Růžena z Hoří, má panenko: Filmu se už jen směju!

„Pendluju mezi Floridou, Švýcarskem a Českem,“ říká nám na zahradě svého domu, který se nachází kousek od ruzyňského letiště. „Když se dívám na Hoří, má panenko, tak se musím smát,“ vzpomíná paní Sehnal s deníkem Aha! na hořkou komedii Miloše Formana.

Jak jste se k roli Růženy vůbec dostala?
„V jednom hotelu jsem slavila narozeniny, a jelikož jsem měla známé u filmu i přes maminku, tak najednou přišel pan Ondříček (oscarový kameraman Miroslav Ondříček – pozn. red.) s fotografem panem Peškem a říká mi, že mě chce Miloš do filmu. Já jsem se zasmála, protože jsem to brala jako legraci. Asi za měsíc mi volali z Barrandova do práce, tehdy jsem pracovala v obchodní bance, že mám přijít na zkoušky.“

Kolik vám tenkrát bylo?
„To jsem byla hodně mladá.“ (smích)

Jaký nejzajímavější zážitek z natáčení jste si odnesla?
„Já mám více pozitivních zážitků. Točilo se převážně večer, v noci ve Vrchlabí, také se tam byl podívat Carlo Ponti (producent a manžel Sophie Loren – pozn. red.), který se podílel na produkci a financování. Někdy jsme měli také problémy s počasím, buď bylo hodně sněhu, nebo se pan Forman se štábem někde zdržel a dědové včetně celého komparzu byli opilí. Forman v tu chvíli řekl: »A dost, dneska je konec.« Z natáčení měli snad největší radost hasiči, že tam kolem sebe měli samé mladé holky, které se ukazovaly a převlíkaly. Když se dnes na ten film dívám, tak se musím smát.“ (smích)

Jaký máte k panu Formanovi vztah?
„Miloše mám moc ráda, protože je to velmi chytrý člověk, muž velkého formátu a točí krásné filmy.“

Kolikrát jste se pak s panem Formanem setkala?
„Jednou jsme se viděli v Curychu, když byla premiéra Amadea.“

Měla jste později problémy s tím, že jste s ním natáčela?
„Ne, protože to byl konec šedesátého sedmého, začátek šedesátého osmého roku a oni ten film hodně z politických důvodů vystříhali. Poprvé jsem ho pak viděla až ve Švýcarsku.“

Vy jste tedy hned emigrovala?
„Ano. Tam jsem se vdala a měla rodinu.“

Vrátila byste se k filmování, kdyby k vám někdo přišel s nabídkou?
„Záleží, co by to bylo, ale raději se chodím na filmy dívat.“

Setkáváte se ještě s nějakými herci, s nimiž jste v Hoří, má panenko hrála?
„Za Olinkou Blechovou jezdím na Floridu. Někdy se s ní sejdu i tady. Jsme křtěné Vltavou, táhne nás to do Prahy, akorát ta politika je stále špatná. Ale fandím mladým lidem. Myslím si, že až vymře ta hrozná generace z totalitního režimu, tak tu bude dobře.“

Ublížili nějak komunisti vaší rodině?
„Velmi. Byli jsme všichni politicky stíháni a za to trpěla celá rodina. Strýc byl zavřený jako politický vězeň… Oni ublížili celému národu, jsou tu stále následky, kterých se nikdo nezbaví.“

Nemrzelo vás, že jste se pak nevěnovala herectví?
„Ne a ani nikdo od nás z rodiny nemá herecké ambice. Jako mladá jsem chodívala do Divadla Máj na Vinohradech, kde začínala spousta herců jako Václav Sloup nebo Jitka Zelenohorská.“

Sledujete současné české filmy?
„České filmy jsou krásné, mně se akorát nelíbí ty seriály. Ať je to český nebo americký seriál, je to zoufalost. Tenkrát byla populární Nemocnice na kraji města. Měla úspěch a líbila se mi, protože to byl jediný solidní seriál. Dnes mi například dere nervy film Černí baroni, který dávají pořád dokola.“

Jak dlouho budete v Česku?
„Pár dní, já tak pendluju. Chvíli jsem na Floridě, chvíli ve Švýcarsku nebo tady.“

Cestujete sama?
„Ano, nebo se synem. Můj manžel totiž před lety zemřel.“

Jak se vám tu dnes líbí?
„Do Česka jezdím velmi ráda. I synovi se tu líbí, akorát ta politika je tu strašná a korupce na vysoké úrovni. Kultura a stará architektura je zde ovšem krásná.“

Autor: Šárka Nováková
Foto Aha! – Martin Pekárek, www.meteleskublesku.cz