Sport 19. října 2011 • 12:00
Jiří Sloup: Potvora rakovina! Porazil nádor v oku, teď má nález v krku!
3 fotografie
V malém bistru u plzeňských tenisových kurtů sedí vysoký hubený čahoun. Jeho pocity se střídají. Když vypráví o tom, jak porazil rakovinový nádor u oka, usměje se.
Pak se mu ale znatelně roztřese hlas a povídá: „Našli mi něco dalšího v krku. Nevím, jestli to podruhé vydržím.“ A vy máte chuť říct: „Zvládnete to! Jste přece Jiří Sloup, legendární bijec, který nikdy neuhnul ze souboje. Ani mistrům světa.“ Jenže tohle není fotbal...
Jiří, po zprávách, jež o vás šly, jsem čekal setkání s mužem, který je kost a kůže. Ale není to tak zlé.
„Protože jsem deset kilo přibral. Měl jsem devadesát, pak šlo při chemoterapii a ozařování šestadvacet dolů. Nemohl jsem jíst ani pít, v krku mě řezaly kudly a přišel jsem o zuby. Neudržel jsem se na nohách. Teď mi dali doktoři tři měsíce na to, abych dostal sílu, a manželka mi říká (se šibalským úsměvem), že je mě lepší šatit než živit.“
Začalo vám zase pořádně chutnat?
„A jak! Mám radost z jídla. K obědu si dám polévku, knedlo, vepřo, zelo, pak ještě velkou housku a balík oplatek navrch. Kamarád dělá výbornou dršťkovku (culí se), přinesu si sklenici a sprdnu jí litr na posezení. Doktoři chtějí, abych byl připravený.“
Na další boj s rakovinou?
„Měl jsem tu potvoru pod okem. Tlačilo ho to ven a já neviděl. Vypadal jsem jako Hurvínek. Dostával jsem ty nejsilnější dávky, protože moje sportem cepované tělo je mělo vydržet. Bylo to strašný, chtěl jsem to vzdát, ale pomohla mi rodina, vnuci mě prosili, abych bojoval. A teď (v očích se mu zalesknou slzy) znovu? Já nevím, musel bych...“
Zase bojovat jako vždycky na hřišti i s prvním nádorem.
„Ale já to beru tak, jak to je. Viděl jsem v nemocnici mladé lidi s rakovinou, a to je strašné neštěstí. Mně je osmapadesát a živí mě manželka. Musel jsem odejít z práce, teď přerušit nemocenskou, jsem na sociálce. Nebýt ženy, musel bych prodat byt. Ona je pediatrička a víte, jak to je. Jednou jí lidi přijdou, podruhé ne. To holt je život.“
Na lepší jste si asi tenkrát během kariéry vydělat nemohl, že?
„My brali v Bohemce za výhru doma osm stovek a venku dvanáct. Jako zaměstnanec ČKD jsem měl dva tisíce sto korun. No, a když jsem skončil s fotbalem, dělal jsem ve Škodovce, u zedníků a u silnic. Dneska to mají kluci trochu jinak.“
A pokud peníze nerozházejí za auta a slečny, našetří si. Závidíte jim ty gáže?
„Ale kdepak. Lidi nadávají, jaké mají fotbalisté platy, ale já říkám, že když jim ty miliony manažeři dávají, tak by byli blbí, kdyby je nevzali. Je jiná doba, přeji jim to.“
Co byste si přál vy? Zdraví a k tomu?
„Věřím, že se z toho zase dostanu. Mám teď hrozně dlouhé dny. Chodím na fotbal, na Viktorku pokecat s trenérem Vrbou a asistentem Čalounem i na hokej. Sleduji fotbal v televizi a fandím všem českým mančaftům. Chtěl bych si zase jednou pořádně zakopat za starou gardu a nebýt dobrý jen na čestné výkopy...“
Už zase kopu do balonu...
Rekonstruovaný stadion Viktorky a na něm Jiří Sloup s mičudou. Ještě před pár týdny zesláblý zákeřnou nemocí nemohl chodit, a teď už zase kope do balonu.
„Lepší než jen sedět. To jsem dělal moc dlouho,“ zapózoval ochotně na židli. Zkusil svůj pověstný nákop, kterým trhal sítě. „Takhle jsem to dal v Miláně Italům. Mám nahrávku na kazetě, jenže kamarád mi bohužel kus vymazal,“ vyprávěl. Fotbal miluje a dnes večer bude držet palce Plzni při jejím sakra těžkém mači v Barceloně.
„Je neuvěřitelné, kam až to kluci dotáhli. Budou to mít těžké, protože Barca je ještě lepší než Španělsko. Ale máme chytrého Horvátha, výborní jsou Jiráček a Rajtoral a trenér Vrba to má v hlavě srovnané. Tak snad to nebude žádná darda,“ přál si Jiří Sloup, aby jeho Viktorka mač Ligy mistrů ustála. „Budu koukat na televizi s manželkou. Ta fandí víc než já,“ usmál se.
Kdo je Jiří Sloup
Narozen: 30. dubna 1953
Ligová kariéra:
- Plzeň: 1976 – 1982, 1985 – 1989
- Bohemians: 1982 – 1985, 231 zápasů, 48 gólů
Reprezentace: 8 zápasů, 1 gól
Největší úspěchy: Mistr ligy 1983 a postup s Bohemians do semifinále Poháru UEFA (dnes Evropská liga).
Nejslavnější okamžik: V roce 1982 při svém prvním startu za nároďák propálil pumelicí Zoffa v bráně čerstvých mistrů světa Italů. Češi remizovali na slavném San Siru v Miláně 2:2.
Přezdívka: Kvůli vizáži – dlouhým černým vlasům a vousům – se mu říkalo Abbé Faria podle slavné postavy z Hraběte Monte Christa.
Zajímavost: Komunisté ho nepustili do zahraničí, kde si mohl finančně přilepšit, protože měl nízký počet reprezentačních startů. Takové byly jejich regule...
3 fotografie
