Asi 230 km před cílem, v sobotu ve čtyři ráno, autobus u Svetého Roku děsivě havaroval a sedm ze 49 pasažérů zahynulo! Osmou obětí je potom řidič, který za volantem zřejmě usnul… Namále ale měly i obě brněnské sestry…
Při nehodě byly obě velmi těžce zraněny, obě měly ošklivě zlámané nohy, ihned je tedy vrtulníkem transportovali do nemocnice v Záhřebu. Natálku při vědomí, její sestřičku v kritickém stavu. Dosud se neprobrala, ale z nejhoršího by snad podle chorvatských lékařů měla být venku.
„Vážněji zraněná dívka je stále v bezvědomí. Má vedle nohou také těžké zranění hlavy, plic, hrudníku a břicha. Zatím nebyla schopná dýchat bez podpory. Zítra opět uděláme CT hlavy a uvidíme, zda se zlepšila. Stále je tu bohužel možnost komplikací,“ prozradil ustaraně profesor Mate Majerović, vedoucí oddělení chirurgie fakultní nemocnice Záhřeb.
Za oběma dívkami z Brna ihned vyrazili jejich vyděšení rodiče. Vystartovali, jakmile se o tragédii dozvěděli. „Mluvili jsme jenom s Natálkou. Je ještě vyděšená, ale je to dobré. Jeli na dovolenou s babičkou,“ řekli novinářům stručně. Teď už se společně modlí za to, aby se jim domů vrátila i Natálčina sestřička Terezka...
Ti vepředu dopadli mnohem hůř...
Nejbližší nemocnice k místu nehody, kam zraněné Čechy sanitkami sváželi, nebyla stavěná na tak velký jednorázový příjem pacientů. Všechny se podařilo ošetřit, ale pak se stalo, že se třeba na jedné posteli sešli tři lidé... A mohli vyprávět:
Miloš Meluzín: Krev a zvratky!
Přes zlomený nos flastr, kalhoty od krve, hlavu plnou nezapomenutelné hrůzy ukrývá v dlaních. „Nikdo nevíme, co se pořádně stalo,“ říkal Miloš Meluzín.
„Rozmlátilo se okýnko, lidi se hrnuli ven. Panika, strach, krev, zvratky. Zavazadla všude, zranění… Jak jsme se dostali ven, sedli jsme si na obrubníky a snažili se z toho šoku vzpamatovat.“
Dvojice z Prahy: Měli jsme štěstí!
Nějak automaticky zasedli dva mladí milenci, Barbora Sosnová (28) s Martinem Vyšatou (23), do zadních řad autobusu. A to jim zachránilo život!
„Spali jsme. Naštěstí vzadu,“ řekl za ně Martin. „ I já jsem hodně pomlácený, jel jsem po asfaltu a štěrku. Ale to je nic proti tomu, jak dopadli ty lidi tam vepředu…,“ polkl naprázdno.
Zdeněk Braun: Žena už do autobusu nevleze...
Paní Milada Braunová jezdila do Chorvatska autobusem 10 let, vždy ve stejné sestavě přátel. Syn a manžel Zdeněk moři moc nedají, tak ji posílali samotnou. „Člověk si vždycky říká: to se nemůže stát… A pak najednou otevřete oči a bác tohle!“ běhá panu Braunovi ještě teď mráz po zádech.
Jeho paní naštěstí seděla na pětisedačce až úplně vzadu, takže vyvázla zdravá, jen trochu potlučená. „Má zhmožděné ledviny, krev v moči. Ale sono i CT prý vážnější vnitřní zranění vyloučila,“ spínal ruce na brněnském letišti její muž při čekání na letadlo. V ruce třímal žabky, aby se Milada měla do čeho obout, syn zase kytku.
„Ona je silná osobnost, snad se z toho oklepe, i když kolem sebe viděla mrtvé, potrhané lidi,“ věří. V jednom má ale on i jeho žena jasno: „Do autobusu už ji prý nikdy nedostane!“
Cestující: Nezbylo nám vůbec nic...
O velkém štěstí může hovořit paní Janoušková s rodinou. V jejich skupince byli tři dospělí a dvě malé děti. Jako zázrakem všichni vyvázli jen s drobnými poraněními! Nezůstalo jim ale vůbec nic...
Pamatujete si, co se stalo?
„Spali jsme, probudil nás až náraz. Až ve chvíli, kdy byl autobus na boku, jsme začali vnímat, co se děje.“
Jaká byla vaše zranění?
„Bylo nás pět, tři dospělí a dvě děti a měli jsme to štěstí, že největší zranění je moje šití na hlavě. Jinak odřeniny, pohmožděniny, žádná zlomenina.“
Je o vás postaráno?
„Dostali jsme samostatný pokoj, jídlo, byla tu vizita. Lékaři hned po příjezdu se o nás postarali, dostali jsme tetanovku a podobně. Byla tam i konzulka.“
Budete v dovolené pokračovat?
„Nechceme! Vždyť ani nemáme vůbec žádné věci, ty zůstaly v autobuse a nevíme, kdy je uvidíme. Po tom, co se stalo, ale hlavně nemáme žádnou chuť na dovolenou. Letíme domů...“
11 fotografií
