Nenávist vůči cikánům roste! A může za to stát a jeho strach z rasismu…

Česko trápí zhoubná nemoc zvaná neplatiči. Nákaza se šíří po celé zemi a zatím není účinná protilátka. S radikální léčbou začala teď chomutovská primátorka Řápková (ODS) a brzy ji chtějí následovat další. Řápková neplatičům bere část sociálních dávek a vyhání je z obecních bytů. Jenže ouha – většina neplatičů je z řad cikánů a tak Řápkovou hned nařkli z rasismu. To je totiž oblíbená »zbraň« řady romských organizací…

Zatímco jen v padesátitisícovém Chomutově dluží neplatiči 240 milionů Kč, v celém státě jdou jejich dluhy do miliard. A „normální“ lidé, kteří poctivě platí a které úřady tvrdě trestají za každou dlužnou stokorunu, se bouří. „Proč já platím, když oni na to kašlou a nic se jim nestane!“ zlobí se. A policie, úřady, stát? Jen krčení ramen. „Většina z těch neplatičů jsou Romové. A to je problém. Hned vás nařknou z rasismu,“ řekl jeden z úředníků státní správy. Jenže – právě tímhle dvojím metrem úřady paradoxně v obyčejných lidech rasismus a nenávist k cikánům jen podporují! A nezbývá než doufat, že situace nedojde tak daleko jako v Maďarsku, kde nyní „bílá většina“ podniká na cikány pogromy a několik z nich už brutálně zavraždili.

Proč malí cikáni neděkují

Kvůli odlišnosti cikánských dětí od těch ostatních vyšla dokonce v roce 2007 příručka pro učitele. Vytvořila ji pedagožka romského původu Iveta Pape. Vysvětluje v ní třeba, proč Romové neprosí a neděkují a proč týden nechodí do školy, když mají v rodině pohřeb.¨

Cikánské děti podle příručky:

• V rodinách se neděkuje. Ani rodiče dětem nebo naopak, ani manželé mezi sebou. Spíše se chválí. Romština nezná slovo »prosím«.
• Vzdělání není u Romů na prvních místech, je to rodina, zdraví a štěstí.
• Když někdo v rodině umře, nepřijde dítě do školy třeba i týden. Je to proto, že po smrti příbuzného se dodržují prastaré tradice. Kvůli nim si Romové třeba celou noc vyprávějí o zemřelém, hrají karty, modlí se a stráží ho. Protože to je pro rodiče vyčerpávající, děti zůstávají doma.
• Romské dítě nikdy není samo a cítí, že je milované. Romské dítě jí, když má hlad, vstává, když se probudí, a jde spát, když je ospalé. Třeba o půlnoci. Dítě vše může a nic nemusí. Hodně se mu promíjí.
• Romské dítě je zvyklé zúčastnit se rozhodování spolu s ostatními. Vyvstaneli nějaká otázka, každýk tomu řekne své slovo.
• Pokud je v rodině více starších dětí, zvláštní postavení má nejstarší dcera. Přebírá na sebe část matčiných úkolů.