Patronka paterčat: "Byla chyba se s nimi skamarádit," uznává dnes
6 fotografií
Jako zakladatelka Klubu dvojčat a vícerčat nabídla rodině Alexandry Kiňové pomoc ještě v době, kdyby byla Saša ještě těhotná. A pomáhali jim i poté, co pět dětí spatřilo světlo světa. A s Alexandrou se staly kamarádkami. Jenže přátelství zanedlouho zkrachovalo a došlo i k hádce před televizní kamerou. Klára Vítková-Rulíková následně promluvila o tom, co podle ní bylo hlavním problémem. A rozpoutalo se peklo…
Zatímco matka paterčat nařkla Kláru, že vše dělala jen kvůli zviditelnění, patronka naznačila, že problém byl v podstatě ve střetu dvou kultur. Romská rodina podle ní není ochotna akceptovat podmínky, za kterých je v naší zemi poskytována pomoc, přičemž se ale na ni vyloženě spoléhá. Ostatně, slova ženy, která se po poskytnutí obsáhlého rozhovoru pro iDnes.cz stala trnem v oku části romské komunity, si můžete přečíst v článku, na který okazuje link pod tímto odstavcem.
Poskytnutí rozhovoru celou situaci mezi Sašou a Klárou hodně vyostřilo a patronka byla dokonce nařčena z toho, že rozdmýchává protiromské nálady v Česku. Pod tlakem okolí se tak Vítková-Rulíková uchýlila k další výpovědi prostřednictvím sociální sítě. V ní uznala, že v některých věcech udělala chybu. Třeba v tom, že se neměla s rodinou tolik přátelit, ale měla k nim přistupovat čistě úřednicky.
„To, že jsme se spřátelily, bylo proto, že jsem ji navštěvovala v porodnici několikrát týdně a snažila se jí být oporou, když její rodina byla daleko. Vše se odehrávalo na základě dobrovolnosti a mého rozhodnutí. Ve chvíli, kdy po návratu matky s dětmi domů nebylo komu podporu rodiny předat (místní RC nemělo zájem, stejně jako romské iniciativy v místě), se moje role změnila v zaměstnavatele terénních pracovnic. Tehdy jsem byla logicky nucena "couvnout" z role "kamarádky". To, že jsem si neudržela odstup, byla chyba, přiznávám,“ píše Klára, které je dnes vyčítáno, že rozdmýchává protiromské nálady. Což pochopitelně rázně odmítá.
„Nic takového nebylo a není mým záměrem. Jen jsem se pozastavila nad určitými specifiky (chcete-li folklórními obyčeji), které pro mne byly neznámé a občas i zarážející, zejména v situaci, kdy rodina nemá peníze a je odkázána na pomoc od států a dárců,“ tvrdí patronka, která je prý zmatena z reakcí romských aktivistů.
„Nerozumím tomu. Znamená nediskriminace nutnost nastudování socio-kulturních tradic a zvyklostí všech etnik u nás žijících? Je mou povinností znát kulturní zvyklosti každého, kdo se na mne obrátí s prosbou o radu či pomoc? Nemělo by tomu být naopak? Domnívám se, že pokud žádám od někoho pomoc či podporu, logicky přijímám jeho pravidla. A pokud ne, mohu pomoc kdykoliv odmítnout,“ uzavírá Klára Vítková-Rulíková.
6 fotografií
