Lucie Bílá: Pro miminko udělám cokoliv!

Zpěvačka LUCIE BÍLÁ oslaví 7. dubna čtyřicátiny. Další dekádu života zahájí v nově postaveném domě v rodných Otvovicích, po boku se svými muži – synem Filipem (10) a snoubencem Václavem „Noidem“ Bártou (24). Letos je sice poprvé po dlouhé době bez »Zlatého slavíka«, ale to ji vůbec netrápí. Chybí jí totiž úplně jiné věci...

» Lucie, s jakou jste vykročila do letošního roku? Daří se vám plnit si novoroční předsevzetí?
Já si předsevzetími život nekomplikuji. Jsem na sebe přísná celý rok. Ale vykročila jsem, vzhledem k tomu, že jsme se konečně nastěhovali domů, velmi dobře. Je to velká změna, doteď jsme bydleli hrozně. V malém bytečku, kde jsme spali s Filipem na jedné posteli. Myslím, že Filip už je velký kluk, a že by měl mít svůj vlastní pokoj. Tady ho má. A to je pro mě hodně důležité.
» Už jste kompletně přestěhovaní se vším všudy?
Nějaké nevybalené tašky samozřejmě ještě jsou. To ještě chvilku potrvá. Ale co potřebujeme pro práci a pro život, to máme. Peřiny, teplou vodu, a na oknech bezpečnostní žaluzie, které zatáhneme vždycky, když chceme mít klid a nechceme, aby na nás někdo koukal.
» Zpět k těm předsevzetím. Prý jste si jedno přece jen dala, a to otěhotnět...
O to bojuju už tři roky. Není to jednoduché, ale já jsme běžec na dlouhou trať. Nemám nic v životě zadarmo, ale věřím, že pokud má něco přijít, tak to přijde. Zatím mě ale všichni v řadě předbíhají... (smích)
» Co svatba? Nechystáte se?
Zatím je spousta jiných věcí, které musíme řešit, třeba zabydlet se. Ono to není žádná legrace nastěhovat se do nového domu! Hezké věci nepřinášejí okamžité uspokojení, lidé si musí nejdřív zvyknout. Ještě ani pořádně nevím, kde se zhasíná, nevím, kde co mám, a maminka mi přinesla tašku s bramborama, kterou jste doteď nenašla. Prostě nenašla! Musíme se nejdřív usadit a zklidnit, nastěhovat poslední věci. Já i Vašek pracujeme, tak nám ten přesun komplikuje práce. Takže až třeba bude hezky... někde na zahradě... nevím.
» Jak to jde vašemu synovi Filipovi ve škole?
Dostává hodnocení v písemné formě. Nejsou to známky. Prý je šikovný, ale myslím, že ho učení stejně nebaví, jako nebavilo mě.
» Bude mu jedenáct. Už se kouká po holkách?
No to si pište! Už tak od pěti let!
» Blondýnky, nebo brunetky?
On si nevybírá. Ale holky se mu teda líbí moc! A mám pocit, že se líbí i on holkám.
» Rodina pro vás asi hodně znamená...
My jsme se k sobě doma vždycky chovali moc hezky. K rodičům přistupuji s láskou a vděčností, a chtěla jsem to tak mít i u sebe doma. Vašek z toho měl jednou skoro trápení. Moje máma mu upekla kachnu, táta si s ním otevřel vodku a potykal si s ním, brácha ho vzal na diskotéku, já mu udělala večeři do postele... Domov je pro mě důležitý. Když si udělám kružnici kolem našeho nového domu, tak vám můžu všechno přesně popsat. Školu, kam jsem chodila. Kostelíček, kam chodíme každé Vánoce a kde jsem v sedmi letech poprvé zpívala Černé oči jděte spát. Dům, kde jsem se narodila. Domov důchodců, kde moje maminka dvacet let pracovala. Obchod, kde dělá šéfovou moje kamarádka, a vždycky, když o mě novináři napíšou nějaký nesmysl, tak ona nedá ty noviny do prodeje... Všichni si mě tu hýčkají a chrání mě. Na Den dětí tu na mě dokonce něco chystají, ale já nevím co.
» Zanedlouho oslavíte kulaté narozeniny. Radši ani nebudu říkat kolikáté...
