Nedožité 90. narozeniny Jiráskové: VELKÁ ZPOVĚĎ JEDINÉ SESTRY!
42 fotografií
Obě bojovaly ve stejnou dobu o život. Jiřina Jirásková (†81), která by ve středu oslavila 90. narozeniny, ten svůj prohrála. Měla ale obrovskou podporu nevlastní sestry Petry Jandové (74). A to i přesto, že sama zápasila s vážnou nemocí.
Stýkaly jste se pravidelně?
„My jsme to měly tak, že když měla Jiřinka čas, tak mi zavolala. Chtěla, abych za ní přišla, což jsem vždy udělala. Nikdy jsem za ní ale sama od sebe neběhala, to nebyl můj styl. Nechávala jsem to všechno na ní. Jezdila jsem buď do Malenic nebo do jejího bytečku naproti Olšanským hřbitovům. Ani nevím, co s tím bytem dnes je. Jestli tam někdo bydlí, netuším...“
V dědickém řízení jste vlastně nic nedostala, protože vše dostala Jana Svítivá. Máte po sestře alespoň nějakou věc?
„Nedostala jsem nic, protože to bylo udělané tak, že vše dostala paní Svítivá, která jí a hlavně panu Podskalskému v Malenicích poskytovala takovou tu ošetřovatelskou péči. Díky tomu si myslím, že se jí hodně vloudila pod kůži. Alespoň já osobně jsem z ní tedy dobrý dojem neměla. Ale s Jiřinkou to měla nějak dohodnuté. To co bylo mezi nimi, to jsem věděla už dopředu od Jiřinky.“
Nevadilo vám to?
„Bylo to Jiřinky rozhodnutí a to jsem plně respektovala. Ale musím říct, co nikde nebylo vzpomenuté, že Jiřinka mi ještě za svého života chtěla udělat radost a koupila auto. Dostala jsem od ní škodovku, takže jsem nikdy neměla pocit, že bych byla na druhé koleji, že by na mě nemyslela. Do poslední chvíle jsem zase myslela já na ni a podporovala ji. A to i přesto, že jsem ke konci roku 2012, kdy na tom byla Jiřinka nejhůř, měla sama vlastní zdravotní problémy.“
Pohřební služba odnáší ostatky Jiřiny Jiráskové
Podpořila vás sestra v té době?
„Nevěděla, že mám před operací, to jsem jí vůbec neřekla. Nechtěla jsem ji tím vůbec zatěžovat, když jsem ji viděla, jak byla šťastná, že jsem u ní. To bylo na prvním místě. Za každou cenu jsem se ji tedy snažila rozveselit. To bylo v tu chvíli to nejdůležitější. O mých zdravotních problémech věděla jen její osobní ošetřovatelka, která mi řekla: “Paní Jandová, vy teď musíte v první řadě myslet na sebe, protože jste ve vážném stavu a Jiřince stejně nepomůžete.“
Bylo o ni dobře postaráno?
„Dokonale. Byla jsem přítomna u toho, jak k ní chodili do bytu lékaři. Sestřičku měla dokonce svojí, která ji navštěvovala, dávala ji injekce a dokonale se o ni postarala.“
Muselo to být pro vás hodně těžké období.
„Musím přiznat, že pokaždé, co jsem od ní odcházela a zavřela za sebou dveře, tak jsem to nevydržela a celou cestu na tramvaj jsem brečela. Bylo to pro mě opravdu hodně těžké a to i proto, že jsem byla sama nemocná. Byly tam silné emoce, protože jsem věděla, že se blíží Jiřinky konec.“
Kdy jste se naposledy viděly?
„Zemřela po mé poslední návštěvě za tři týdny, v době kdy jsem musela na těžkou operaci. Tehdy když jsem u ní byla, tak jsem cítila, že je to otázka dnů, ale ona skutečně do nemocnice nechtěla. Měla to domluvené tak, že za ní chodil lékař i sestra. Do nemocnice nechtěla za žádnou cenu. Měla u sebe svou fenku Amálku, která u ní ležela na posteli. Nemohla už ležet ani sedět. Bylo to pro ni hrozné. Prostě někdo nemá to odcházení lehké a to byl Jiřinky případ...“
Pohřeb byl tedy jak dlouho po vaši operaci?
„Asi tři týdny po ní, ale nejprve jsem byla na smutečním rozloučení tady v Praze. Lékaři mě dokonce od toho, abych tam šla zrazovali. A musím přiznat, že v těch Malenicích, když byly ty největší mrazy, to bylo velmi těžké. Byla jsem nabalená vším možným, abych to nějak přečkala, ale cítila jsem to jako svojí povinnost tam být. Musela jsem se s Jiřinkou rozloučit...“
Obraz už jí nestihla dát
Jak často Petra na Jiřinu vzpomíná?„Byly jsme si nejbližší, takže na ni vzpomínám hodně, zvlášť v této době, kdy jsme všichni v tom domácím vězení. Kvůli korona situaci i nemoci, kterou jsem prodělala jsem se bohužel přes rok nedostala ani na její hrob v Malenicích. Zapaluji ji alespoň svíčku u jejího portrétu, který jsem ji malovala. Ten jsem chtěla dát Jiřince k Vánocům, ale nestačila jsem jí ho předat, protože jsem byla tehdy v nemocnici. Takže teď mám portrét jako vzpomínku,“ prozradila.
Měly stejného tátu
„Měly jsme společného tatínka. Každá jsme žily se svojí maminkou. Vzpomínám si jako dítě, když jsem poslouchávala v neděli po obědě pohádky s maminkou a ta mi vždycky říkala, když tam Jiřinka mluvila: To je tvoje sestřička,“ vysvětlila Jandová příbuzenský vztah.
Žilková o Jiráskové: Dala mě dohromady s manželem!
42 fotografií
