Rebelka Bílá: Strach o syna! Filip už má holku

Zpěvačka Lucie Bílá (41) poskytla Aha! májový rozhovor, ve kterém poodhalila jednu důležitou věc ze svého soukromí. Její syn Filip Kratochvíl (11) už má holku! Když jsme se s ním ale chtěli spojit a dozvědět se více, Lucie to nedovolila. Prý je ještě moc brzy a má o svého syna strach! Kromě toho jsme se stříbrnou »Slavicí« rozebrali její pracovní plány i to, kam se chystá letos v létě s manželem Vaškem Bártou (26), za kterého se loni provdala, na dovolenou. O zesnulém hudebním skladateli Karlu Svobodovy (†68) se Lucie vůbec bavit nechtěla.

Lucie, v plném proudu je máj, lásky čas. Políbili jste se na startu měsíce se svým mužem pod rozkvetlým stromem?
„Můj manžel je sice rocker, ale taky romantik. A tak jsem dostala pusu hned pod několika rozkvetlými stromy a k tomu úžasný oběd o třech chodech – není nad chlapa, který umí vařit.“ (smích)

Kdy jste vůbec zažila první lásku?
„Na tu se nikdy nezapomíná, byla v první třídě a byla krásná jako ta doba, když mi bylo sedm.“

Nedávno, konkrétně na fi nále TýTý 2006, jsem viděl vašeho syna Filipa. Vyrostl a je z něj pěkný kluk. Už má nějakou holku?
„Stalo se mi poprvé, že mi okolí blahopřálo víc k synovi, než k ceně, kterou jsem získala. Po pravdě? Filip je to nej, co se mi v životě podařilo. Je to můj poklad. A holku? To si pište! Myslím dokonce, že jich má několik!“ (smích)

Mohli bychom se ho na to zeptat také?
„Nikdy jsem nechtěla trápit médii své rodiče, ani bratra. A nepustím ani Filipa! Omlouvám se, až bude větší, ať si o tom rozhodne sám. Ale teď se mi to zdá moc brzo!“

Léto je na dosah, pojedete někam letos společně na dovolenou? Myslím vy, manžel a Filip …
„Tohle jaro se mi zdá nesmírně krásné. Sluníčko, k tomu čerstvý vzduch… Každé ráno nás probouzejí ptáci a východ slunce v Otvovicích je stejně krásný, jako jsem nedávno viděla na Maledivách. Tím chci říct, že letošní léto chceme trávit víc doma. A to nejen proto, že je to nádherné místo, kde nám nic nechybí, ale taky proto, že budu finišovat v nahrávacím studiu u Ondry Soukupa se svou novou sólovou deskou. A v divadle se začne zkoušet muzikál »Němcová«, což je hra o spisovatelce Boženě Němcové.“

Vy sama patříte mezi ty umělce, kteří se moc nevyjadřovali a nevyjadřují ke smrti Karla Svobody. Smím se ale zeptat, jak vy celou událost s odstupem času vidíte?
„Prosím, ponechme tuto otázku bez komentáře. Co se spíše bavit o mé práci?“

Tak dobře! Nedávno o vás vyšla nová kniha. To už bilancujete svůj život?
„Jefim Fištejn, který se mnou na té knize pracoval, na všech tiskových konferencích opakoval, že jako populární člověk jsem svým způsobem povinná svým fanouškům říkat nahlas, co si myslím – stejně tak jako se s nimi dělit o své štěstí i trápení. Po pravdě? Mám pocit, že už toho o mně lidé četli tolik, že ani neumím odhadnout, co si o mně myslí! Ale snad právě proto je kniha na místě. Je o napravení některých situací, je ale hlavně nekonfliktní a nešokující. Jejím záměrem je lidi potěšit. Snažila jsem se, aby se nikoho nedotkla, aby pouze mile a vtipně mapovala posledních osm let mého života. Ohlasy jsou zatím dobré.“

Nedávno jste mi napsala v SMS zprávě, že už jste jako náš prezident – tedy, že je váš diář jako »minutovník«. To je toho na vás skutečně tak moc?
„Ano! Po nové knize jsem do světa vypravila i novou desku. Platinum Collection je takový dárek fanouškům, který si vymyslela má domovská firma EMI. Najdete na ní opravdu všechno – od Trouby až po Pie Jesu z Weberova Requiem. Z té desky mám velkou radost. Konečně mám pohromadě vše, co jsem i já sama v minulosti hledala.“

A co koncerty, je jich teď hodně?
„Mám ráda barevnost svého povolání, a tak si lítám po všech žánrech a místech, která mě inspirují a ženou dopředu. Jako příklad bych uvedla své hostování s metalovou skupinou Arakain. Byl to neskutečný zážitek, který mě vrátil o dvacet let zpátky, kdy jsem s touto skupinou prožila celé dva roky. Rozdíl byl jen ten, že jsme nekoncertovali na »barče«, ale v Sazka Aréně, před plnou halou. A za zády nám hrála Plzeňská filharmonie. Jsem moc ráda, že jsme s klukama neztratili kontakt, protože jen trvalejší vztahy a spolupráce mají nějaký význam. Máme se i po těch letech rádi a podle reakce fanoušků na koncertě máme pořád něco společného, máme si pořád společně co říct…“

Nemáte někdy chuť po tom všem být neznámou osobou, která žije někde za Prahou v přírodě, má svojí rodinou a netrápí ji novináři a davy lidí, kteří čekají na podpis? Ptám se ze zvědavosti …
„Jste hodný, že máte starost, ale věřte, že já miluju ten život, který žiju. S nikým bych neměnila! Bydlím totiž v přírodě za Prahou, mám svoji rodinu a novináři mi nevadí, natož davy lidí, pro které tady vlastně jsem...“