Jak estébáci domlouvali Gottovi

5:00 (daz) – Generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák se v roce 1971 zaručil, že když se Karel Gott (tehdy 32) vrátí ze své emigrace zpět do Československa, nic se mu nestane. Státní bezpečnost tak se skřípěním zubů musela zrušit zpěvákovo trestní stíhání. Přesto si agenti StB 6. září 1971 pozvali Karla Gotta na kobereček, aby mu vyčinili. „Tohle už nám nesmíš nikdy udělat, nebo to příště odnesou tvoji rodiče,“ varoval nepřímo Zlatého slavíka vyšetřovatel StB podplukovník Jiří Jansa na »přátelském« pohovoru v Bartolomějské ulici. Dnešní díl seriálu, ve kterém citujeme z dosud tajných svazků StB, se věnuje Gottovu návratu z emigrace domů…

Chtěl poškodit sjezd!

StB se původně nechtěla smířit s tím, že by Karel Gott vyvázl bez postihu. Svědčí o tom korespondence mezi StB a ministerstvem vnitra. „Nelze vyloučit možnost, že rozhodnutí Karla Gotta zůstat v zahraničí bylo jednou z akcí nepřátelských sil ke konání XIV. sjezdu KSČ,“ píše 24. srpna 1971 náčelník pražské StB pplk. Josef Řezníček ve snaze odvrátit Gottovo omilostnění. Vyšetřovatel Jansta pak vzápětí píše další dopis: „Podle informací se připravuje legalizace pobytu obviněného Gotta v NSR. Tato legalizace by znamenala ve svých důsledcích nutnost zastavení trestního stíhání Karla Gotta a zrušení usnesení o zajištění jeho majetku. Tímto rozhodnutím by bylo znemožněno trestní věc náležitě objasnit. Z uvedených důvodů se doporučuje, aby rozhodnutí o legalizaci pobytu obviněného Gotta v NSR i o povolení k další cestě do zahraničí, kterou má obviněný Gott nastoupit patrně 8. 9. 1971, bylo odloženo do vysvětlení zmíněných otázek.“

A ihned navrhuje, aby se Gottovi přinejmenším důrazně pohrozilo: „V průběhu jednání s obviněným Gottem by mu mělo být předestřeno, že se jeho rodiče dopustili trestného činu nadržování, neboť mařili eventuální propadnutí jeho majetku ve prospěch státu. Tato okolnost může být využita z hlediska působení na obviněného Karla Gotta k zabránění jeho další případné emigraci. Nepřímo mu bude třeba pohrozit, že při obdobných akcích nemůže počítat s naší shovívavostí ve vztahu k rodičům. I když u Gotta nelze předpokládat zvláštní vztah k našemu zřízení, bude nutné navrhovaný rozhovor spojit i s rozebráním jeho vystoupení v zahraničí, která objektivně republiku poškozovala.“

Hra na schovávanou

I všemocná StB ale musela nakonec Husáka poslechnout. Ze svazku, který vedla StB na Karla Gotta, vyplývá, že se pak příslušníci tajné policie domlouvali na plánu, jak zlegalizovat Gottův pobyt v zahraničí. A když se potom vrátil ještě coby oficiálně obviněný do vlasti, dělali, že o tom jakoby nevědí. Hráli takovou hru na schovávanou… V tajné zprávě StB se ještě předtím navrhuje: „Vzhledem k současnému stavu trestního stíhání a předpokládanému odjezdu Gotta do zahraničí v krátké době doporučujeme, aby bylo vůbec upuštěno v těchto dnech od oficiálních úkonů vyšetřovatele (tedy včetně vydání usnesení o zastavení trestního stíhání). Pokud by totiž (myslíme oficiálně) dal vyšetřovatel najevo, že je mu znám pobyt Gotta v ČSSR, musel by jej vyslechnout jako obviněného, což nyní není žádoucí.“

Výslech Gotta na StB

Karel Gott se autem vrátil do Československa večer 31. srpna 1971. První výslech na StB ale absolvoval až 6. září. Z protokolu citujeme:„…Bylo konstatováno, že federální ministerstvo vnitra prodloužilo Karlu Gottovi pobyt v zahraničí do 31. srpna 1971, a že tudíž jeho pobyt v NSR a dalších západních státech nebyl nelegální. Z těchto důvodů bylo Karlovi Gottovi sděleno, že trestní stíhání bude v krátké době zastaveno… V souvislosti s vydáním rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je možné zároveň počítat se zrušením usnesení prokurátora a zajištění majetku…“

„…Protože z vyšetřovacího spisu je zřejmé, že v dubnu 1971 podnikl Karel Gott některé majetkové transakce – převod části nemovitosti na rodiče, prodej tuzexových bonů – byla Karlu Gottovi položena otázka, jak naložil s finančními částkami, které získal zvláště za tuzexové bony a výběrem z vkladních knížek. Karel Gott k tomu uvedl, že část peněz převedl na rodiče, část použil k zaplacení svých dluhů a jiných poplatků a část použil k nákupu marek, bez nichž by prakticky nemohl v NSR žít. Uvedl, že částka západoněmeckých marek, která je mu podle smlouvy ponechávána Pragokoncertem, je zcela minimální a neumožňuje mu více pronikat na tamní trh včetně rozhlasu a televize a nezajišťuje ani dostatečnou reprezentaci. Uvádí, že Pragokoncert s ním zatím odmítl jednat o zvýšení ponechávané částky v markách z honorářů. Žádá, aby tato otázka byla řešena, a on tak nebyl veden k nezákonnému nákupu marek za československé koruny. Bylo mu sděleno, že jde o záležitost ministerstva financí a přislíbeno, že při jeho příjezdu do ČSSR budou příslušné orgány požádány o řešení s tím, že k tomu napíše potřebnou žádost…“

„…Karlu Gottovi bylo zdůrazněno, že je nevhodné, aby své určité rozpory s Pragokoncertem, rozhlasem a televizí řešil takovou formou, jakou zvolil od května letošního roku. Zmíněné záležitosti nelze řešit na úkor československého státu. Karel Gott k tomu uvedl, že svoji situaci viděl jako bezvýchodnou a že byl přesvědčen o tom, že v Československu o něho není zájem. Konstatoval, že je hluboce vděčen za způsob řešení prodloužení délky pobytu v zahraničí s umožněním dalších cest do zahraničí…“

„…Dále bylo Karlu Gottovi sděleno, že pokud se na jeho transakcích v souvislosti z cestou do zahraničí v květnu 1971 podíleli též rodiče, že se dostali na hranici trestné činnosti, že tedy vlastně svým jednáním ohrozil i svoje rodiče nebezpečím trestního stíhání…“

„…Karel Gott závěrem prohlásil, že nikdy neměl v úmyslu zůstat v zahraničí trvale, o čem svědčí jeho vystoupení v zahraničí, jeho korespondence a osobní jednání s příslušnými československými orgány. Závazně prohlašuje, že ani v budoucnosti nechce v zahraničí zůstat trvale, protože chce žít v Československu, uvědomuje si, že není majitelem sám sebe, že patří do této vlasti, které se cítí zavázán a dlužníkem.“