Čtyřicátiny! Mě to nijak nevadí. Že bych propadala nějaké panice, to vůbec. Fakt bych nic nevracela. S hezkými věcmi přicházejí i ty ošklivé, a mně už to jednou stačilo. Já jsem zvědavá na zítra. Na to, co bude...
» Jak narozeniny oslavíte?
Třeba tím, že vydávám dévédéčko koncertu s kapelou Petra Maláska. Na to se opravdu těším. Sice mělo porodní bolesti, ale jinak se moc povedlo. Obal desky, která vyjde k tomu DVD, taky vypadá moc pěkně. S tou kapelou se vůbec cítím hrozně dobře. Kdybych mohla, tak jsem s nimi každý den. Ale mám povinnosti vůči divadlu, musím svoje síly rozložit. Pak už ten den chystám jen oslavu s rodinou. A 9. dubna mám koncert s velkým orchestrem na Žofíně.
» Nedávno jste byla na turné na Slovensku. Nechystáte se tam utéct? Tam je teď o české umělce velký zájem. Helena Vondráčková tam má muzikál, Karel Gott uváděl místní televizní ceny...
Ne. Na to bych odpověděla tak, jako když se mě někdo zeptá, kam chci jet na dovolenou. Já chci být doma! Když někdo šest let něco buduje a vybuduje, tak si pište, že se mu nikam nechce! Jak já si doma hovím! Dokonce se teď doma pereme o kuchyň. Předtím hodně vařil Vašek, a teď to začalo děsně bavit i mě. Je totiž rozdíl, když jsem měla ve starém bytě kuchyň metr deset krát metr dvacet, a teď najednou mám celou krásnou místnost. Všechno je takové voňavé a hezké! A taky mám velkej stůl! Ke mně nikdy nikdo nechtěl chodit na kafe, protože jsem ho neměla kam posadit. A najednou za mnou chodí sousedky a společně drbeme. Bezvadný!
» A co nějaké nové muzikály, budou?
Doufám, že bude Marie Antoinetta. Samozřejmě, co bude za rok, nikdo neví. Máme nějakou dohodu i termíny, ale záleží na spoustě okolností. Člověk by měl raději mluvit o tom, co je blíž. V nejbližší době natáčíme DVD muzikálů Láska je láska a Elixír, abychom ho měli u nás v divadle k dispozici, když si je lidé budou chtít odnést domů. A doplňujeme jako divadlo náš repertoár Obrazem Doriana Graye.
» V tom ale nehrajete.
Ne. Já potřebovala na to období miminka mít věci jasné a hlavně mít klid a čas. Já vím, že se mi to třeba nepovede. Občas se mě novináři ptají, jestli už nejsem těhotná, a já bych tak ráda řekla, že jo... Ale nejsem. Takže pro to teď musím udělat cokoliv. Teď jsem si na to udělala čas a připravila všechny podmínky, už tomu nic nebrání. Jen ten tam nahoře... (ukáže prstem směrem k nebi) Říkám si, že to děťátko už je tam připravené a jenom čeká, až se nastěhujeme. Už jsem tím těhotenstvím zblbla všechny. Dneska mi říkal Venda, že se mu o tom zdálo. A mně se zase zdálo, že je těhotný i Kamil Střihavka... (smích)
» Co letos uděláte s Anetou, která vás porazila v Českém slavíku a získala i spoustu dalších cen?
Ježíš, budu jí držet palce! Já to totiž opravdu myslela naprosto upřímně, když jsem jí na jevišti přála. Ono to není žádná legrace, být tam nahoře. Tam jsi hodně sám. Je na tebe velký tlak. Já to táhla dvanáct let a tohle střídání mi docela prospělo. Víte, já jsem si ten den představovala úplně jinak. Představovala jsem si, že lidé budou mít radost, že jsem po tolika letech nedostala Slavíka. Že mě to noviny nechají sežrat. A tak jsem si říkala, že s tím pocitem tam půjdu. Já vám byla tak šťastná! Nebrala jsem to jako krok zpátky, ale jako krok stranou. Krok do větší pohody. Já si ty svoje mety a cíle dobyla, ty mi nikdo nevezme. A na to jsem pyšná. Můj táta, který nikdy nechválí, mi řekl, že na to, že jsem ženská, jsem fakt dobrá...

Autor: Petr MACEK
Foto: Dalibor PUCHTA

11.3.2006