Kateřina (22) byla terčem hloupého vtipu: Na diskotéce jí vyrazili oko

Dělala au-pair v londýnské rodině, od rána do večera vychovávala dětičky a tak si chtěla poprvé v životě vyrazit do světa. Cílem byl ostrov Ibiza, dějiště letních radovánek.

Chtěla studovat na univerzitě, ale vzdala se školy ve prospěch mladší sestry. Rodina neměla moc peněz, a tak se vydala do Anglie dělat au-pair. „Prošla jsem několika rodinami, kde se ke mně chovali příšerně. Někde nemáte klíče od domu, jinde vám zase nedají najíst nebo nedostanete zaplaceno,“ začíná vyprávění. Až v květnu si našla skvělou rodinu v centru Londýna a starala se o dva kluky ve věku 6 a 4 let.

Třináctého…

Katka byla pevně rozhodnuta, že v létě se určitě musí jet někam podívat. I kdyby měla jet sama! A tak se taky stalo. „Vydala jsem se na plavbu, projela jsem Mallorcu, Sicílii a třináctého srpna jsme zakotvili na Ibize,“ říká.

Seznámila se tam s partou Čechů. „I když nejsem fanouškem diskoték, říkala jsem si, že jsem na Ibize, tak prostě někam jít musíme. Měli jsme odplout až v 6 ráno, tak jsme vyrazili na vyhlášenou diskotéku Pacha,“ dodává.

Osudná diskotéka

Vše klapalo, lidé se bavili a Katka se cítila skvěle. Doprovázeli jí dva kamarádi, ale po chvíli se poblíž posadil třicátník tmavší pleti s mladou dívkou. „Žena seděla obkročmo na muži, nebojím se tvrdit, že to bylo prostitutka,“ kroutí hlavou Katka, která k nim seděla otočená bokem.

Jenže jeden z jejích kamarádů po zmíněném páru z legrace hodil polštář. A to neměl dělat, Katce se to bohužel stalo osudným. „O pár minut později se mi roztříštila sklenička o obličej. Jeden kamarád rychle běžel za personálem, ať zavolají záchranku, druhý se začal s útočníkem prát,“ vzpomíná. „Vnímala jsem, jak ze mě teče krev, spousta krve, křičela jsem a jen jsem myslela na to, aby se mi nedostal střep do oka,“ Katka byla v šoku, zpanikařila a myslela si, že umírá. „V myšlenkách jsem se rozloučila s rodinou a pak jen čekala, až to skončí,“ dodává.

Šok

Katka upadla do šoku. Po chvíli přišel zdravotnický personál, prohlídli ji, mluvili na ni – což ji probralo a ptali se jí, jestli je její oko v pořádku. „Řekli mi, že je zalité krví, tak proto nic nevidím, věřila jsem jim.“ Zdravotníci jí zavazovali hlavu a mezitím uklízečka začala odklízet krev a zahlazovat stopy.

Sanitka jí odvezla do nemocnice a kamarádi za ní museli jet taxíkem. „Toho kluka, který hodil polštář, už jsem pak ale nikdy neviděla. A ani nechci. Nedokážu mu odpustit,“ říká Kateřina. „I když nikdo z nás nemohl předpokládat, že po mě ten muž hodí sklenici se svíčkou,“ říká smutně. V nemocnici strávila celý týden a za celou dobu za ní nepřijel nikdo z klubu. Policii zavolala až nemocnice.

Nevidím

Sklenice Katce zasáhla čelo, nejsilnější kost v čele, takže žádné zlomeniny neměla. Ani střepy se jí do oka nedostaly. Pořád tedy doufala, že je vše v pořádku. Dokola se ptala, co je s jejím okem, ale nikdo ji neodpovídal. „Říkala jsem si, že takhle žít nedokážu. Hlavou mi bleskly i myšlenky, že by bylo lepší všechno skončit. Nemůžu přece takhle žít plnohodnotný život,“ popisuje svůj osud. Po operaci jí druhý z kamarádů oznámil, že oko už se bohužel nepodařilo zachránit. „Jak oko? Oni mi vyoperovali oko? Proboha,“ říkala si Kateřina. Při další kontrole jí bylo řečeno, že jí oko nechali, ale zrak se jim nepodařilo zachránit. „Co tam zůstalo, už oko není, moje optická soustava je zničená, nemám čočku a ze sítnice a cévnatky zůstaly jen zbytky,“ popisuje Kateřina. Kdyby sklenice zasáhla spánek, mohla být mrtvá. Den po operaci přišli muži od policie pro jejich výpovědi.

Rodina o ni měla strach

Kateřina chtěla pořád jen spát, protože jen ve snech prý byla normální. Říkala si, že prožívá noční můru, která skončí, až usne. „Asi po týdnu jsem byla schopná převozu do Prahy do Vojenské nemocnice. Byla jsem unavená, nezvládala nápor světla, nemohla jsem ani chodit, přepadávala jsem na pravou stranu. Na čele mám 4 jizvy a jednu na víčku, o délce 7 cm, která mi víčko přeťala. Nejsem schopná ho otevřít.“

Konečně doma

Byla u psychologa, jela do nemocnice v Olomouci, kam upínala veškeré svoje naděje. Doktor jí prohlédl a ona slyšela jen, že už jí nic nepomůže. Zhroutil se jí svět. Slepé oko se jí prý po čase začne zmenšovat a přetočí se k uchu. Pak jí ho budou muset odoperovat, dostane protézu. „Chtělo se mi zvracet. Ta bezmoc a úzkost je hrozná. Chtěla jsem být zase normální,“ říká.

Zpátky do Londýna

V Anglii měla Kateřina přátele, práci a zázemí. Chtěla zase naskočit tam, kde přestala a pokračovat ve svém životě. Její matka je v osobním bankrotu, tak jí nechtěla být na obtíž. Navíc figuruje v její hypotéce a hrozí, že rodina přijde o dům. Potřebuje vydělávat. „Ráda bych zůstala doma, abych se doléčila, ale musela jsem odjet.“ V Londýně ji ale její hostitelská rodina řekla, že musí do 5 dnů odejít. Měli strach s ní nechat chodit děti ze školy a do školy, nemusí něco vidět. Život se jí zhroutil jako domeček z karet.