Příběh smíšeného manželství z Vimperka: Muž je Rom, problémy mám i já!

Vimperk má potíže s nepřizpůsobivými již delší dobu. Ve městě vzrostla kriminalita, kterou mnozí připisují zdejší romské menšině. Problémy ve Vimperku teď sleduje celá republika. Radek a Martina Kantorovi jsou na ně zvyklí už od začátku svého příběhu...

Poznali se v baru, kde Martina pracovala. Radek tu Martině zahrál na kytaru a ona se do sympatického Roma okamžitě zamilovala. Hned potom ale začali mít problémy s rasovou diskriminací. Majitel zakázal do podniku vstup Romům, Martina tam ale svého Radka brala pořád. Kvůli tomu měla problémy nejen ona s nadřízenými, ale také Radek s ostatními Romy. „Všichni cikáni mi záviděli, protože jsem tam na rozdíl od nich směl,“ říká Radek.

Po čtyřměsíční známosti se brali, jenže rodiče nevěsty nechtěli jít ani na svatbu! „A dnes ho mají možná radši než mě!“ říká v žertu Martina. Nešlo ale všechno tak hladce. Novomanželé nejprve zvolili společné příjmení Žiga – Žigová, ale to jim moc štěstí nepřineslo. „I přes barvu pleti mi to jméno spolehlivě zavřelo všechny dveře…,“ popisuje blondýnka. A tak se přejmenovali na Kantorovy.

Radek pracoval v kovárně, na pile i v bývalé Tesle, nakonec ale skončil za volantem kamionu, kde si dnes vydělá tolik, že uživí svou ženu i dvě dcery. Právě práce je podle něj recept na všechny nepřizpůsobivé nejen ve Vimperku. A ty, co pracovat nechtějí a čekají jen na dávky, by vystěhoval za město.

„V městských bytech si zaslouží žít jen ti, kteří si vydělávají peníze a platí daně,“ myslí si. Sám v jednom takovém bydlí a nechce, aby kvůli cikánům Vimperk dopadl jako severočeské obce, kde se lidé bojí vyjít na ulici už i za dne.

„Nesnáším lidi, kteří se neumějí chovat. Já se chovám přirozeně, ale ať dělám co chci, tak stejně nezapadnu. Pro bílý nejsem dost bílý, pro cikány zase dost cigánský. Už jsem si ale zvyknul. Prostě žiju svým životem a nestarám se o nikoho,“ uzavírá Radek Kantor.