Slavní vzpomínají na 17. listopad: Národní byla jako bitevní pole
7 fotografií
Před třiceti lety byli svědky konfrontace ozbrojených složek a bezbranných demonstrantů na pražské Národní třídě, právě tam tehdy začala sametová revoluce. Sametu ale pomálu, lidé v davu obklíčeném policejními »mlátičkami« dostali šerednou nakládačku, tekla krev, chtě nechtě se kvůli brutalitě zásahu aspoň hnuly ledy. Slavní v nové knize rozhovorů Petra Macka »1989 očima 30 slavných osobností« vzpomínají na tehdejší zásadní okamžiky 17. listopadu…
Pavel Nový (71)
„Bál jsem se. Hodně. Transportérama a sítěma nás zezadu pořádně stlačili, slisovali dav do hysterického presu. A nebylo úniku, ukázalo se, že všechny vchody okolních domů byly zamčený. Jediná možná cesta byla podloubím do Mikulandské ulice. Začali nás odebírat zezadu. Slisování bylo hnusný, viděl jsem krev. Pak jsem se začal prát o obušek s policajtem, bylo mu asi čtyřicet. Všude bylo plno fízlů v civilu, vždycky pro někoho sáhli a vytáhli si ho a narvali do antonu. Měl jsem kraťasy, takže mi šli po nohou, úplně se v tom vyžívali. Měl jsem hned fialový nohy plný modřin. Oni měli speciální obušky, bílý, hladký, vyztužený a obalený pěnou. Jak jsem se s nimi o ně rval, zjistil jsem, že je mají přivázaný k ruce. Bylo to ponižující.“
Martin Stropnický (62)
„Byl to pátek. Hráli jsme asi do půl jedenácté. Atmosféra byla tak vyšponovaná, že se i během představení v šatně poslouchala Svobodná Evropa. Už o pauze v půl deváté bylo jasné, že se odehrává obrovský průšvih. Sedli jsme po skončení ještě s kolegou zase do auta a jeli na Národní třídu. Ulice už byla prázdná, úplně mokrá, jak ji hasičáky umyly, aby tam nebylo nic vidět, aby nezůstaly stopy. Jen tu a tam ležel třeba kus spodního prádla, několik párů bot... když to vidíte na tom velkém, širokém, mokrém prostranství, je vám jasné, k jakému násilí asi došlo. Hrozný. Bylo to, jako by ty lidi někdo vypařil. O tři dny později jsme postupovali v další demonstraci přes most na Malou Stranu a na druhé straně zase čekal kordon ozbrojenců se psy a transportéry. Nikdo nechtěl ustoupit, vzápětí se strhlo cosi jako válečný film. Nakonec se podařilo dobýt druhý břeh, což byl pro zřízence moci Rubikon, druhý břeh Vltavy nechtěli dát. Podle mě ale bylo rozhodující, když se ke studentům a hercům připojili dělníci. To režim zničilo.“
Drsný vzkaz Žilkové pro Batulkovou! Agátin problém už řeší i Martin Stropnický…
Celý článekMarie Tomsová (67)
„Já už jsem byla sedmnáctého v porodnici, ale poslali mě domů, že je ještě brzy. Šla jsem tedy domů, manžel na demonstraci a pak na basket, když u nás, v domě č. 4 v Mikulandské, která ústí do Národní, najednou kdosi zvoní. Byl to kamarád, že venku je policie, že se esenbáci srocují a zavřeli všechny ulice, ať nevycházím. No a pak už se dveře netrhly, odemykala jsem dvůr a pouštěla domů známé i neznámé, zraněné, potlučené. Pak si dal někdo tu práci a spočítal boty a bylo tam šedesát párů. Tolik lidí se k nám vešlo.“
Více najdete v tištěném vydání Nedělního Aha!.
7 fotografií
