Příběh sloních holek z pražské zoo: Mám tě ráda, kámoško!
Taková je sloní láska. Samice Gulab a Shanti v pražské zoo jsou velké kamarádky už přes 30 let. Dodnes si nezevšedněly a s nadšením se mazlí každý den. Vzájemná náklonnost gigantických dam přitom vůbec není proti přírodě.
..
„U slonů vládne matriarchát. Vztah mezi samicemi je i ve volné přírodě nesmírně pevný a trvalý. Jsou na sebe velmi fixované,“ objasňuje zooložka Romana Anděrová.
První přišla do zoo v roce 1966 jako sedmileté mládě Gulab. O pár let později k ní přibyla pětiletá Shanti. Od té doby ji Gulab ochraňuje. Spolu překonaly i ničivé povodně v roce 2002. Tři dny tehdy pod dohledem ošetřovatelů strávily bok po boku přivázané u velkého stromu vedle hlavní brány. »Holky« jsou jako správné slonice pořádně »upovídané«. Jejich debaty jsou ale pro člověka neslyšitelné. „Ke komunikaci využívají hodně doteky. Mají ale i své zvukové signály, které vydávají podupáváním. Chvění země a infrazvuky jsou jejich dorozumívacím jazykem,“ objasňuje zooložka. Gulab se k Shanty vždy chová jako tolerantní starší sestra. Ví, že její kamarádka ráda hraje s míčem fotbal, a tak se k ní občas přidá. I když je vůdkyní, nechá Shanti při procházkách jít klidně první.
Choboty mají sloni velmi citlivé. Tak proto jsou dotyky chobotem velmi časté a také něžné. Z pohledu člověka to vypadá jako zvláštní tanec plný drobných dotyků.
Slonice nejsou žádné šmudly. Každý den svou jemnou kůži pečlivě ošetřují. Když zrovna není k mání voda, lebedí si v prašné lázni. „Ochlazují se tak a zbavují se cizopasníků,“ vysvětluje Anděrová.
„I když jsou sloni tlustokožci, mají na svou velikost tenkou a velmi citlivou kůži,“ říká Anděrová. Kamarádka zrovna není nablízku, a tak si Gulab masíruje chobot alespoň o dřevěný kůl.
Slonice milují a potřebují fyzický kontakt. „Vzájemné drbání je jim stejně příjemné jako lidem, když je někdo šimrá na zádech,“ ujišťuje zooložka, zatímco se Shanti tře zadnicí o bok Gulab.
