Exmilenec Průšové a Rolincové - Milionář Petr Vlasák: První foto po operaci mozku

Když mu před několika měsíci našli lékaři obří nádor na mozku, oznámili mu, že jeho šance na přežití je pět procent…

„Moji nejbližší tu vážnost situace znali. Ale já se celou pravdu dozvěděl až po druhé operaci. Jsem rád, že mi informace podávali postupně. Dozvěděl jsem se, že jsem přežil klinickou smrt, že mám nádor, že mám rakovinu... Každá zpráva byla drsná a s každou jsem se musel po nějaký čas vyrovnat,“ popisuje Vlasák.
Jak mu nemoc změnila život? Jaké jsou jeho vyhlídky na uzdravení?

Petr Vlasák o svém boji s rakovinou: Je to peklo!

PRAHA – Můžete kypět zdravím, můžete mít lásku i peníze. Ve vašem životě může být vše zalito sluncem, ale nikdy nevíte, kdy se nad vaší existencí stáhnou nečekaně těžká mračna osudu. Jako například nad charismatickým a úspěšným Petrem Vlasákem (32), kterému lékaři ze dne na den diagnostikovali nádor na mozku. Expřítel zpěvačky Dary Rolins a missky Kateřiny Průšové poprvé otevřeně promluvil o svém neuvěřitelném boji s rakovinou! O rakovině se těžko mluví a ještě horší je se na ni pacienta vyptávat. Rakovina je stále ve škatulce tabu, byť postihuje spoustu lidí a její atak pozná kdejaká rodina. Ani Petr nechtěl o této nemoci mluvit, ale nakonec to udělal a jeho příběh může být konfrontací pro všechny, které osud zkouší stejnou diagnózou a oni v marasmu léčby ztrácejí sílu a motivaci bojovat.

Petře, jak dlouho jste nemocný?
„Celé to martyrium začalo poslední srpnový den minulého roku.“

Kdy jste se dozvěděl, že máte rakovinu? Ptám se vás proto, že na etickou otázku, zda postavit pacienta před tvrdou realitu, neexistuje jednoznačná odpověď.
„Moje rodina diagnózu znala, byla obeznámena s vážností situace. Ale já se celou pravdu dozvěděl až po druhé operaci. Nechtěli mě před ní zatěžovat. Jinak to snad ani nešlo. Musel jsem být v maximálně možné psychické pohodě.“

Dávkování šokující reality je tedy jednodušší řešení?
„Podle mě určitě. Jsem rád, že mi informace podávali postupně. Dozvěděl jsem se, že jsem přežil klinickou smrt, že mám nádor, že mám rakovinu... Každá zpráva byla drsná a s každou jsem se musel po nějaký čas vyrovnat. Myslím, že ohleduplné pozdržení faktů je v jistých situacích zcela na místě.“

Srovnat se s rakovinovým nálezem je samo o sobě těžké a asi to nejde hned. Stojí to spoustu energie a ještě víc energie vyžaduje léčba, která je prověrkou fyzických i duševních sil. Kde berete sílu bojovat?
„Jsem člověk, který bere věci tak, jak jsou. To, že mám rakovinu, jsem vzal na vědomí a snažím se to řešit jako každou věc, co se mi postaví do cesty. Zkrátka se snažím nad rakovinou vyhrát a jít dál. Nic jiného ani dělat nemůžu. Ostatně i v tom neštěstí jsem měl štěstí. V létě jsem byl v Egyptě, týden předtím s přítelkyní v Itálii. Ta událost, kde šlo o hodiny, možná o minuty, mě mohla potkat v cizině, kde bych s největší pravděpodobností jako poměrů neznalý turista nepřežil. Tak to vnímám a i v tom srabu děkuju osudu. Jsem zkrátka optimista a navíc mám skvělé rodinné zázemí, bezvadného společníka, báječnou snoubenku. Nejsem sám voják v poli, i když si svou bitvu musím vybojovat sám...“

