Pavla Valičková (32) o rakovině žaludku
Začátkem roku 2009 začaly Pavle Valičkové (32) z Příbrami zdravotní problémy. Zhruba jednou týdně ve večerních hodinách zvracela, ale přičítala to psychice a stresům ze zaměstnání. Koncem roku totiž silně zredukovala činnost své firmy a musela propustit i několik zaměstnanců. Osud však byl k Pavle krutý. Nejednalo se o psychiku, lékaři u ní objevili rakovinu žaludku. Mladé ženě se tak rázem změnil život, zvláště poté, když se plánovaná operace nezdařila. Pavla se přesto nevzdává a bojuje dál. Navíc svým přístupem pomáhá i druhým, kteří se ocitli v podobné situaci.
Zlepšení bylo chvilkové
V polovině února se zdravotní stav Pavly zlepšil a zvracení na několik týdnů přestalo. Na konci března se však potíže přihlásily znovu, a to již ztratila na váze devět kilo. Protože se stále domnívala, že jde o psychickou záležitost, snažila se to řešit změnou prostředí. První dubnový víkend odjeli s manželem ke kamarádce na Slovensko, ale změna k lepšímu se nekonala. „Chudák kamarádka Zuzana. Starala se o nás, vyvářela a já večer pravidelně zvracela. Už to bylo na denním pořádku. Ani po návratu ze Slovenska se situace nezměnila. Záhadné bylo, že ať jsem jedla cokoliv a kdykoliv, vždycky jsem zvracela jen mezi 22 až 24 hodinou, po ulehnutí do postele. Rozhodla jsem se proto navštívit lékaře,“ vzpomíná na počátek své nemoci paní Pavla.
Diagnóza: Rakovina žaludku
První série vyšetření prokázala zúžení žaludku. Při podrobném vyšetření se nic podstatného nezjistilo, neprokázal se ani zánět žaludku a biopsie byla negativní. Stále se však nevědělo, co zúžení žaludku způsobuje a proč pacientka nepřijímá potravu. Ta neodcházela ze žaludku do dvanáctníku, ale vracela se zvracením přes jícen zpět. Pavla stále hubla a musela přejít na kašovitou stravu. Nakonec byla odkázaná pouze na nutridrinky a polévky. V době květnových svátků se podrobila v pražské motolské nemocnici dalšímu speciálnímu vyšetření žaludku. Znovu jí udělali biopsii a také vyšetření CT. „Byly to fofry. Šestého května jsem znovu dorazila do Motola, abych se dozvěděla výsledky. Pro jistotu jsem se posílila přítomností maminky, která mě doprovázela. Pan doktor nás vzal do kanceláře a začal povídat. Již po prvních slovech by se v nás nikdo krve nedořezal. Nádor, karciom, zhoubný, časné stadium, bez metastáz..., to byly výrazy, která jsme v následujících minutách vstřebávaly. Jinými slovy, jednalo se o rakovinu žaludku. Další informace, kterou jsme si toho dne v kanceláři vyslechly, bylo konstatování, že při této diagnóze se doporučuje radikální chirurgická resekce, neboli totální odstranění žaludku. Po té měla následovat chemoterapie. Pro operaci jsem už měla domluvený termín na 21. května 2009 a na absolvování všech předoperačních vyšetření jsem tak dostala 14 dní. Později jsem zjistila, že nás holek s tímto onemocněním je málo, do dnešního dne jsem našla jen dvě. Z nich jedna už umřela a druhá bojuje se svými čtyřiceti pěti kily na metabolické jednotce v nemocnici,“ vrací se k jednomu ze svých nejhorších dnů ve svém životě Pavla.
Před operací si stihla pojistit miminko
I když měla Pavla do operace jen 14 dní, dokázala kromě nezbytných vyšetření stihnout i další, neméně důležitou věc. Zadělat si na miminko. „Moje úžasná přítelkyně Lubica mi doporučila, abych si nechala zmrazit vajíčka. Jestli prý budu mít před chemoterapií čas, musím to udělat, protože jinak mi je může »chemka« všechna zničit. Hned druhý den jsem začala shánět veškeré informace na toto téma a měla jsem štěstí. Dovolala jsem se do Pronatalu, vysvětlila jim situaci, a protože jsem dostala dva dny před tím menstruaci, musela jsem okamžitě jednat. Sedmého května jsem začala s pícháním hormonů a 16. května jsem se dostavila na punkci, neboli odebrání vajíček,“ líčí své další kroky Pavla. Paní doktorka ji nejprve nepotěšila, protože jí oznámila, že se podařilo odebrat pouze jedno vajíčko a zároveň jí sdělila, ať si 17. května zavolá, jestli se chytlo. „Druhý den dopoledne jsem nedočkavě žhavila dráty a několikrát jsem se nemohla dovolat. Až kolem jedenácté mi paní doktorka sama oznámila, že se vajíčko chytlo a že mi ho tedy zamrazí. Manželovy spermie udělaly své, jsou to živé potvůrky. Takže máme zamraženého sviště,“ dodává se smíchem Pavla. O čtyři dny později nastoupila do motolské nemocnice, aby se podrobila očekávané operaci. V té době byla lehčí o šestnáct kilo.
Operace se nezdařila
Hned druhý den, 22. května 2009 podstoupila očekávanou operaci žaludku. „Probrala jsem se v půl šesté odpoledne na JIPce s rozpáraným břichem, ale s doktorem, který mě operoval, jsem mluvila až v pondělí pětadvacátého. K mému velkému překvapení jsem se dozvěděla, že se operace nepodařila. Když mě otevřeli, zjistili totiž ještě metastázy na slinivce a pobřišnici. Provedli mi tedy jen přemostění žaludku, abych mohla jíst a na řadu přišly chemoterapie,“ líčí své zdravotní martyrium Pavla. Dnes jich má za sebou sedm, má vypadané vlasy, chlupy na celém těle, obočí i řasy a paruku prý nenosí. Navíc jí doktorka nedoporučila těhotenství. Ale Pavla bojuje a doslova z ní vyzařuje optimismus. „Hlavní je, že můžu jíst, nemám bolesti, nezvracím a žiju!“ dodává.
