Cyklista Zdeněk Kirch: Nevzdávám to, už zase závodím

Přilba mu zachránila život

Jedenadvacátý únor letošního roku začal jako každý jiný. Cyklistický nadšenec Zdeněk Kirch (43) si vyjel s přáteli z karlovarského cyklistického klubu na běžnou tréninkovou vyjížďku a pozdě odpoledne se vracel domů. Do Karlových Varů vjížděli přes rozestavěné sídliště rodinných domků, kde se skupina cyklistů rozdělovala podle místa bydliště. Cesta, kterou se vydal Zdeněk, se mu po několika metrech stala osudnou. „Jednalo se spíš o takovou stezku staveništěm, po které jsem nejel poprvé. Vyrostly tam však nové přípojky k domkům v podobě betonových sloupků a jeden z nich se mi stal osudným. V zatáčce jsem z nějakého důvodu přepadl přes řidítka a sloupek trefil zády. Přilba byla na šrot a zřejmě mi zachránila život. Na nic z toho se ale nepamatuji, při pádu jsem utrpěl krevní výron v mozku a probudil se až po několika hodinách v nemocnici. Z toho dne si vybavuji jen to, že jsme jeli na vyjížďku,“ vrací se k osudnému okamžiku Zdeněk, kterého tenkrát našli zhruba po dvou hodinách podchlazeného na zmrzlé zemi náhodní motoristé. Jeho kolegové z oddílu jeho pád vůbec nezaznamenali. Utrpěl zlomeninu páteře a pohmoždění mozku.

Byl ve třech nemocnicích

Co se vlastně stalo, zjišťoval Zdeněk až po několika dnech pobytu v nemocnici, když se postupně vymanil z vlivu utišujících léků. Dozvěděl se, že se ocitl nejprve v sokolovské nemocnici, odkud ho vrtulník vzápětí dopravil do Plzně, kde mu ještě téhož dne v noci operovali páteř. Po operaci zlomeného obratle byl převezen do nemocnice v Karlových Varech. „Až tam jsem si začal teprve vše uvědomovat a dávat dohromady, Plzeň ani Sokolov si vůbec nepamatuji. Když mi lékaři sdělili, že ve zlomeném obratli mám přerušenou míchu a že budu mít zřejmě ochrnuté nohy, ani nevím, jestli mi to vůbec došlo. Přijal jsem to bez velkých emocí. Řekli mi, že to chce čas, silnou vůli a pracovat na tom. Samozřejmě jsem věděl, že je to na vozík, a dost mě tenkrát podržela i manželka. Když se dozvěděla o úrazu míchy, měla paradoxně radost, že to nedopadlo hůř. Hlavou jí proběhlo, jaké jiné následky, včetně ochrnutí všech končetin a mysli, se mohly objevit. Podobně jako moje žena to tenkrát vzala i moje jednadvacetiletá dcera,“ vzpomíná na okamžiky po operaci páteře Zdeněk.

S cyklistikou neskončil

S tím, že už nebude nikdy jezdit na kole, se vášnivý cyklista ještě dodnes v duchu nesmířil. „Doma mám asi sedm kol, jedno z nich je to nové, které jsem si v zimě poskládal a pak jsem na něm měl tu nehodu. Tomu kolu není na rozdíl ode mě vůbec nic. Nevím, jestli je budu hladit, oprašovat, nebo prodávat. Můj život je už bohužel spojený s vozíkem, ale i takový život se dá prožít hezky,“ uvažuje Zdeněk, do jehož osudu zasáhla i přes veškerou smůlu jedna šťastná náhoda. U kol zůstane dál, i když v poněkud jiné podobě. „Přes kamarády jsem se dostal ke sdružení handicapovaných cyklistů paracycling team, kteří si říkají Černí koně a které podporuje také herec Pavel Nový. Jedná se o nadšence po úrazech, z nichž někteří mají protézy a kteří z kola zkrátka nesesednou. Vlastní i jeden handbike, kolo přizpůsobené na ruční pohon, které mi půjčili. Asi dvakrát jsem se s nimi a ještě s jedním nadšeným jezdcem na handbiku – Mírou zúčastnil připravených vyjížděk na hájovnu v Kersku a moc se mi to zamlouvalo,“ líčí své dojmy z nového kola Zdeněk, který strávil pět měsíců v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Právě jako pacient ústavu absolvoval i svůj první oficiální závod na Jevišovku v rámci závodu Kolo pro život, kterého se zúčastnil i herec Pavel Nový. Ten jel na standardním horském kole, na kterém měl pro jistotu přidělanou francouzskou hůl. Prý pro případ nouze. Na Zdeňkově handbiku muselo dojít k menším úpravám a také bylo nutné vypsat pro jeho kolo zvláštní kategorii. Nakonec bývalý policista Zdeněk absolvoval třicetikilometrový závod až do konce a že ho v cíli pěkně bolely ruce, mu vůbec nevadilo. Téměř přes celou republiku ho přijeli povzbudit kamarádi z karlovarského cyklistického týmu Tukan a provázeli ho po celou trasu závodu. „Byla to makačka, ale krásná. Jelo se nádhernou krajinou mezi vinicemi, a hlavně se to podařilo. Umístění nehrálo roli a jak říkají Černí koně, byl jsem první člověk, který kdy jel na handbiku závod horských kol. Vlastně se mi podařil takovýto pionýrský kousek,“ upřesňuje.

Politiky vymění za kola

Budoucnost milovníka kol je podle jeho slov otevřená a právě díky Černým koním, kteří razí heslo, že cyklistika nekončí kvůli nějakému postižení, by se jednou mohl dopracovat i k vlastnímu handbiku, který je však velice drahý, jeho cena se pohybuje kolem 150 tisíc. Pokud bude trénovat, mohl by se jednou probojovat i na mezinárodní závody nebo na olympijské hry. Co se týče návratu do normálního života, s tím si Zdeněk příliš starostí nedělá. Rodinu jeho úraz ještě více semkl, ale se svou profesí se zřejmě bude muset rozloučit. Jako policista ČR, který sloužil u ochranné služby našich ústavních činitelů, si sice dokáže představit nějakou práci v kanceláři, ale asi by to pro něho nebylo to pravé. A tak zřejmě zase zvítězí jeho láska ke kolům. „Štěstí v neštěstí mám v tom, že se o mě policie postará, takže materiální nouzí trpět nebudu. A tak asi skončím opět doslova mezi koly. Dostal jsem nabídku pracovat na internetovém velkoobchodě s bicykly, kde vlastně skloubím svého koníčka s prací. Co víc si může člověk přát?“ dodává muž, kterého ani krutý osud nezlomil.