Jsem laik, ale tvrdí se, že makrobiotika je na rakovinu účinná zbraň. A pak je tu verze: Jez to, co ti chutná, tělo se nesmí ztrátou kil oslabit. Vaše snoubenka Gábina nastudovala makrobiotiku, vaše máma vaří skvělou svíčkovou a jiné české dobroty. Jak jste tohle dilema vyřešil?
„Vyřešil jsem to šalamounsky – jím obojí.“

Co všechno máte v léčbě za sebou? A co vás ještě čeká?
„Mám za sebou dvě operace mozkového nádoru, ozařování společně s chemoterapií. Nyní probíhá následná léčba chemoterapií – několik dní polykám prášky, pak tři týdny vysadím a znovu najedu na farmaka. Tak by to mělo probíhat do června.“

Nemoc uvrhne do jisté izolace a ta dost často udělá čistku v množství kamarádů, které člověk má. Jak je to u vás?
„U mě je to právě naopak. Měl jsem vypnutý mobil, nesměl jsem se vyčerpávat, spoustu kamarádů jsem dlouho neviděl, neslyšel. A po návratu z nemocnice jsem zjistil, že v mám v telefonu neuvěřitelné množství povzbuzujících SMS zpráv. Všichni mi přáli sílu, nabízeli jakoukoliv pomoc. Musím říct, že i když je vám blbě, tak to povzbudí, potěší, postaví na nohy.“

Vím, že jste s expřítelkyní Darou Rolins v kontaktu. Dokonce i s jejím přítelem Matějem Homolou, s nímž se znáte mnohem déle než s Darou. Sešli jste se už?
„Ano, sešli. Na návštěvu přišel Matěj i Darča. S oběma mám moc hezký vztah.“

A co Patrik Berger a Alice Bendová, která je hlavní hvězdou posledního katalogu Styx? Jistě víte, že je těhotná...
„S Patrikem jsme se viděli nedávno, když přijel s rodinou do Prahy. Bylo to moc příjemný. S Alicí je to stejné – byli jsme ji s mou Gabčou navštívit. A samozřejmě jsme jí i jejímu Vaškovi k těhotenství gratulovali.“

Taky si jistě přejete založit rodinu. Nebo snad nemoc na tomhle úmyslu něco změnila?
„Ano, chci mít dítě, chci založit rodinu a těším se na to, až ji budu mít. Ale nejdřív se musím uzdravit. To je priorita, na kterou se nyní upírám.“

Vaše oděvní značka Styx šlape, je to dávno rozjetý vlak. Jak moc zvládáte se firmě věnovat?
„Věnuju se jí v rámci možností. Naštěstí mám výborného společníka Adama Sýkoru, který všechno zvládá perfektně. Důležitá rozhodnutí spolu konzultujeme.“

Jaká bude kolekce Styxu na jaro – léto 2007?
„Všichni se těšte, bude to pecka. Nové trenýrky, ponožky, nátělníky. Košilky a kalhotky pro holky, plavky a oblečení ve street stylu. Novinky můžete sledovat na www.styx-underwear.cz.“

Petře, rakovina postihne spoustu mladých lidí a ne všichni jsou silní jako vy. Máte pro ně relativní recept, jak překonat zákonité krize, zkrátka nic nevzdávat?
„Nejsem lékařem, nejsem psychologem a rozhodně se nepasuji do role odborníka, který by mohl radit. Jsem pacientem, který věří v sílu pozitivního myšlení. Já jen můžu doporučit, že i ve chvílích, kdy je to peklo, si musíte říkat, že zítra bude líp. A pokud to nedokážete, tak vám to do hlavy musí vtloukat jiní. Já mám štěstí, že lidi, kteří mě drží, kolem sebe mám. Ale to má jistě každý, i když si někdy možná myslí, že je sám. Jak říkám, víra je nesmírně důležitá. Ne nadarmo se říká, že naděje umírá poslední. Člověk se musí obklopit přáteli, kteří pomohou dobít baterky. Člověk si musí dělat malé velké radosti. A taky musí důvěřovat těm, co jej léčí. To je nesmírně důležité, a proto bych rád v tomhle rozhovoru poděkoval týmu lékařů a sester v Nemocnici Na Homolce a zejména pak skvělému neurochirurgovi, doktoru Šroubkovi, který mi zachránil život.“

