Nečekané přání Norberta Lichého: Chtěl bych být VRAH!
38 fotografií
K létu a dovoleným patří detektivky, tudíž žánr lehký, napínavý. Dají se číst, ale také poslouchat. Třeba v případě, že u knížek pokaždé usnete a můžete danou pasáž číst znovu. Detektivky miluje také herec Norbert Lichý (54). Od dětství. A tak když se uvažovalo, kdo načte novou audioknihu Nejslavnější české kriminální případy, padla jasná volba na něj. Ostravský patriot sedl do vlaku a vydal se do Prahy. Cestu má natrénovanou, když točí, je kupé jeho druhým domovem...
Pane Lichý, nejde o vaši první audioknihu. Získal jste i cenu Neviditelný herec... „No vidíte, i já, se svými rozměry! Na audioknihách je úžasný to, že mě nikdo nevidí a lidi si můžou představovat, co to mluví za fešáka! (směje se) Proto bych k tomuto rozhovoru nedával fotku, ať si ženy nechají iluzi, že vypadám jako komisař Moulin!“ (směje se)
To je váš oblíbený hrdina?
„Ano, a taky Perry Mason. Nebo jsem miloval Sherlocka Holmese! Detektivky mám moc rád. Americká drsná škola, Raymond Chandler, Ed McBain. To je moje.“
Čtete je už od dětství?
„Ano. Tatínkova (dramatik, herec a režisér Saša Lichý – pozn. red.) knihovna byla detektivek a napínavých příběhů plná. Takže jsem z Honzíkových cest a dětských dobrodužných knížek plynule přešel k nim. Už jako kluk jsem četl takové věci, jako je Planeta opic, Motýlek, Král krysa. Napínavé věci, žádné umění.“
Takže vás k lásce k detektivkám přivedl tatínek?
„Vlastně ano. Řekl mi: Toto si přečti, to je dobré. Poslechl jsem ho. Tehdy byla jiná doba, než je dnes. Kdysi se hodně četlo. A bylo to hezký, protože člověk získal přirozenou slovní zásobu. Dneska je bohužel spíše doba esemesková.“
Co vás na kriminálních případech nejvíc fascinovalo?
„Mám moc rád věci, který jsou napínavý, dobře vymyšlený, překvapivý. Co chvíli se najde něco, co celý děj zvrátí. Mám rád chytrý věci. A to jsou i tyto kriminální případy, co jsem načetl.“
Setkal jste se s nimi poprvé?
„Některé dřív vycházely jako paperbacky, čtení do vlaku. Párkrát jsem do nich nahlídl, ale konkrétně tyto jsem neznal. Překvapilo mě, jak dobře jsou napsaný, a tím pádem se výborně čtou. Vždycky mě fascinuje, co všechno jsou lidi schopni udělat. Třeba tady je to Případ bez hlavy, který mě dostal. Jsou to strašný surovosti, ale naše.“
V detektivkách jste často hrál, máte ale nějakého vysněného detektiva? „Zahrál bych si vraha! Nejradši nějakého ostřelovače, který to má na dva kilometry daleko! (směje se) Vyšetřovatele už jsem hrál, ale nebyl jsem hlavní. To bych si přál, ale kdo má tu odvahu mi ho dát! Zahrál bych si klidně malýho českýho policajta, ale hlavního! A hlavně, aby moc neběhal. Na nějaký honičky už nemám nervy.“ (směje se)
Točil jste někdy akční scény?
„Naštěstí mě do nich nikdy nenutili. Ani do žádný speciální přípravy. Mám radši klidnější role, intelektuální typy. Třeba kolotočáře, jako jsem hrál v Okresním přeboru! (směje se) Moc rád jsem měl roli v seriálu Já, Mattoni. To byl důstojný pán s cylindrem, který se procházel na kolonádě. Takové postavy mám rád.“
Hodně času trávíte na cestách ve vlaku, vezmete si tam s sebou detektivku? „Spíš poslouchám audioknížky. Já totiž u knih vždycky usnu, navíc nevím, jak je to možné, ale jejich písmena jsou čím dál tím menší.“ (směje se)
A u audioknihy neusnete?
„U té taky. Vezmu si sluchátka a spím hned. Vlak je jako kočárek. Ukolébá vás. Já jsem začínal v zájezdovém divadle, kde byly časté dlouhé cesty. Tam se člověk naučí spát kdykoli. Protože jinak není čas. Z těch dob mi to zůstalo. Je to dobrá vlastnost, pokud u toho nechrápete.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v nedělním tištění vydání deníku Aha!
38 fotografií
