Hana Hegerová (†89): LSTÍ UNIKLA NEJVĚTŠÍMU ZLU!
Všeobecně se myslelo, že Hana Hegerová (†89) Antichartu podepsala. Není to ale pravda. Sama královna českého šansonu to deníku Aha! před čtyřmi rok vyvrátila. To když jsme zpěvačku navštívili u ní doma.
Paní Hegerová, na seznamu Rudého práva těch, kdo podepsali Antichartu, je i vaše jméno...
„Opravdu? To je ale velká hloupost! Poslyšte, mně už to může být opravdu jedno. Já ten pamflet ale nikdy nepodepsala. Utekla jsem před ním.“
Jak se vám to podařilo?
„Ke mně domů do Dejvic přijeli vnitráci. Že se musím dostavit do Divadla hudby, a pokud tak neučiním, tak mě už nepustí za hranice. A to víte, já tehdy jezdila hlavně Německo. Tady jsme za koncert měli strašně malé gáže. Myslím, že asi tak čtyři sta korun. Tak jsem do toho Divadla hudby šla. Netušila jsem ale vůbec, co mě tam všechno čeká.“
A potom?
„Usedla jsem do zadních řad a na to se můžete ostatně podívat, když pustí ten dokument. Samozřejmě, že i mě si nafilmovali, jak tam sedím. No a potom... Určitě tam něco mluvil Karel Gott a potom se začalo podepisovat.“
Hegerová měla jasno o pohřbu, i co s popelem. A Ivanka Devátá už knihu nedopíše
A vy?
„Když se pomaloučku začala tvořit ta dlouhá fronta, vzpomínám, že se do ní zrovna zařadil Lasica se Satinským, šla jsem k policajtovi a říkám: Potřebuji na záchod. A on mě pustil. V mezipatře jsem chvilku posečkala, aby na mne zapomněl a už jsem utíkala ke vchodovým dveřím. Někdy mi v tý hlavě blýskne a tenkrát zrovna blýskalo.“
Nastalo potom i období, kdy jste nemohla vycestovat. To bylo kvůli vašemu útěku z divadla?
„Přišli na to, že jsem to nepodepsala. Myslím ale, že to bylo spíš kvůli tomu, že jsem zpívala protestsong Kázání v kapli betlémské, který složil Petr Hapka. Oni prostě věděli, že nejsem jejich. Nádherný song to byl a ta slova: Ten, který neznal, co je strach, ten, z něhož nezbyl ani prach, unášen kazatelnou asi znova metat by musel krutá slova do strachem nalomených zad.”
Nakonec jste ale cestovala.
„Ano. Tehdy na Pragokoncertu pracovala Kateřina Frýdová a ze Západního Německa za ní přijel jeden producent s dotazem: Co je s tou Hegerovou? A ona, že pořád existuju, žiju, jen nemohu vycestovat. A on, že mne chce a ona: Zkusíme to. Nevím, co pro to musela všechno udělat, nakonec jsem ale vycestovala.“
Zkoušeli také někdy na vás, abyste udávala?
„No jéje! Před odjezdem do pařížské Olympie v roce 1967 mi volal nějaký pán. Prý mne zve na kávu do Slavie. Blbá jsem, že jsem tam vůbec šla. Poprosil mě, jestli bych neudala všechno, co se tam bude říkat a dít, protože tam bude celá československá show. A já na něho: Prosím vás pěkně, tohle já dělat nemůžu. Zrudnu, zbělám, zfialovým, každý to na mně pozná. On byl ale slušný, odešel a nechal mne být.“
Blesk Podcast: Úspěch Hegerové byl tvrdě vydřený. Texty vypadaly jako omalovánky