Roman Turek dostává banální, ale velmi důležité rady… Tati, chytej pořádně!

Trenér by si to nikdy nedovolil, dvě malé žáby ale mají pro nejlepšího gólmana v extralize před každým zápasem jednu chytrou taktickou radu. „Tati, koukej chytat pořádně. Ne, že zase něco pustíš!“ Tohle slýchá ROMAN TUREK (37) od svých dcer Cindy a Nicki. Taková motivace! A tak se taťka snaží, potí, skáče a chytá jako pánbůh, aby svým holčičkám vyhověl.

Slavný brankář českobudějovického Mountfieldu už vychytal v play off tři nuly, v základní části udržel čisté konto šestkrát. Je největší hvězdou soutěže. A jeho dcery mu diktují, jak má chytat! „Ono jim je vlastně docela jedno, jestli chytám dobře, nebo blbě. Rozhodující je výsledek,“ přemítá Roman Turek.

Když se hraje doma, v hledišti nikdy nechybí celá Turkovic rodina. Tam, kde sedá paní Helena s čerticemi Cindy (7) a Nicki (4), vždycky gólman hodí okem. Syn Eddie (16) chodí s kamarády jinam. „Pro holky je důležitá výhra, protože pak smějí do kabiny,“ vysvětluje »Eda« Turek. Eda; tak mu říkají úplně všichni: spoluhráči, trenéři, manželka, tchyně a někdy dokonce i děti.

Nedávno si holčičky poplakaly. Domácí rupli, a to bylo slziček. „Nějaký pán je utěšoval, že příště se určitě vyhraje. A ony hned, že příště jim je to jedno, že chtěly do kabiny teď hned.“ V českobudějovické kabině bývá po vítězných zápasech hodně rušno. Prohánějí se tam všechny ratolesti, hrají fotbal, na schovávanou, padají přes sebe. „Doslova zaplaví šatnu. Skáčou a řvou, dělají binec. Mají to na hokeji úplně nejraději. Kvůli tomu musíme vyhrávat. Aby mohly dětičky dělat peklo.“ Proto vždycky holky tátu nabádají, ať pořádně chytá…

Zatímco potomstvo se těší na čas vítězných zápasů, tátové vyhlížejí jarní sluníčko. Znamená to, že začnou jezdit na zimák na kole. Pak bude pohoda play off naprosto dokonalá. „Když je teplo, je to nejlepší způsob dopravy. Osm minut lehkého šlapání od baráku až do kabiny,“ říká mistr světa a vítěz Stanley Cupu, jehož můžete coby bizarního velocipedistu zanedlouho potkat v ulicích Českých Budějovic.

Taková hvězda, a usedá na předpotopní bicykl a velebně se veze městem. I třeba jen v pantoflích, zvolna kroutí pedály jako správný výletník. „Kam se honit. V letní přípravě toho našlapeme dost a dost. Na kole se pak můžete zastavit na jedno, dvě pivka. Tedy po sezoně, samozřejmě,“ ubezpečuje »Eda« Čistě teoreticky – když bude hrát jeho tým finále – může si pro titul dojet na kole. „Tak daleko ještě nejsme. Ale je fakt, že nás jezdí i pět, šest. V sousedství bydlí třeba Vydarený, Hudec, Gřegořek, Vak, Veselý nebo Petr Sailer,“ vypočítává Turek.

Bude jejich jízda skrz play off stejně spanilá, jako když majestátně drandí městem? Dětičky by si to jistě přály…

Kafe, budík a vířivka

Brankář dělá 80 % výsledku. To vám řekne každý. A Budějovičtí si mohou mnout ruce, za zády mají velezkušeného »Edu« Turka. Ten je spolehlivý jako švýcarské hodinky, jen si musí dát v den zápasu bacha, aby nezaspal. „Na zápasy se umím připravit. Kdysi jsem se nervoval, teď cítím příjemné napětí. Do okamžiku, než se hodí buly,“ říká usměvavý obr. Ráno si dá kávu, ale nesnídá. S manželkou Helenou střídvě vozí holčičky do školky, syn Eddie jezdí sám autobusem. „V kabině si dám další kafe, někdy dvě. Trénink, porada, společný oběd,“ popisuje Turek den zápasu. Po obědě si občas lehne. Jak má chuť. „Ale ne dýl než hodinu. To by mě zabilo, tak si pro jistotu nařizuju budík.“ Před zápasem ještě vleze do vířivky, aby si nahřál svaly. „Na pět minut, víc by bylo na škodu,“ vysvětluje. Pak se oblékne a jde na věc. Karlovarští se mají nač těšit.

Žádný maskot, rituál... A přece jedou!

Vousy, obarvené vlasy, všemožné rituály. Tak tohle v Budějovicích nehledejte. Podle nejstaršího »kusa« kabiny Romana Turka vládne na jihu liberální přístup. Jak na něj play off působí? Přinejmenším ho to baví. A Budějovice jedou! I díky »Edovi«...

RITUÁLY.
Jako by při soutoku Malše s Vltavou o nich nic nevěděli. „Můžeš se holit jak chceš, barvit si hlavu jak je libo, anebo vůbec. Nemáme maskota, hymnu, žádný rituály, žádný řád playoff,“ prozrazuje Turek a vzpomene na bývalého spoluhráče – slovenského obránce Haranta. „Toho jednou na rozcvičce trefili pukem a trochu ho rozpárali. On pak dal v zápase gól. Od té doby jezdil kolem brány, aby se přimotal puku do cesty. Když ji koupil, byl spokojenej.“

DĚDEK.
Někdy ho tímhle slůvkem spoluhráči poškádlí. „Dělám, že to neslyším. Mládež je dneska hrozná,“ směje se. „Nejhorší ale je, že se připojí i třicátníci. Nechtějí si připustit, že už jim je tolik.“ On sám se cítí dobře, jen tělo déle regeneruje. Reakce jsou ale pořád stejně pohotové. „Nechtěl bych ještě končit, mám smlouvu na další rok, ale jestli budu jako Hašan, to netuším. Že bych ho trumfnul?“ uvažuje.

KASA.
Ta budějovická pěkně tloustne, třebaže nejsou stanovené pro play off žádné taxy. „V sezoně se platí za každý gól i nulu, v play off podle toho, co uznáš za vhodný. Já dal za tři nuly nějakou pětku do kasy. Přiměřeně,“ cuká se Turek.

PLAY OFF.
Když přijde vyřazovací část, Turek pookřeje. Lidi jsou napnutí, spoluhráči se hecují. „Těším se na každý zápas. Kdybychom v play off nebyli, to bych těžce kousal,“ pokyvuje hlavou vyhlášený flegmatik. „Ne, ne, prožívám to uvnitř. Mám pořád silnou motivaci. Umím se vyhecovat, kousnout,“ dodává. O titul už hraje s Mountfieldem potřetí v řadě, předtím pomáhal k návratu do extraligy.

ODDECH.
Občas se vydá na led jen tak, v šusťákách a s normální hokejkou. Sází góly jako nejlepší snajpři. „Nedávno jsem na tréninku dával jeden za druhým,“ rozzáří se. „Nebyl tam žádnej gólman,“ práskne. Ale stejně by byl rád, kdyby gólmani směli do útoku. „Šel bych třeba i na trestný střílení. Ale musely by to povolovat pravidla.“