Výročí povinné školní docházky: Tohle je první čítanka!

Stejně jako dnes tedy děti nastupovaly do první třídy v šesti letech a základní škola trvala do dvanácti let věku. Všeobecný řád školní upravoval mimo jiné i síť tehdejších škol a za zmínku stojí, že tělesné tresty byly na školách přípustné.

Školní docházka byla nejdříve doporučená, později se stala vymahatelnou zákonem. Nařízení, které mělo zvýšit všeobecnou vzdělanost obyvatel, u nás přišlo mnohem dříve než v ostatních zemích Evropy.

Triviální školy

Všeobecný školní řád například určoval, že v obcích s farou a v menších městech byly zřízeny farní neboli triviální školy, které se zaměřovaly na čtení, psaní, počítání a náboženství. Děti tak měly zvládnout základní vědomosti, které byly do té doby výsadou jen určité části obyvatelstva. Do výbavy učitele tehdy neodmyslitelně patřily i housle.

Hlavní školy

V krajských a větších městech byla na tzv. hlavních školách výuka rozšířena na více předmětů, žáci se tu například učili praktické dovednosti pro své budoucí povolání, základy latiny, dějepis, přírodopis, zeměpis a kreslení.

Normální školy

V hlavních zemských městech (Praha, Brno, Opava) vznikly tzv. školy normální, s ještě širší učební osnovou, zabezpečující i přípravu učitelů. Žáci se zde připravovali pro další studium a přechod do praxe a také na učitelské povolání. Mohli zde získat základy stavebnictví, mechaniky, kreslení a přírodopisu. Na všech typech škol byly přípustné i tělesné tresty.

Školy platily obce a vrchnost

Chod škol finančně zajišťovaly obce a vrchnost, hlavní školy financoval zemský školní fond. Dozor nad školami příslušel faráři a hospodářský a administrativní dohled místnímu školnímu dozorci, kterým obvykle býval bohatý sedlák, či jiná významná osobnost. Dozor nad celým okresem vykonával vikář nebo děkan.

Jak šel čas

V roce 1869 byla povinná školní docházka prodloužena na osm let, do čtrnácti let věku. Byl zrušen systém triviálních, hlavních a normálních škol, které nahradila škola obecná. Po pěti letech v obecné škole mohli žáci pokračovat po dobu dalších tří let buď dále ve venkovské obecné škole, nebo v v měšťanské škole, která fungovala (alespoň jedna) v každém školním okrese. Na měšťance studovali žáci, kteří neměli možnost studia na gymnáziu.

1922 – Malým školským zákonem byly vylepšeny materiální podmínky pro výuku. Byly stanoveny maximální počty žáků ve třídě na osmdesát. V průběhu let se tento počet snižoval zprvu na šedesát a posléze na padesát. Byl zaveden předmět povinná občanská nauka a ruční práce, naopak nepovinným předmětem se stalo náboženství.

1948 – V dubnu vydaným zákonem o základní úpravě jednotného školství se povinná školní docházka prodloužila na devět let. Výuka na pětileté národní škole a čtyřleté střední škole byla jednotná. Soukromé a církevní školy byly zrušeny.

1953 – Povinná školní docházka byla zkrácena na osm let.

1960 – Zákonem byla školní docházka opět prodloužena na devět let, vznikly základní devítileté školy. Tento trend trval až dokonce školního roku 1978. V průběhu dalších let se situace ještě několikrát měnila.

Fotogalerie

8 fotografií