Petr Hroch, řidič »tramvaje smrti« z Ostravy - Moje poslední Vánoce na svobodě

Letos v dubnu způsobil Petr Hroch jako řidič tramvaje nehodu, kvůli které přišli o život tři lidé a dalších čtyřicet šest osob bylo zraněno. Petr se psychicky zhroutil a několik měsíců byl v péči psychiatrů. Soud, od kterého si může řidič odnést až 10 let vězení, začíná už v lednu. Petr se zatím stačil oženit a našel si novou práci. „Příští Vánoce budu ve vězení, počítám s tím,“ říká otevřeně a přiznává, že i letošní svátky tak trochu vypouští...

Po nehodě jste musel navštěvovat psychiatra. Jak jste na tom teď?
„Po fyzické stránce jsem v pořádku, po psychické ne. Stále beru antidepresiva. Jsou dny, kdy je to sice lepší, ale pak to zase na mne dolehne. S tou nehodou se asi do smrti nevyrovnám.“

Chodíte na místo tragédie?
„Občas tam zajdu. Naposledy jsem tam byl na Dušičky.“

Už jste mluvil s rodinnými příslušníky obětí?
„Po vánočních svátcích za nimi zajdu a všem se omluvím osobně. Zatím jsem se všem omluvil pouze písemně. Jedna paní mi dokonce odpověděla, že omluvu přijímá, což mě hodně potěšilo.“

Po nehodě jste nezvládl do tramvaje ani nastoupit...
„Ten blok stále trvá, do tramvaje už asi nikdy nevlezu. Stejný blok mám i v autobuse, kterým jsem zkoušel po té nehodě cestovat jen jednou. Hned na další stanici mi musel řidič zastavit, zvracel jsem.“

Kde v současné době pracujete?
„Pracuji v kasinu jako krupiér. Není to jen o tom, že mě ta práce živí, musím říct, že mě také hodně baví. Sice dělám noční směny, ale nemůžu si stěžovat.“

Krátce po nehodě jste se oženil. Jak vám klape manželství?
„Je to fajn. Katka je bezvadná, je pro mě velkou oporou. Jsme spolu každý den, i když spolu bohužel nebydlíme. Poté, co mi v létě ukradli auto a z tramvají a autobusů mám strach, musím kvůli práci bydlet u svých rodičů. Mám to od nich totiž do práce kousek. Teď to ale hodláme změnit. S Katkou začneme bydlet v bytě po mé babičce. Na společnou domácnost se moc těším, i když vím, že si ji moc dlouho neužiji...“

Blíží se Vánoce a Silvestr. Jak je strávíte?
„Žádné oslavy rozhodně nebudou, není co slavit. V duchu budu stejně myslet na rodiny obětí. Zrušili jsme i nakupování dárků a cukroví. Jediné, co budeme na Vánoce mít, je stromeček, jinak nic. Já jsem o Vánocích stejně v práci, což je pro mě svým způsobem vysvobození, manželka bude také v zaměstnání.“

Připouštíte si to, že příští Vánoce můžete trávit za mřížemi?
„S tím, že to tak bude, na sto procent počítám. Já už se hlavně těším na to, až to všechno bude za mnou. Odsedím si trest a budu moci začít nový život.“

Jejich synové tráví Vánoce ve vězení - Jak to prožívají oni?

Malíkovi raději neslaví

Večer 26. října 2005 nepřišla šestnáctiletá Tereza Malíková z Malých Číčovic domů. Stala se obětí brutálního vraha, který studentku zemědělské školy nejprve znásilnil, potom ubodal a později i rozřezal. O půl roku později zasáhla rodinu Malíkových další rána. Jejich tehdy sedmadvacetiletý syn Pavel napadl v prádelně bytovky sekerou místního bezdomovce a narkomana R. T. (22), kterého pokládal za vrahova komplice. Udeřil ho do hlavy, ale sekera se zřejmě díky obranné reakci napadeného svezla a zranění nebylo příliš vážné. Co mu tenkrát napadený před útokem pošeptal, však odsouzený nikdy neprozradil. Pavel Malík byl za bratrskou mstu obviněn z vraždy ve stadiu pokusu a odsouzen k pěti letům vězení. Letos stráví ve vězení druhé Vánoce.

„Vánoce neslavíme od té doby, co nám zabili Terezku,“ říká Pavlova matka Růžena Malíková (49) a v očích se jí objevují slzy. „Stromeček dáváme jen ke křížku, kde se to stalo, a na hřbitov,“ doplňuje. Terezka byla nejmladší z pěti dětí, teď mají Malíkovi čtyři. Dceru a tři kluky, z toho Pavla ve vězení. Doma s nimi už nežije nikdo, Vánoce jsou pro ně proto svátkem smutku.

„Za Pavlem jezdíme do Ruzyně často, teď jsme mu poslali balík s laskominami. Stálo nás to dost peněz, navíc se narodil v prosinci, takže měl nedávno i narozeniny. Bohužel jsme nesehnali džem, který si moc přál a který musí být pouze v plastu. V balíku měl šunku, šišky salámu, čaje, tabák, cigarety a také různé oplatky a cukroví,“ vypočítává Pavlova matka. Její syn pracuje ve vězení ve skladu a trest prý snáší bez problémů.

Dana Matějková svátky propláče

Už čtvrté Vánoce tráví bez syna Václava Dana Matějková (47) z Horní Cerekve. Václav Matějka (23) byl odsouzen na 12 a půl roku za brutální vraždu místního řezníka v březnu roku 2004. Starého muže měl podle rozsudku ubodat nejméně dvanácti ranami v jeho obchodě. Odsouzený obvinění popřel, o jeho vině však rozhodla kapka krve zavražděného, která se zhruba po týdnu našla na jeho mikině. Matka stále věří v synovu nevinu.

Matka odsouzeného se domnívá, že důkaz byl zmanipulován a čeká na stanovisko Evropského soudu. „Můj syn není vrah,“ trvá na svém nešťastná matka, jejíž syn si v současné době odpykává trest ve věznici v Rýnovicích a už si pomalu i zvykl na vězeňský život. Bez ohledu na to, zda hrozný čin spáchal, či nikoliv, pocity osamělé matky jsou zvláště o Vánocích plné splínu a depresí. „Vánoce jsou pro mě, zvláště po tom, co mi zemřeli rodiče, tím nejhorším svátkem roku. U stromečku je na Štědrý večer probrečím, vzpomínám na všechny, kteří mi chybí. Syn mi třiadvacátého zavolá, moc se na to těším. Naposledy jsem ho viděla v listopadu a příště se za ním vypravíme v lednu. Psychicky je na tom docela dobře, chodí do školy a zvyšuje si kvalifikaci jako obráběč kovů. V době Vánoc je ale také naměkko,“ svěřuje se Dana Matějková, pro kterou jsou teď jedinou radostí její čtyři vnoučata od staršího syna, z nichž tři uvězněný Václav ještě nikdy neviděl. „Na Vánoce jsme mu poslali balík plný hygienických potřeb. Holicí strojek, různé krémy, vody po holení, balzámy a také ponožky a trenýrky. Jídlo žádné,“ upřesňuje obsah dárkového balíčku pro svého syna paní Matějková.