Očistec Bolka Polívky: Klíště mu zničilo život
V moravské metropoli ho milují. Stačí jen, když Bolek Polívka (69) vyjde na jeviště, a lidé se ihned začnou smát. Na Bolka se chodí, ve svém divadle má stále vyprodáno a potlesk vestoje? Ten přijde vždycky. On ale není jen hercem – desítky let baví lidi jako klaun, mim, dramatik a režisér. A dokázal to znovu, na premiéře své poslední hry Klíště, kde hraje hlavní roli vedle Milana Lasicy (79). Smích a potlesk nebraly konce...
Bolku, proč jste zvolil název Klíště?
„Před čtyřmi lety jsem prodělal boreliózu a chci se jí tím pomstít! (směje se) Osudu se člověk pomstít nemůže, protože ten je vždycky před ním. Tak aspoň té borelióze! To je divná choroba. Už to její roznášení je zvláštní a klíště je protivné. Já jsem dlouho netušil, že ji mám. Přisuzoval jsem problémy, které se objevily, tomu, že chátrám a stárnu.“
Jak se projevila?
„Velkou slabostí. Nemohl jsem si kleknout, sundat si tričko, narovnat se, ani zvednou ruku, protože mě bolely klouby. Ještě mi moje Marcelka říkala na zahradě: Ty chodíš jako Lasica! (lehce v předklonu – pozn. red.) A já to považoval za lichotku! (směje se) V té době jsem zkoušel Krále Leara v Městském divadle Brno. Tam se mi to trochu hodilo, protože jsem hrál šíleného starce, ale bylo mi zle. Panu režisérovi jsem říkal: Nebudeš se zlobit, když si nekleknu? Prostě to nešlo.“
Kdy nemoc odhalili?
„Trvalo to dlouho. Pořád jsem chodil na nějaké rehabilitace, říkali, že potřebuju cvičit. Vůbec to nepomáhalo! A pak na to teprve přišli. Bylo to hodně nepříjemné a jsem rád, že je to za mnou. A tou hrou se té nemoci mstím!“ (směje se)
Kdy vás napadlo ji napsat?
„Původně jsem u nás v divadle chtěl uvést Moliérova Dona Juana, ale potom z toho sešlo. A když jsem začal uvažovat o této hře, byl to nápad pro Jiřího Bartošku, který měl hrát Dona Juana. Jenže potom jsme se nedomluvili kvůli časovým důvodům a jeho pracovnímu vytížení. Premiéru jsme odložili a já uvažoval o tom, kdo by mohl přijít místo nenahraditelnýho, šarmantního Barťáka...“
A napadl vás Milan Lasica...
„Hned ne. Bylo pár adeptů, ale každému něco chybělo. Pak někdo řekl: Co Milan Lasica? A já měl hned jasno. On dlouho nevěděl, že to bylo chystané pro Barťáka, a já hru upravoval pro něj. Poslal jsem mu text, líbil se mu a řekl, že taková nabídka se neodmítá. To mě potěšilo.“
Více z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!