Lstivý Rychtář: Počkal si na Artura a na ulici se ho nechutně zmocnil!

Ten chlap snad ztratil poslední zbytky rozumu. To, co Josef Rychtář předvedl ve čtvrtek krátce po poledni, je už vážně do nebe volající. Podařilo se mu totiž lstí setkat s Arturem Štaidlem (který se mu pečlivě od smrti matky vyhýbal) a před televizní kamerou sehrát velmi podivnou divadelní hru…
Celá zápletka je víc než šílená. Rychtář se dnes vydal do Uhříněvsi k vile, kde žil s Ivetou Bartošovou (†48) a odkud ho Ladislav Štaidl před pár týdny vypoklonkoval. Tam se chystal na rozhovor pro jednu televizi, když jako »náhodou« uviděl, že je v domě pootevřené jedno z oken. Jako příkladný občan neváhal a žhavil linku 158. Muži zákona byli na místě během několika minut, ale do domu nevkročili, protože neměli klíče. Ty už Josef Rychtář dávno nemá, protože Ladislav Štaidl vyměnil zámky, což sekuriťák z Říčan zjistil, když se pokusil i po svém odchodu u Uhříněvsi později do Ivetina domu dostat.
Na místo tak musel dorazit taxíkem Artur, který klíče má. Sice mu to asi nebylo po chuti, na druhou stranu se ale alespoň na chvilku ulil ze školy. Ivetin syn pustil do domu policii, která záhy zjistila, že se nic nestalo a dům je v pořádku, prý jen někdo zapomněl zapnout alarm (tvrdil Josef). Pro Rychtáře se nicméně naskytla parádní příležitost sehrát scénku na téma návrat ztraceného syna, případně dojemné setkání syna s otcem.
Když totiž Artur skončil s policií, vrhnul se na něj Rychtář jako vosa na středně nahnilé jablko. Začal ronit slzy, podal mu ruku a přehnaně ho začal objímat, zatímco mladý Štaidl dal ruce před sebe tak, aby byl tělesný kontakt co nejmenší. Očividně mu to nebylo příjemné a až snímky, které si můžete prohlédnout v galerii tohoto článku, uvidí jeho táta, zřejmě už se bez ochranky nevydá ani do školy.
Artur nicméně ze slušnosti vydržel a Josefa neodstrčil, byť by na to měl podle všeho právo. Nelze totiž zapomenout na to, že Josef jeho mámu pohřbil s trapnou estrádou a bez přítomnosti rodiny. Zatímco Artur mlčel, Rychtář hysterický vzlykal a vykřikoval: „Budu tu vždycky pro tebe!“ Jenže mladý Štaidl skočil do taxíku a beze slova odjel, nedbaje dotazů novinářů. To Josef hrdě vypjal hruď a řekl Blesku své prohlášení: „Doufám, že za nějaký čas na tom budeme s Arturem tak dobře, že si budeme moci popovídat. Bude mít jistě spoustu otázek, na které bude chtít znát odpověď. Já tu vždy budu, abych mu pomohl.“