogu a po konzultacích s našimi poradci, kteří působí v zahraničí, vygeneruje jméno, které je nějakým způsobem aktuální, přínosné, má za sebou zajímavou historii a práci, která si zaslouží ocenit.“
Kdy nastupuje vaše práce s hvězdnými hosty?
„Jsem vlastně až na konci tohoto řetězce, dozvídám se, kdo přijede, až když je s tím konkrétním hostem jeho účast projednaná a potvrzená. Pak pomáhám realizovat mediální festivalový program toho kterého hosta.“
Kdo ve vás zanechal největší dojem?
„Moje setkání s nimi nebývají dlouhá, hosté přijíždí na několik dní a mým segmentem práce je kontakt hosta s médii. Ale mojí srdcovkou byl Antonio Banderas. Má v sobě otevřený jižanský styl, který obnáší objímání, naprostou otevřenost a vstřícnost, byl opravdu skvělý. A strašně ráda vzpomínám na jeden z prvních ročníků, který jsem dělala, kdy přijela relativně neznámá začínající herečka Keira Knightleyová. Strašně milá, sympatická holka, která z festivalu odjížděla natáčet první Piráty z Karibiku.“
Na festivalu se objevila celá řada začínajících herců, kteří se později stali obrovskými hvězdami.
„To je pro nás, kteří na festivalu působíme, strašně příjemná věc. Zažila jsem takhle třeba Scarlett Johanssonovou. Jako novinářka Leonarda DiCapria. Byli to herci na začátku svých kariér a pak vidíme, jaké megahvězdy se z nich stávají. A zároveň jsou zde samozřejmě hosté renomovaných jmen a jsme rádi, když vidí tu karlovarskou atmosféru, užívají si publikum a bývají velice spokojení. Nemají tolik šancí potkávat se s publikem.“
A stojí o to?
„Velice často ano. Samozřejmě, že někteří z nich jsou introvertnější, ale pak jsou takoví, jako třeba Richard Gere, který v letním kině uváděl projekci Pretty Woman. Film, který už byl dvacet let starý, ale u nás nesmírně populární. Myslím, že i pro něj to byl velký zážitek, vidět a zažít tam tu atmosféru.“
Mívají nějaké speciální požadavky?
„Poskytujeme jim standardní servis. Musím upřímně říci, že s žádným výstřelkem jsem se nesetkala.“
Bartoškova pravá ruka z MFF KV: Napsala knihu o duchovi!
81 fotografií
