Záhada hrobu v Hrádku nad Nisou: Tajemná »upírka Stela« vydala svá svědectví!
Během plánované obnovy historického centra města Hrádku nad Nisou byl před několika dny objeven kousek od náměstí mělký hrob s lidskými ostatky, patřící podle prvního ohledání ženě upírce. Tak se totiž zhruba 700 let stará kostra, archeology pojmenovaná Stela, dostala do podvědomí veřejnosti. Hororovitému označení upír nasvědčuje fakt, že byla ve středověku pohřbena nestandardním způsobem obličejem dolů a vně hřbitovní zdi. Ve čtvrtek byla kostra z hrobu vynesena a antropologům připravila další šok. Z domnělé upírky se z největší pravděpodobností vyklubal muž. A my jsme byli při tom.
Krutý osud záhadného upíra
Tajemná kostra, jejíž jméno bylo odvozeno z data jejího nalezení – 4. března, pochází pravděpodobně ze 14. století. Že jde o ženu, usuzovali archeologové z kosterních proporcí. Tělo bylo evidentně pohřbeno způsobem, jakým se tenkrát pochovávali lidé označovaní za nesprávné křesťany a za lidi nebezpečné, kteří se mohli živým po smrti mstít. „Stačilo, když někdo například špatně chodil, měl srostlé obočí nebo byl hrbatý. Lidé si podobné rozdílnosti nedokázali vysvětlit a tyto jedince, kteří byli v jejich představách spojeni s ďáblem, vydělovali ze společnosti,“ vysvětluje středověký způsob myšlení archeolog Severočeského muzea v Liberci Petr Brestovanský. Byli proto pohřbíváni za hřbitovní zdí a obličejem dolů stejně jako sebevrazi, zločinci, utopenci, jinověrci a upíři. Na břiše byla těla uložena proto, aby mrtví nemohli vstát ze zasypaného hrobu. Takto uložené kostry byly u nás nalezeny i na bývalých popravištích. Proč bylo takto pohřbeno i tělo nalezené nedávno v Hrádku nad Nisou, je zatím zahaleno tajemstvím.
Do hrobu přidali čtyři stříbrňáky
U ostatků záhadné bytosti se nacházely čtyři stříbrné pražské groše Jana Lucemburského a vrstva středověké keramiky. Právě upírům se od pradávna dávaly do hrobů drobné předměty, například mák, lněná semínka, kamínky a také mince. Počítání těchto předmětů mělo upíra zdržet při případném vystupování z hrobu. Příznačný je i mělký hrob, protože čím váženější byl nebožtík, tím hlouběji se prý jeho tělo ukládalo. Kdo tedy byl dotyčný nebožtík? Mohl být označen za upíra, i když jeho hrudník nebyl probodnut kolíkem? „Určitě se jednalo o člověka, který měl pohnutý život. Existují v podstatě dvě roviny vysvětlení. První možností je, že spáchal trestný čin, druhá varianta koresponduje s myšlením lidí před sedmi sty lety, kteří se báli jeho msty. Z historických pramenů vím, že se na našem území našla těla probodnutá kolíkem, i když se nemuselo jednat vždy o upíry. Například u ženy stačilo, aby měla nemanželské dítě, které po porodu zabila. Když se na to přišlo, čekal ji trest. Zaživa ji zahrabali a mrtvou pak prokláli kolíkem,“ dodává archeolog. Kolik let bylo tajemné bytosti z Hrádku nad Nisou v době smrti a zda byla tělesně postižená, se teprve dozvíme. Na tyto otázky dá odpověď až následné zkoumání jejích ostatků. „Antropoložka prohlédne kostru a určí, jak byl nebožtík v době smrti starý. Podle antropoložky zatím vše nasvědčuje tomu, že domnělá upírka je ve skutečnosti muž. Na konečný závěr si však ještě počkáme,“ říká archeolog Petr Brestovanský.
Kdo dříve býval označován za upíra?
Většina upírů jsou podle lidového podání ženy. Tyto bytosti vstávají v lidských představách v noci z hrobů, aby se mohly nasytit lidskou krví. Právě obava z upírů a návratů mrtvých do světa živých prý vedla k tomu, že naši předkové ukrývali zemřelé do vykopaných hrobů, zřizovali pro ně hřbitovy, nebo dokonce nekropole neboli města mrtvých. Domněnky o existenci upírů podněcovaly i některé případy, kdy byly nalezeny prázdné hroby nebo mrtvoly, jejichž stav neodpovídal předpokládanému stupni rozkladu a v žilách měly dosud krev. Také církev v existenci upírů pevně věřila. „Do kategorie s upíry byli bohužel v tehdejším myšlení lidí zahrnuti i lidé postižení, které čekal většinou krutý osud. Spadali do skupiny bytostí spolčených s ďáblem a jejich životní příběhy bývaly smutné. V kronikách existuje mnoho případů i klasických krvežíznivých upírů, jeden konkrétní je dokonce z doby, ze které pochází kostra právě zkoumané Stely. Podle kroniky žil v Čechách člověk, který skutečně v noci vstával z hrobu, a kdo ho spatřil, do osmi let zemřel,“ vysvětluje archeolog Petr Brestovanský.
Archeoložka Michaela Bradáčová ukazuje na dětskou rakev, kterou archeologové nalezli poblíž hrobu upírky Stely.
Abychom mohli záhadnou kostru vyfotit, museli dělníci odkrýt její pečlivě zakrytý hrob.
Upírka Stela zamotala archeologům hlavu i 700 let po své smrti. Z nešťastné ženy, která v našich představách mohla vypadat třeba takto, se nejspíš stane záhadný muž.