Nemoc vám mnohé vzala, ale taky se říká »co tě nezabije, to tě posílí«. Nakolik se váš postoj k životu změnil, jak jej vnímáte teď?
„Donedávna jsem byl naprosto zdravý a ve svých dvaatřiceti letech bral život jako samozřejmost. Jako veskrze příjemný běh na dlouhou trať. A pak jsem poznal, že během chvíle může být všechno jinak než dřív. Před půl rokem jsem měl tisíc přání a teď mám jediné: uzdravit se.“

Petře, jak vám teď je?
„Chemoterapii jsem snášel dost dobře, až prý neobvykle dobře. V rámci okolností se relativně cítím v pohodě. Každopádně dělám všechno proto, abych v pohodě byl. Černé myšlenky si nepřipouštím, ale zároveň mi je jasné, že zdaleka nemám vyhráno. Díky za každé dobré ráno platí u všech a v mém případě dvojnásob.“

Zrození trenýrkového krále

Na počátku devadesátých let bylo dnes dvaatřicetiletému Petru Vlasákovi šestnáct. Jezdil na skateboardu a pěstoval si husté černé vlasy po ramena. Jako všichni skejťáci žil ze dne na den, ale zároveň chtěl něco v životě dokázat. Nakonec uspěl v modelingu, vydělával peníze za barem. A pak se s kamarádem Adamem rozhodli podnikat – pod značkou Styx prorazit na trh vychytaně pohodlným střihem trenýrek. Uspěli a o jejich značce se začalo psát. Mimochodem Petrovi na tomto poli hodně pomohla řízením osudu Dara Rolins – žili spolu pár let a on se po jejím boku logicky zviditelnil v médiích. Ale také nutno dodat, že Dara nebyla jediná, která Vlasáka a jeho Styx dostala do zóny popularity. Velkou měrou se o to zasloužil i sexsymbol holek, ve své době neodolatelný fotbalista a také Vlasákův velký přítel Patrik Berger. Značku Styx bez ohledu na výši honoráře propagovaly i další hvězdy českého showbyznysu. Petr se stal jednou z tváří pražské »zlaté mládeže«, všichni jej nazývali trenýrkovým králem. S chutí propařil noci, stejně jako s chutí sportoval. Každý týden hrál hokej nebo fotbálek... Byznys mu šlapal a bylo jen otázkou času, kdy se snoubenkou, inženýrkou ekonomie Gabrielou, založí rodinu. Všechno se zkrátka odvíjelo podle ideálního životního scénáře. A pak nastal osudový střih: Petra jednoho dne nečekaně a silně rozbolela hlava, následovala mdloba, převoz k lékaři. Bylo to rychlé – za pár hodin skončil na neurochirurgii v pražské Nemocnici Na Homolce a šel okamžitě na operační sál. Diagnóza zněla neúprosně: objemný nádor na mozku. Situace byla vážná – lékaři Petrovi dávali pětiprocentní šanci na přežití. Za několik neděl, až se trochu vzpamatoval, musel podstoupit druhý chirurgický zákrok. Bylo to 11. října minulého roku, v den, kdy měla jeho značka Styx přehlídku v pražském klubu Mish Mash. Hvězdou módní show byl herec Jiří Langmajer. Mish Mash byl narvaný, ale trenýrkový král chyběl a návštěvníci netušili, jak na tom je. Rodina, snoubenka Gábina a společník Adam vyhlásili na jakékoli informace o Vlasákově stavu embargo. Pár blízkých, kteří o jeho nemoci přece jen kusé zprávy měli, se ten večer opilo...

Autor: Radovana Jelenová
Foto: Michal Čížek a archiv