Příběhy pejsků z útulků: Šmudlinka jí kuřátka

Pečlivou paničku, psího kamaráda, kočičí přítelkyně, pohodlnou postel a stále plnou misku – to všechno už nyní má Šmudlinka, další fenka ze zvonovické smečky na Vyškovsku, původně odsouzené k likvidaci.
Alena Kučíková (58) z Mělníka si Šmudlinku vyhlédla, když jí zemřel jeden z pejsků. „Hned mi padla do oka. Řekla jsem si – ta bude moje. Jen jsem se ujistila, že bude snášet pejska a kočičky, které už mám doma,“ říká nová majitelka fenky. Před cestou pro ni jí vedoucí útulku v Kralupech nad Vltavou doporučila, aby ještě počkala, až fenku naočkují a přestane kašlat. „Řekla jsem jim, že ji tam nenechám, že ji doléčím a dám naočkovat. Už je všechno v pořádku, jen ještě vykapáváme očička,“ dodává Alena Kučíková.
První setkání se Šmudlinkou bylo prý trochu rozpačité. „Nehlásila se ke mně. Do auta mi ji musela odnést vedoucí útulku. Bála se mě. V autě přede mnou prchala. Byla ve stresu, tak zpočátku ani nepapala,“ vzpomíná nová panička. Šmudlinka si ale rychle zvykla. „Granule nechtěla, konzervy jí moc nejedou. Nejraději papá kuřátka a pribináčky. Naučila se i loudit,“ líčí apetit fenky její paní.
Šmudlinka spí ráda v posteli, s kočkami se zase spokojeně povaluje na gauči. „Je moje zlatíčko a kamarádka. A na rozdíl od lidí ublížit nedokáže,“ míní Alena Kučíková. Jméno jí nezměnila prý proto, že jí sedí. „Ona je vážně malá šmudla. Každý den jí musím mýt záda, protože se v něčem vyválí,“ objasňuje s úsměvem majitelka.